ČLOVĚK 2010 / HUMAN 2010
Bratislava – Olomouc – Kroměříž, 4. 6. – 10. 9. 2010
Téma člověka na počátku 21. století se v programu letošního ročníku festivalu Forfest neobjevuje náhodou. Otázky po smyslu lidského přebývání na světě zůstávají aktuální, jsou dokonce možná ještě naléhavější a proto tvoří i dnes důležitou součást inspiračních zdrojů umělecké tvorby. Přelom mezi 19. a 20. stoletím byl svými současníky prožíván a komentován mnohem bombastičtěji, byla zde velká očekávání, měl to být věk technického pokroku, míru, porozumění a blahobytu. Ve srovnání s tím byl námi prožívaný přechod z "dvacítky" na "jednadvacítku" mnohem opatrnější. Namísto zářných vizí jsme se stali adresáty bizarního strašení. Vůbec nevadí, že se z chmurných předpovědí většinou nic nesplní, důležité je, aby hrozba měla podivné nelidské jméno, třeba „Y2K“ anebo „mutace H5N1“. Mezitím přicházejí otřesy, které žádného ze samozvaných proroků jaksi ani nenapadly. Opakované teroristické útoky velkého rozsahu, přírodní katastrofy, či nástup ekonomické krize naznačují řadu znepokojivých problémů, přinejmenším to, že podobné události zatím nejsme schopní předvídat, natož udělat něco, abychom jim předešli. Technokratická opatření, která jsou často uplatňována až dodatečně a předkládána jako jedině možná, jsou díky své zúžené perspektivě ve skutečnosti iracionální, neřeší podstatu problémů, pouze odkládají jejich dopad na pozdější dobu. Je potřebné zapojit rozum a vůli v mnohem větší šíři a mnohé napovídá, že změna by měla být směrována k větší citlivosti vůči okolnímu světu i vůči vlastnímu nitru. Italský filosof Maurizio Malaguti mluví o intelektu jako o schopnosti číst vnitřní smysl věcí: INTUS LEGERE (srv. La metafisica del Volto, vyd. Fuori Thema, Bologna, 1996). Umělecká tvorba se je součástí těchto procesů a spolupracuje na jejich zviditelnění. Příkladem může být Rodinova socha Kovový věk (1875), která by sotva mohla být nazvána jednoduchou oslavou tehdejší triumfalizující průmyslové éry, mnohem spíše toto dílo otevírá propast nových otázek a nezapře napětí mezi vibrující lidskostí a pouty tmavého, chladného kovu. Když se posuneme k době kolem přelomu století, mohli bychom zmínit Munchův Výkřik (1893), či Kandinského Dame in Moskau (1912) ze sbírek mnichovské Galerie Lenbachhaus, s nápadně velkou černou skvrnou ve významovém centru kompozice, jako tušení tragedií, které teprve měly přijít a zasáhnout velký kus světa, nejenom Rusko. Nosné umělecké proudy mají i přes rozdílné doby něco společného. Nesdílejí povinný epochální optimismus a viditelně se rozcházejí s povrchními kampaněmi novinářského střihu. Když do těchto souvislostí promítneme pouliční akci Noli me tangere italského autora Angela Colangela z roku 2009, narazíme na podobnou touhu dotýkat se vnitřního smyslu věcí, snad jenom vnějškové rekvizity se mění. Colangelův „elektronický věk“ je svým vnitřním pojetím a vypjatou citlivostí najednou překvapivě podobný Rodinovu Kovovému věku.
