Obraz jako plocha o mnoha rovinách zahrnující v sobě jak čtvrtý rozměr času,tak také výsek naší  multimediální a  multikulturní  zkušenosti  má před sebou  ještě velkou budoucnost - podstatou  malířství byla vždy  vjemová  syntetičnost, všeobsáhlost  a hlavně – řekl  bych –  jistá rovina   myšlenkové zkratky,které uprostřed hromad nesnesitelné upovídanosti je dnes třeba jako soli...

A painting as an area of many planes containing in itself both the fourth dimension of time and also the sector of our multimedia and multicultural reality can still expect great future, as the essence of painting is all compromising synthesis of percepts, and especially – I would say – a certain plane of a short cut of thinking, which is  needed very badly in the midst of piles of unbearable talkativeness...