Léta jezdíme se Zdenkou do Olomouce přes Hulín. Ja tam v hale železniční stanice velké sgrafito Eduarda Světlíka z roku 57. Představuje šohaje na koni asi tak vduchu alšovském-rádoby socialistickém realismu – vždy když můj zrak padne na tuto výzdobu, lituji nešťastného autora, kterému v té době zbývalo už asi jen 5 let života. Úplně vidím, jak učitelé klepou na rameno tomuto pozdnímu žáku za tento výkon, přitom z jeho vlastní malířské produkce je jasně vidět, že řešil úplně něco jiného. Na sklonku padesátých let už bylo i u nás jasné, že doktrína soc-realismu je úlet – čili tuto zbytečnou snahu autora vyhovět režimu lze vidět spíše jako sebeukřižování, sebedestrukci jako tvůrčího člověka. Ve jménu čeho nebo koho? A co dnešní oficiální trendy – ty jsou v pořádku? Co zde dělají nesmyslné adorace nejrůznějších forem eklekticismu - není to strašlivé mrhání talenty a lidskými životy? A proč?

For many years we are travelling with Zdenka in Olomouc through Hulin. In the great hall of the railway station we can see a big graffiti by Czech author of 50-ties Edward Světlík. It represents young boy riding around so inwardly socialist realism - always when I see this graffiti, I regret the unfortunate author, who at that time remained was only about 5 years of life. I completely see his teachers praising this late pupil for this controversial work, while from his own painting production is clearly seen that he dealt with something completely different. In the late fifties when it was so clear that the doctrine of soc-realism is drift - from this point of view we can see this unnecessary effort of author to satisfy regime as a literally self-crucifixion, self-destruction as a creative person. In the name of what or whom? And today's official trends - those are okay? What are there doing senseless adoration of various forms of eclecticism - it's not a terrible waste of talents and of human lifes? And why?