|
Martina Pachmanová |
||
Pokušení na hranici existence |
|
Temptation on the Border of Existence |
|
|
|
|
|
I přes jisté nadužívání a módnost odkazů k uměleckému solitérství na konci století a milénia se v případě Václava Vaculoviče nebojím zdůraznit tento aspekt jeho tvorby, jakkoli problematický je jeho obsah. Vzdálen od uměleckých center maluje Václav Vaculovič svá rozměrná plátna a spolu se svou ženou komponuje a interpretuje hudební skladby. Ačkoli autor chápe obě oblasti svého zájmu jako zcela autonomní, zakládá přítomnost hudby ve Vaculovičově malířském díle nejen mimořádný smysl pro rytmus a harmonii, ale především abstraktní mnohoznačnost. Jakkoli jsou Vaculovičova díla nositeli atakujících a hlubokých obsahů, tato mnohoznačnost neustále znejišťuje jejich přesný význam a brání jej před rozumovým a jasným uchopením. Vaculovičův rozsáhlý obrazový cyklus „Pokušení", který zahrnuje monu?mentální plátna a řadu drobných monotypů, vychází tématicky z biblického motivu pokušení na poušti. V obrazovém podání ovšem tento motiv daleko překračuje významy christologické interpretace. Pokušení je Vaculovičovi obecným poselstvím o zranitelnosti lidského jedince uprostřed společnosti, o ambivalentnosti oscilující mezi jistotou a nejistotou či vírou a nevírou. V pokušení je pro Vaculoviče skryt celý paradox moderní společnosti, v níž je člověk bud' vyhnancem, nebo jednou z figurek establishmentu. Pokušení je současně i obrazem situace umělce-solitéra, který se již vzdal myšlenky prorockého spasitelství a stojí před volbou mezi „vnitřním exilem, kdy člověk začíná jít na věci jinak" (Vaculovič), a touze po uznání za cenu nesvobody. V pokušení je konečně zašifrována člověkova smyslová i smyslná posedlost životem, která ve Vaculovičových obrazech odhaluje nespoutatelnou živočišnou tělesnost a která se nakonec ocitá blíže pro mnohé snad heretické, ale nepochybně hluboce lidské vizi Scorsesova filmového ztvárnění Posledního pokušení Krista.Vaculovičovy obrazy z posledního cyklu se pohybují na nejisté hraně mezi figurací a abstrakcí. Odráží jak konkrétní existenční situaci, jíž dokumentují dlouhé řady figurálních a pohybových studií, tak okamžitý mentální stav, jež je na malířském plátně zpřítomněn expresivním výronem barev a emotivním chvěním rukopisu, přecházejícím místy až k překvapivě uvolněnému gestickému projevu. Osamocené postavy se ve Vaculovičových obrazech proměňují v neartikulovanou hmotu, která je současně embryonálním stavem lidského bytí i posledními věcmi člověka. Jinde se odhmotňují do té míry, že nejsou než tušeným epicentrem živelného proudění energií. Člověk se zde stává rukojmím svého vlastního života, je spalován žárem vlastního nitra a omezen přesně vytyčenými hranicemi svých domnělých i skutečných možností. Liniemi horizontální nebo kruhové hranice existenčního prostoru a nemilosrdnou dematerializací lidského korpusu se Vaculovič přibližuje naturalismu neúprosné „baconovské" syrovosti. Od pokušení je ovšem stejně blízko k pádu do nicoty jako k vítězství vnitřní svobody a vykoupení. Vaculovičův stejnojmenný cyklus znepokojuje právě tím, že balancuje na ostří těchto protikladů, že poukazuje na komplexnost mezních situací a že tak přesahuje tabu svých křesťanských východisek. Martina Pachmanová
|
|
Despite of a certain abuse of the references to an artistic solitairity in the end of this century and millenium, in the case of Václav Vaculovič I am not afraid of stressing this aspect of his work, however problematic is the meaning of this word. Far away from the artistic centers, Václav Vaculovič paints his large-scale paintings, and, together with his wife, he composes and plays the music. Nevertheless the artist understands both areas of his interest, as completely autonomous, the presence of music in Vaculovič's painters' work originates not only an outstanding sense for rhythm and harmony, but especially the abstract variety of meanings. Although Vaculovič's works bear the attacking and deep contents, this variety of meanings vacillates their strict significations, and defends these significations from the rational and clear understanding. Vaculovič's large cycle called "Temptation" includes both the monumental paintings and a group of the smalt monotypes, and thematically comes out from the biblical motif of the temptation in the desert. In the visual re?presentation, however, this motif exceeds the meanings of the christological interpretation. For Vaculovič, the temptation is the common message about a vulnerability of a human being in the middle of the society, or, about the ambivalence oscillating between