Lidská bytost má duchovní podstatu,proto se bude vždy znovu rozpomínat na své určení nekonečného trvání. Sebereflexe dosavadní existence kultury dosáhla již bodu, kdy koexistence „starého“ s novým vyplývá přirozeně ze souvislostí. Myšlenka konečného, absolutního zhodnocení,zúročení cesty lidského pokolení,kterou předjímaly stovky generací, by nám proto neměla být tak vzdálená...

Human being is of spiritual essence and therefore he will always remind of his destination to exist forever. To ignore this fact can appear from the point of history as at least inconsiderate. Self-reflection of the hitherto existence of culture has already reached the point, where co-existence of the „old“ and „new“ naturally emerges from chains of events. The idea of the final, absolute evaluation of the way of the human civilization, which was anticipated by hundreds of generations, should not therefore be much distant to our way of thinking...