Tím se dostáváme k výstavě Dopisy do nebe II. (Kaple Sv. Jana, Bratislava, 8. 6. – 16. 7. 2010), jíž se zmíněný italský autor účastní a která je nejobsáhlejší výtvarnou akcí letošního Forfestu. Výstava jako taková vyrůstá ze souhry několika vzájemně se posilujících skutečností. Nelze nezačít od kaple samotné, asketicky vyprázdněného, oholeného celku vrcholně gotické stavby, která budí dojem, jakoby byla právě dokončena a teprve čeká na své oživení a otevření pro veřejnost. Stejně důležité je zmínit mimořádně vstřícný, otevřený přístup Menších bratří františkánského řádu, kteří jsou správci objektu a uvažují o jeho pravidelném využití pro kulturní projekty jako hostitelé a aktivní partneři, se zájmem o nové, aktuální podoby umělecké tvorby. Autorem koncepce výstavy je Ján Kodoň, architekt a mnohostranný tvůrce, který položil důraz na princip maximálního respektu k prostředí. Tímto směrem byl veden výběr umělců a spolupráce s nimi v přípravné fázi, kdy v podstatě všichni vytvořili své objekty, závěsné obrazy, instalace a videoprojekce na míru prostoru, v interakci s jeho atmosférou. Pro realizaci výstavy samotné je důležitá role Unie výtvarných umělců Olomoucka, která zajišťuje přítomnost autorů z ČR, Polska, Rakouska a Itálie a spolupráci výtvarného teoretika Antonia Zimarina, který celé dění doprovází odbornou reflexí.
Název expozice ukazuje na kontinuitu s předchozími akcemi. Jde jednak o výstavu Dopisy do nebe I., která se uskutečnila v červnu 2009 v Galerii G v Olomouci, ale především o řadu předchozích autorských projektů slovenské výtvarnice Michaely Klimanové, které byly reakcí na teroristický útok v New Yorku a byly úspěšně uvedeny ve Spojených Státech, na Slovensku a v Bělorusku. Každý ze zúčastněných autorů se utkává s prostorem kaple po svém, počínaje papírovými objekty – „dopisy do nebe“ Michaely Klimanové zavěšenými v prostoru, přes společný projekt spojující autorskou hudbu Martina Burlase s digitální projekcí Jána Kodoně přímo na členitou strukturu klenby, až po pozoruhodný koncept Tomáše Rossího, který malbami, provedenými na předem připravených formátech na míru, doplňuje torzo oltáře ve vstupním barokním přístavku kaple. Krzysztof Molenda připravil rozměrné dřevořezy, v jejichž nefigurativní kompoziční struktuře jsou zakódovány míry a proporce lidského těla. Svetozár Ilavský svojí rozměrnou koláží vytváří dramatický kontrapunkt k vertikalitě středověké architektury, naopak meditativní instalace Bety Majerníkové s ní prostým a tichým způsobem souzní. Několik dalších zúčastněných autorů se ve své práci ztotožnilo s koncepcí výstavy ve smyslu pomyslného úkolu vytvořit svébytné dílo, které by v prostoru obstálo jako objekt sakrální výzdoby, což určitě platí pro rozměrný polyptych Václava Vaculoviče, obrazový cyklus Jiřího Hastíka, křehkou barevnou kresbu Petra Štěpána na mnohonásobně vrstveném poloprůsvitném papíru, i soubor minimalistických maleb Miroslavy Trizuljakové na volném plátně bez rámování. Oba zúčastnění italští autoři se systematicky zabývají tvorbou v oblasti nových médií. Mandra Cerrone v Bratislavě představuje lidsky silný a znepokojující projekt Život je kruh, v němž kombinuje výtvarně modifikované videoprojekce s fotografiemi a již zmíněný Angelo Colangelo přináší digitální dokumentaci výše zmíněné pouliční performance. Výstava jako celek spojuje různé současné umělecké projevy, klasické výtvarné artefakty, hudbu a práce z oboru nových médií v rovnocenném partnerském vztahu a vzájemně inspirujícím rozhovoru.
