Zahradní ateliér / Garden Atelier - 2011
___________________________________________________________________________________________________
BEGEGNUNG - Ateliér č. 18/1992
|
BEGEGNUNG - Ateliér No. 18/1992
|
|
| / kolektivní výstava v rámci III.Forfestu 92 – Petr Baran, Milivoj Husák, Jan Jemelka, Otmar Oliva, Karel Rechlík, Pavel Řebíček, Václav Vaculovič, Jan Šimek, Willi Wimmer, Marcus Wimmer, Bernhard Müller,kurátor: Mgr. Ivo Binder – Moravská galerie Brno / | / group exhibition in the framework of IIIth FORFEST 92 – artists: Petr Baran, Milivoj Husák, Jan Jemelka, Otmar Oliva, Karel Rechlík, Pavel Řebíček, Václav Vaculovič, Jan Šimek, Willi Wimmer, Marcus Wimmer, Bernhard Müller, curator : Mgr. Ivo Binder – Moravian Gallery Brno / | |
| ...jde tedy o současné duchovní uměni, nebo chcete-li - umění inspirované křesťanstvím. Umění dvojnásob nevítané, zvláště v této pohnuté době. Jedněmi odmítané proto, že odkazuje na hodnoty společnosti opět odsunuté do pozadí, pod povrch svědomí; druhými nevítané proto, že se opovážilo nebýt konfesní zakázkou, ale uměním. Jedněm se nehodí do škatulek -ismů, druzí se cíli zklamáni, protože čekali laciný zážitek z kýče, který se nedostavil. K dovršeni zmatku přispívá fakt, že celý hodnotný systém, v kterém je každý druh kultury rozvíjen, vnímán a udržován, v naši společnosti vlastně dosud neexistuje.Přesto se dá v tomto směru hovořit jíž o celistvé kultuře, celistvém umění. Několik výstav, které proběhly po republice po Listopadu, dává tušit, že se zde propracovává ke světlu umění původní a neodvozené. Zatím snad stále rozptýlené díky všeobecné neujasněnosti hodnot na všech stranách, avšak vykazující etapy jednotné kultury a přinejmenším skutečného tvůrčího hlediska nediktovaného ničím vnějším.V zemi, kde tradičně vítáme jako moderní to, co už je ve světě dávno pasé, je málo těch, kteří mají dostatek odvahy a soudnosti se za něco skutečně postavit a prosazovat původní hodnoty s rizikem případného nepochopení. Neboť přiznání svébytnosti současné duchovní tvorbě je dramatem nejen pro křesťany. Dramatem, v jehož konečném důsledku běží nejen o smysl tvorby, ale o původ samotné naši existence, nejde zde totiž o nic menšího než o přežití živé víry v okamžicích, kdy jakákoliv slova ztrácejí na účinnosti.Protože toto umění si nežádá více než pokračovat tam, kde přirozená kontinuita staletí byla přerušena. Těžko říci, zda to bylo před čtyřiceti nebo sto lety; těžko tvrdit, že půjde o pouhý návrat. Nic se v historii neopakuje. Pokračovat znamená nechat za sebou to předchozí. Těžko předpovídat, jaká bude duchovní tvorba jednadvacátého století. Dá se však s jistotou očekávat, že bude jiná. Odcházející "pokrokové" století bude zřejmě hodnoceno také z jiného úhlu. Doufejme, že to bude úhel méně zaujatý. Toto století zažilo příliš mnoho "úsvitů" nových epoch, příliš mnoho manifestů. Formální výboje posledních let přinesly hlavně únavu, je načase vrátit se k obsahu.To nejdůležitější v umění se napříště odehraje ve vnitřní dimenzi lidství. Žádné vnější poznávací znaky nemohou zde být vodítkem. Věc Ducha je rozluštitelná a poznatelná opět pouze duchovní cestou...
Václav Vaculovič |
...this is contemporary spiritual art, or – perhaps better – art influenced by Christianity. This art is all the more undesirable, especially in the present time. Ones refuse it because of its referring to once more forgotten social values, set apart, under the surface of conscience – others deny it because it dared not to be a confessional order, but art. Ones do not find it suitable in any of the boxes of their different „-ism“, others feel disappointed because they expected a cheap effect of kitsch which did not come. And the fact that this society still lacks a general system of values in which any kind of culture should be developed, perceived and preserved, still complicates the a whole situation.Despite all that, we can speak in this field of a homogeneous culture, homogeneous art. Several exhibitions held all over the republic and abroad since November 1989 allow to think that the art which is just being born is original. For the time being, it may still be rather diffuse due to the general mess in the system of values, but it manifests already the phases of a consistent culture and if nothing more, than at least a real creative approach, not forced on by any exterior pressures.In a country where it has become a tradition to welcome as modern things that have been long outdated in the world, few are those who have enough courage and common sense to fully assert something and support original values, thus undergoing the danger of possible misunderstanding. To recognize the specificity of contemporary spiritual art is a dramatic decision not only for artists. Dramatic, because in its final aspect not only the meaning of creation is negotiated, but the origin of our very existence –it is nothing lesser than survival of living faith in the moments when any words lose their effect. This art does not claim anything else than to resume from the point where the natural continuity of centuries had been interrupted. It is difficult to say whether it was forty or a hundred years ago – it can hardly be believed that it will be a mere return. Nothing repeats in history. To go on - means leaving behind all the previous. It is difficult to foresee what will spiritual creation of the 21th century look like. It may be presumed for sure, however, that it will be different. The finishing „progressive“ century will probably also be estimated from a different viewpoint. Let us hope that the viewpoint will be less biased tendentious. This century has lived through too many „daybreaks“ of new epochs, too many manifestos. The formal incursions of the recent years have brought on mainly tiredness, it is time to come back to the contents.In the future, the most important in art will take place in the inner human dimension. No outer cognitive signs can be considered to be the clues. The Matter of Spirit can be deciphered and get known through the spiritual way only... Václav Vaculovič |
|
| P.S. Omlouvám se po více jak deseti letech všem, kterých se tento článek tehdy týkal - myslel jsem to samozřejmě v dobrém úmyslu. Byla to fakticky výzva.Trochu mně zkrátka vadilo, jakým způsobem se píše /či naopak nepíše/o podobně laděných výstavách. Dnes si myslím v podstatě totéž – jenom bych to řekl pochopitelně jinak – aneb : o vážných věcech se dá jenom žertovat...Rád bych tímto upozornil na festivalové kolokvium „Duchovní proudy v současném umění“/viz ukázka – Kolokvium, dále na www.forfest.cz, které se po léta těmto otázkám věnuje. Diskusi na toto téma lze sledovat na mezinárodní scéně již delší dobu – jak dokládá další ukázka autorů z okruhu krakowské Akademie v Polsku.../CONGRESS 93/ | P.S. I would like to apologize to all participants after almost ten years. Of course, I was serious concerning meaning of this matter and fully awared of real position of spiritually orientated art of this time and today.In fact – it was certain appeal...Nevertheless , notice and perhaps make comparison themselves from enclosed samples „Colloquium“ and „CONGRESS CRACOW 93“ | |
