Zahradní ateliér / Garden Atelier - 2011

___________________________________________________

Úvodní slovo Jiřího Machalického - Národní galerie v Praze

Prologue by Jiří Machalický - National Gallery in Prague

Václav Vaculovič patří ke generaci, která přicházela ke slovu v polovině osmdesátých let. Přinášela nezvyklé prvky v tvorbě i v jejím prosazování. Začaly se rýsovat nové skupiny, umělci nacházeli odvahu a s nebývalou silou začali požadovat názorovou svobodu a nezávislost. Václav Vaculovič se řadí k těm, kteří dokážou obhájit osobité postoje. Přitom jeho projev zřetelně souvisí s vlastní generací, jež se poměrně důrazně, ale přitom různorodým způsobem přihlásila k odkazu rozmanitých podob symbolismu.  Malíř se soustřeďuje na neustálé rozvíjení svého výrazu, v němž se tříbí a vyhraňují jeho představy. Našel se neokázalý, ale přesvědčivý způsob vyjadřování. Nejde mu o laciné vřazení do souvislostí, ale o nalezení jedinečného přístupu ke skutečnosti, o ztvárnění řádu, naplňujícího jeho malbu. Umělcova tvorba se vyvíjí svobodně a nezávisle na tom, jaký výtvarný proud se právě dostává na výsluní. Jeho obrazy a monotypy se stávají zrcadlem dlouho a zvolna zrajících představ. Sny, pocity a myšlenky se proměňují a s nimi i malířův projev. Mnohaletý vývoj působí přirozeně, nedochází v něm k náhlým zvratům. Má vnitřní logiku, směřuje od konkrétního vyjádření k obecnému, od reálných tvarů k abstraktním, od jednoznačného sdělení k mnohoznačným symbolům. I když se jeho výraz často blíží strukturálnímu rozrušení plochy a prostoru, vždy v obrazech zůstává alespoň zárodek řádu. Nabízí se srovnání s vesmírným děním, v němž systém vzniká z chaosu a pevná hmota se rodí z neurčitých a beztvarých mlhovin. Václav Vaculovič vychází z nejjednodušších prvků, z barevných tónů, silokřivek a energických polí, jež se vzájemně ruší nebo sčítají. Dospívá k zamyšlení nad smyslem života, nad jeho různými rovinami, vrstvami a formami, nad jeho harmonií i disharmonií, radostí a smutkem, jasným směřováním nebo nesnadným rozhodováním na křižovatkách a hledáním nových cest. Václav Vaculovič ctí nezpochybnitelné životní hodnoty a pravidla, která vycházejí ze zkušenosti mnoha generací a která si nakonec každý musí stanovit sám. Jeho projev, vycházející z dodržování estetických i etických zákonitostí, se vyhýbá laciným efektům. Je střídmý, někdy až křehký, uvolněný a přitom rytmicky utříděný. Zůstává v něm zachováno tajemství, které se skrývá za neurčitými tvary, vystupujícími z hloubky temného prostoru. Tvorba, v níž se spojuje odkaz tradice se současným viděním světa, má širokou platnost. Zrcadlí se v ní hluboká víra v trvale platné principy, kontrastující s uspěchanou povrchností současného životního stylu. Do Vaculovičových obrazů se promítá souvislost lidské civilizace s přírodou, jejíž zákony někdy bezohledně překračujeme, i když tím riskujeme vlastní ohrožení.

Prologue by Jiří Machalický - National Gallery in Prague

Václav Vaculovič belongs to generation, which was brought to advantage in mid 1980s. It brought singular elements both in creation and also in pushing it. New groups began to loom, artists found heart and with an unusual force they demanded opinion freedom and independence. Václav Vaculovič thanks with those who are capable of defending their individual attitudes. Of the same time his expression is clearly linked with that generation which relatively emphatically, but at the same time in different way, expressed obligation for the heritage of various aspects of symbolism. The painter focuses his attention on a permanent developing of his expression, in which his ideas get refined and crystallized. He found an unostentatious but convincing way of expression. He does not care for a cheap placement into coherence but for finding a unique approach to reality, for realizing the system, which fills his painting. The artist's creation develops freely and independently on which artistic stream is dominant. His paintings and monotypes reflect ideas that ripen slowly and for a long time. Dreams feelings and ideas change and according to them the painter's expression, too. His developing lasting for many years, appears to be natural, there are no sudden changes. He has an inner logic, he aims from a concrete to a general expression, from real to abstract forms, from a concrete message to the ambiguous symbols. Even if his expression often is close to structural impairment of plane and space, in his paintings always remains at least a rudiment of the order. This can be compared to the operation of the universe, in which the system rises from chaos and solid matter is born from indefinite and shapeless nebulae. Václav Vaculovič comes out of the most elementary components, out of color tones, lines of force and energetical fields, which mutually either multiply or add up. He arrives at the sense of life, on its various levels, strata and forms, on its harmony and disharmony, joy and grief, with clear aiming or difficult deciding on intersections and with searching for new ways. Václav Vaculovič honors the indubitable life values and rules, which come out of the experience of lots of generations and which at the end everybody has to determine by himself. His expression issues from observing esthetic and ethic rules and avoids cheap effects. He is temperate, sometimes even delicate, at ease and at the same time rhythmically ordered. There remains preserved in him a mystery, that hides behind the shining indefinite shapes which rise from the depth of the dark space. The creative art, which links the contemporary view of the world to the tradition heritage, has a broad validity. There reflects in it a profound faith in permanently valid principles, which contrast the hasty superficiality of the current life style. Into the Vaculovič's paintings the coherence of the human civilization with nature projects, the laws of which we sometimes recklessly violate, even if we in this way risk our own destruction

Jiří Machalický

Curator of National Gallery in Prague