V souvislosti s hlavním městem Slovenska, kde se festival Forfest těší dobrému přijetí u kulturní veřejnosti a kvalifikovanému ohlasu v médiích, nelze nezmínit skutečnost pro naše poměry typickou, že tato dlouholetá mezinárodní aktivita nachází ocenění a odezvu více v zahraničí, než na vlastní domovské scéně. Platí to jak pro osvědčenou spolupráci Forfestu s významnými seskupeními ze zámoří (Mobius Center Boston, Art Galleries of the California State University Los Angeles, a další), tak i pro dlouhodobě se rozvíjející kontakty se špičkovou hudební a výtvarnou scénou řady evropských zemí.
Projekt ČLOVĚK 2010 / HUMAN 2010 tvoří hlavní programovou osu výtvarné části XXI. ročníku mezinárodního festivalu FORFEST CZECH REPUBLIC. Je kombinací aktivit v zahraničí (výstava Dopisy do nebe II. a autorská prezentace Factory Studio, obojí v Bratislavě) a programů realizovaných v České republice (slovenská autorka Ivica Krošláková vystavuje v kroměřížské Galerii Artuš). Vše koresponduje s hlavním festivalovým týdnem věnovaným hudbě (18. 6. – 24. 6. 2010), jehož se účastní skladatelé a interpreti z 9 evropských zemí a který má pevné místo v předních světových přehledech současné nové tvorby (Gaudeamus Amsterdam, ECPNM, British Music, Musical America, KadmusArt a další).
Vystavující autoři: Svetozár Ilavský, Michaela Klimanová, Ján Kodoň, Bety K. Majerníková, (Slovensko) Jiří Hastík (Rakousko, ČR), Tomáš Rossí, Petr Štěpán, Miroslava Trizuljaková, Václav Vaculovič (ČR) Krzysztof Molenda (Polsko) Mandra Cerrone, Angelo Colangelo (Itálie). Výstava je realizována ve spolupráci Festivalu Forfest s Unií výtvarných umělců Olomoucka, organizačním partnerem a hostitelem je Provincie Menších bratří františkánského řádu se sídlem v Bratislavě. Spolupráce na hudebních projektech spojených s výstavou: Martin Burlas, Katka Mrázková, Svetozár Ilavský (Slovensko)
Projekt byl podpořen Ministerstvím kultury České republiky a jeho hlavními mediálními partnery jsou Slovenský rozhlas a časopis Ateliér.
Marek Trizuljak
(místopředseda Unie výtvarných umělců Olomoucka, organizační koordinátor cyklu výstav Dopisy do nebe I. a II.)
Dopisy do nebe
Rozmlouváme s nebem, či snad mluvíme o nebi různými jazyky, skrze rozdílné kulturní a umělecké zkušenosti, které se navzájem setkávají na nevšední bratislavské výstavě s inspirativním a možná i poněkud záhadným názvem. Druhým, podstatně souvisejícím tématem celého projektu je člověk dnešní doby, kým je a jak se projevuje ve vztahu k univerzu.
Přemýšlím, kolik jsme toho schopní o nebi říci. Jeho chápání se může projevit v tisíci podobách, od kontemplativního pohledu až po protikladné, ne-li přímo negující postoje, u nichž nelze mluvit o spirituální dimenzi, ani o konfesním přístupu. Nebe lze popsat jako “něco nad námi” anebo jako určitou realitu, která nás v životě provází. Můžeme se shodnout na mnoha odstínech metaforického a symbolického obsahu, anebo hledat spojitost s pojmy času, prostoru, svobody, či nekonečna. A stejně tak používáme slovo nebe spontánně, ve vztahu k věcem každodenního pozorování, k světelným a atmosférickým jevům, proměnám dne, či existenciálnímu zážitku zdánlivé nehybnosti hluboké noci.
