Sama v poli

Cyklus uhlokreseb, který vrcholil v polovině 80. let – kresby začínají někde v poloze studijních náčrtků, postupem doby je směřování k symbolu zřetelně patrné. Až z odstupu si uvědomuji důležitý charakteristický rys jejich vzniku: nevznikaly naráz, ale téměř bych řekl na etapy , vracel jsem se ke každé bezpočtukrát, upřednostňoval jsem celkovou atmosféru – detaily jsem chtěl mít vždy trochu upozaděné a ve službách obrazové plochy.

Abych šetřil model, snažil jsem se nahodit úvodní náčrt co možná nejrychleji, trochu se to podobalo horečce: měl jsem po levici hromadu papírů a večer když jsme končili byla hromada pokreslených listů vpravo. Asi už nikdy neudělám tolik práce za tak krátkou dobu, nejsem typ virtuóza - ani po takové obratnosti netoužím. Práce potom pokračovala v podobně pravidelně nepravidelném rytmu jako moje malba – tzn. s častým vracením, předěláváním kompozice apod. Usiloval jsem zachovat okamžik prvního dojmu co nejčerstvější a přitom z něj udělat něco víc. Uhel jsem si vypaloval sám na ohýnku v zahradě – na rozdíl od strojové výroby měl totiž všechny nepravidelnosti přírodního materiálu, které dávaly bohatou škálu šedí. Ještě dnes když se na to podívám, mám intenzivní dojem skryté barvy, skrytých odstínů v bohatosti jako může dát jen monochromní, delikátní malba.

Ta neurčitost vytváří  samostatnou kvalitu, atmosféru neopakovatelnosti – netušil jsem, že mne bude tento princip provázet celý život. Následné drobné tempery stojící na pomezí kresby a kvaše vlastně vždy směřovaly k malbě - vždy jsem snil o velké ploše, kde by se člověk mohl ztratit. Této neobvykle dlouhé studijní době asi vděčím za pozdější stálost malby, která více-méně zůstává v klasickém rozmezí / už jen samotný akt malby je dnes přece považován za přiznání se ke klasické technice…/

Cycle of charcoal drawings, which culminated during in the mid 80 years – these drawings had been starting position somewhere in the study sketches, gradually working towards a clearly visible symbol. After so many years I realize an important characteristic of their origin:

I returned to each countless times, I preferred the overall atmosphere - the details I have always wanted a little taken a back seat and in the service of the canvas.

To save a model, I tried to bring up the initial draft as quickly as possible, it resembled as a little fever: I had left a pile of papers and in the evening when we had finished the pile of finished leaves right. Maybe I will never already to do so much work in such a short time, I'm not the type of virtuoso – this skill never was my desire. Work then continued in a similarly way: regularly irregular rhythm corresponded with my painting – I means:  with frequent returns, remodeling composition, etc. I sought to maintain the moment of first impression as fresh as possible while to re-create it into something more. Charcoal I fired myself on the fire in our garden - as opposed to machine production this “home” charcoal had all the irregularities of natural material, which gave a rich range of grays. Even today when I look at it, I feel intense colors hidden, hidden in the richness of colors can give only a monochromatic, delicate painting.

This uncertainty creates independent quality, unrepeatable atmosphere - I did not know that it will accompany me throughout a whole my life. Following small temperas are standing on the border of drawings and gouaches - in fact: I've always dreaming about painting - I've always dreamed about a large area of canvas where one can lose. I owe to this unusually long period of study to later stability of my painting, which more or less remains in the range of classical / as you know very well: the act of painting is today still considered as the classical technique ... /