certainty and uncertainty, eventually between belief and disbelief. Within the temptation, Vaculovič unveils the whole paradox of the modern society where the human being is either exile, or a part of the establishment. The temptation is also the image of the artistic soli?tair's situation. In this situation, the artist already gave up the idea of his prophetic redemption, and stands in front of the alternative between an "interval exile where the human being starts to approach the things differently" (Vaculovič), and a desire to be acknowledged at the cost of a lack of freedom. Finally, within the temptation is enciphered the man's sensuous, and sensual possesion by life. In Vaculovič's paintings, this possesion reveals the ungraspable animal physicality, and is thus much closer to perhaps heretic, but undoubtedly very human vision of Scorsese's film "The Last Temptation of Christ".Vaculovič's paintings from the last cycle are located at the uncertain edge between figuration and abstraction. They reflect both a concrete existentional situation which is documented by a long number of the figurative and movement drawing studies, as well as the immediate mental state which is embodied by the expressive outbreak of colours, and by the emotive shivering of the painterly manuscript which is sometimes transformed into the surprizingly liberated gestural expression. In Vaculovič's paintings, the lonely figures change into the unarticulated matter which is both an embryonal state of the human existence and man's last things. Somewhere else, these figures are dematerialized as much that they are not more than the anticipated epicentre of an elemental stream of energies. The human being becomes here an hostage of his/her own life, he/she is burned by a heat of his/her own interior, and he/she is bounded by the borders of both his/her supposed and real possibilities. Using the linear horizontal or circular borders of the existentional space and, at the same time, using an unmerciful dematerialization of the human body, Vaculovič comes near to the naturalism of the inexorable "Bacon-like" rawness. The temptation is, however, as near to the downfall into nothingness as to the victory of the interval freedom and redemption. Vaculovič's cycle "Temptation" disturbs just by ballancing at the edge of these antitheses, by pointing out the complexity of the final situations, and by extending beyond the taboos of the Christian basis. Martina Pachmanová |
|
|
||
Václav VaculovičObrazy z cyklu Pokušení na poušti
|
|
|
|
|
|
|
|
"Ponořím se hluboko do moře tvarů, až nahmatám perlu, co už nemá žádný tvar." Tímto mottem uvádí svůj autorský katalog Václav Vaculovič, malíř a vynikající hudební improvizátor, jehož výstava nazvaná Pokušení na poušti byla z iniciativy Státní galerie ve Zlíně otevřena v podvečer 20. února ve foyeru zlínského Městského divadla. Toto motto citlivě vystihuje povahu osmi vystavených monumentálních triptychů, v nichž se malířovo chvílemi nervní a chvílemi zas meditativní gesto snaží dát tvar duchovnímu i fyzickému prožitku mezního stavu lidské existence.Vaculovič ve svém obrazovém cyklu, který mimo výstavu zahrnuje i početnou řadu monotypů, vychází z christologické tématiky, a volně tak navazuje na svůj předcházející projekt inspirovaný biblickými Pašijemi. Motiv pokušení v autorově podání ovšem daleko překračuje hranice Nového zákona a stává se poselstvím o zranitelnosti lidského jedince uprostřed společnosti, o ambivalenci oscilující mezi jistotou a nejistotou, vírou a nevírou, a v neposlední řadě i vztahu morálního kodexu a přirozené lidské touhy unikat směrem ke svobodě. Na druhé straně je Vaculovičovo Pokušení i metaforickým obrazem sžíravé smyslné tělesnosti, která pohlcuje lidskou figuru, aby ji vzápětí vyvrhla v jejím syrovém a neartikulovaném stavu. Václav Vaculovič je již od počátku 90. let neúnavným organizátorem mezinárodního festivalu duchovního umění FORFEST, kde se setkává nejen výtvarné umění s hudbou, ale kde se také pravidelně uskutečňují kolokvia na téma Duchovní proudy v umění. Jakkoli zatvrzelé jsou názory kleriků na možnost otevření se aktuálnímu uměleckému myšlení a jakkoli se současně jeví jako bezvýchodná snaha obrodit umění prostřednictvím myšlení duchovního, mají tato kolokvia přeci jen něco společného i se současnou Vaculovičovou expozicí ve Zlíně: sdílí spolu provokativní setkávání protikladů, které nejenže přesahuje tabu křesťanských východisek, ale které zároveň reflektuje i obecnější diskusi na téma umělecké zodpovědnosti v postmoderním světě plném opojného pokušení. Martina Pachmanová |
||
|
|
||