Vše, co je obsaženo v lidském vztahu k nebi a v “komunikaci” s ním se týká kulturního základu společnosti. Postoj k neuchopitelnému, našimi silami neovlivnitelnému, je jedním z podstatných antropologických témat. Nekonečný prostor kolem nás můžeme z určitého úhlu pohledu popsat jako “něco jiného”, ale přitom nepopiratelného, svět do nějž jsme vsazeni a dennodenně se s ním potýkáme. Všechny civilizační okruhy během svého vývoje přehodnocují tento základní vztah a nově formulují soubor významových a symbolických obsahů s ním spojených. Komunikace s “nebem” vyžaduje zaujetí pozice, především nutnost rozpoznat jeho jinakost, ať už ve smyslu fyzikálním či povahopisném, anebo v rovině symbolu a tajemství. Přitom se nevyhneme dotyku základů, snad lze mluvit i o konfrontaci s Tajemstvím s velkým “T”. Všemi kulturami se prolíná prvek zpytování nebe a zároveň je obecnou lidskou zkušeností, že “jiný svět” není automatem na jednoduché odpovědi. Téměř bezděčně se stává, že v určitých mezních situacích čekáme na “vnuknutí”, na “znamení z nebes”. V poslední době se snad až příliš upínáme ke zkoumání vzdálených končin vesmíru, jakoby se konečná odpověď nalézala tam, ale i tak zůstává před námi mnohé, co nejsme schopní ovlivnit, spíše jenom registrujeme různé vlastnosti jako hmotnost a nehmotnost, prostor, světlo, pohyb, existencí různých sil a jejich vzájemné působení. Dokážeme vnímat nebe jako hypotézu i jako drama s nekonečnou řadou nových otazníků a velkými potížemi při hledání jasných, definitivních odpovědí. Snad bude nakonec tím hlavním poznáním, že sama možnost klást otázky je jedinou dosažitelnou odpovědí, že máme žít v postoji neustálého tázání, snažit se dosahovat nové horizonty a čelit dalším otázkám, které se za nimi objeví.
Nastínil jsem zde své vnímání témat spojených s výstavou a společně s tím zkoumám, jak k nim přistupují zúčastnění umělci. Vztah k „nebi“ ve smyslu jiného, odlišného světa vede tvůrce v nejrůznějších dobách k tomu, aby od základu přehodnocovali složité vazby vlastního nitra, svoji schopnost vnímání a aktuální úroveň poznání ohledně smyslu života v mnohosti základních významů a jejich složité vzájemné interakci. Nepochybně se na bratislavské výstavě zrcadlí zkušenost prostředí, v němž jednotliví autoři vyrostli, a zároveň dimenze obecného lidského hledání, jehož součástí jsou otázky i výzvy, interpretace, kulturní odkazy, užaslý obdiv, oslava i kontemplace. Patří k tomu i prostor pod nebem, obývaný lidmi s jejich civilizačním vývojem a každodenním úsilím při hledání nových cest a nového poznání.
Antonio Zimarino
(výtvarný teoretik a publicista, kurátor výstav)
MAN 2010 / 2010 HUMAN
Bratislava - Olomouc - Kroměříž, 4 June - 10 September 2010
The theme of man in the early 21st century not appears by accident in this year's festival Forfest. Questions about the meaning of human habitation in the world remain current, and are perhaps even more urgent, therefore, are an important part of the inspiration sources of artistic creation today. Turn between 19 and 20 century was experienced by their contemporaries with more strong hope - there was great expectation that should be the age of technological progress, peace, understanding and prosperity. In comparison, we experienced a shift from the 20th century to 21st century much more cautious. Instead of the glorious visions, we have become bizarre scare recipients. Absolutely do not mind the gloomy predictions of most anything fails, it is important that the threat was a strange name inhuman, such as "Y2K" or "mutation of H5N1." Meanwhile, tremors are coming to any sort of self-proclaimed prophets imagined. Repeated large-scale terrorist attacks, natural disasters, or the onset of economic crisis suggests a number of troubling issues, not least the fact that similar events are not yet able to predict, let alone do anything to avoid them. Technocratic measures are often applied to retrospectively and presented as only possible due to their narrow perspective, in fact, irrational, does not solve the underlying problem, just postponed their impact on later. It is necessary to involve the intellect and the will to a much greater range and much suggests that the change should be directed to the greater sensitivity to the outside world and to its own heart. Italian philosopher Maurizio Malaguti talking about intellect as the ability to read the inner meaning of things: INTUS LEGER (cf. La metafisica del Volto, ed Fuori Thema, Bologna, 1996). Artistic creation is part of the process, working on their visibility. An example might be a Rodin sculpture Metal Age (1875), which could hardly be called a simple celebration of the former triumphal industrial era, much more work that opens new questions and the gap does not deny the tension between the vibrant humanity and the ties of dark, cold metal. When we move to the period around the turn of the century, we might mention Munch's The Scream (1893), and Kandinsky Dame in Moscow (1912) from the collections of the Munich Gallery Lenbachhaus, with strikingly large black spot in the center of semantic composition, as the idea of tragedies that have yet to come and hit a large piece of the world, not just Russia. Supporting artistic movements have, despite differences in time something in common. Do not share the optimism and the obligatory epic visibly disagree with superficial campaigns journalistic style. When we project into the context of street action Noli me tangere Italian author Angela Colangelo, the 2009, we encounter a similar desire to touch the inner meaning of things, perhaps just as anecdotal props. Colangelo´s "electronic age" concept is its intrinsic sensitivity and intense all at once strikingly similar to Rodin, the metal age.
This brings us to the exhibition Letters to Heaven II. (Chapel of St. John, Bratislava, 8 6-16 7th, 2010), which is referred to the Italian author and which part is the most comprehensive art event of this year Forfest. The exhibition itself arises from the interplay of several mutually reinforcing factors. You can not start from the chapel itself, ascetic emptied, shaved the whole High Gothic buildings, which gives the impression as if it were just completed and is still waiting for his recovery and open to the public. Equally important is to mention the extremely friendly, open approach of the Franciscan Order of Friars Minor, who are the object and think about his regular use for cultural projects, such as hosts and active partners, with a focus on new, current forms of artistic creation. Author of the concept of the exhibition is Ján Kodoň, an architect and versatile artist, who put emphasis on the principle of maximum respect for the environment. This was headed toward the selection of artists and cooperation with them in the preparatory stage, when in fact its all created objects, hanging paintings, video installations and customized space, interact with the atmosphere. For the realization of the exhibition itself is an important part of the Union of Visual Artists of Olomouc, which ensures the presence of authors from Poland, Austria and Italy, and cooperation of art theorist Antonio Zimarino, which accompanied all the events by critical reflection.
Name of the exhibition shows continuity with previous actions. This is the first exhibition of letters to heaven first, which took place in June 2009, at Gallery G in Olomouc, but also a number of previous projects by Slovak artist Michaela Klimanová, which were launched in response to a terrorist attack in New York and were successfully introduced in the United States , the Slovak Republic and Belarus. Each of the participating authors are fating with space of the chapel on his own way - from paper objects "Letters to Heaven" by Michael Klimanové hanging in space, through a joint project combining music author Martin Burlas with digital projection Ján Kodoň directly on a broken arch structure, to a remarkable concept Thomas Rossi, which made the paintings in the pre-tailored format, the following fragment of Baroque altars in the entrance of the chapel annex. Molenda Krzysztof prepared large woodcuts in the non-figurative compositional structure, which encoded rates and proportions of the human body. Large size collage by Svetozár Ilavský creates a dramatic counterpoint to vertical medieval architecture, while the meditative installation by Betty Majerníková resonates with medieval space by simple and quiet way. Several other authors interested in his work endorsed the concept of the exhibition within the meaning of an imaginary task of creating an original work that would stand up in the area as a sacred object of decoration, which is certainly true for dimensional polyptych of Václav Vaculovič, video series Jiří Hastík, delicate color drawings of Petr Štěpán multiply layered semi-transparent paper, a set of minimalist paintings Miroslava Trizuljakové - open canvas without framing. Both participants of Italian authors deals systematically with the creation of new media. Mandra Cerrone in Bratislava is a powerful and disturbing human life is a circle of the project, which combines art and modified photos and video with the above-mentioned Angelo Colangelo brings the digital documentation of the above street performance. The exhibition as a whole, bringing together various manifestations of contemporary art, classical art artifacts, music and work in the field of new media in an equal partnership and mutually inspiring interview.
In connection with the capital city of Slovakia, where the festival Forfest enjoys good acceptance with the public interested and qualified response in the media, not to mention the fact our typical conditions, that this activity is long-standing international awards and respond more abroad than in their own home arena. This is true both for the good cooperation with major groups Forfest overseas (Mobius Center in Boston, the Art Galleries of California State University, Los Angeles, and others), and for the long term, developing contacts with top music and arts scene, many European countries.
Project Man 2010 / 2010 HUMAN forms the main axis of the visual program of the XXI. International Festival FORFEST CZECH REPUBLIC. It combines the activities abroad (exhibition Letters to Heaven II. And author presentations Factory Studio, both in Bratislava) and programs implemented in the Czech Republic (Slovak author Ivica Krošláková exhibits in Kromeriz Gallery Artuš). Everything corresponds with the main festival week devoted to the music (18th June to 24th June 2010), attended by composers and performers from 9 European countries and which has a solid place in the world's leading new reports current work (Gaudeamus Amsterdam ECPNM British Music, Musical America, KadmusArt and others).
Exhibiting Authors: Svetozár Ilavský, Michael Klimanová, John codon, Bety K. Majerníková (Slovakia) George Hastik (Austria, CR), Thomas Ross, Petr Stepan, Miroslav Trizuljaková, Vaculovič Vaclav (CZ) Molenda Krzysztof (Poland) Mandra Cerrone, Angelo Colangelo (Italy). The exhibition is organized in collaboration with the Festival Forfest Union of Visual Artists of Olomouc, a partner organization and the host is a province of the Franciscan Order of Friars Minor, based in Bratislava. Cooperation on music-related projects with the exhibition Martin Burlas, Kate Mraz, Svetozár Ilavský (Slovakia). The project was supported by Ministry of Culture of the Czech Republic and its major media partners are the Slovak Radio and the magazine Studio.
Marek Trizuljak
(Chairman of Union of Visual Artists of Olomouc, organizer of exhibitions and coordinator of cycle Letters to heaven I and II.)
Letters to Heaven
Converse with the heavens, or maybe we are talking about heaven in different languages, through different cultural and artistic experiences that meet each other at an extraordinary exhibition in Bratislava with an inspiring and perhaps somewhat mysterious name. The second, substantially related to the theme of the project today is a man who he is and how it manifests itself in relation to the universe.
I wonder how much we can do about heaven say. His understanding can be manifested in a thousand forms, from a contemplative perspective to the contrary, if not negating attitudes, which cannot talk about the spiritual dimension, not a confessional approach. Heaven can be described as "something above us" or as a reality that accompanies us in life. We agree on many shades of metaphorical and symbolic content, or seek association with concepts of time, space, freedom, or infinity. And so we use the word heaven spontaneously, in relation to matters of everyday observation to light and atmospheric effects, transformations of, or the existential experience of apparent immobility of the dead of night.
Everything is contained in the human relationship to the sky and "communicating" with him concerning the cultural foundation of society. The position of the unattainable, our forces uninfluenced , is a substantial anthropological topics. Infinite space around us can be considered from a certain angle to describe as "something else", but undeniable, a world in which we set in and every day with him struggling. All civilizations during its development reviewed the basic relationship and formulate a new set of semantic and symbolic content associated with it. Communication with "sky" position requires passion, particularly the need to recognize its otherness, whether in the physical sense or nature, or in the plane of the symbol and mystery. However, we cannot avoid touching the ground up, perhaps you can speak of a confrontation with the mystery with a capital "T". All cultures mingle an element of soul-searching, while the sky is a general human experience, that "another world" is not automatic for simple answers. Almost inadvertently happens that in certain extreme situations we are waiting for "inspiration" to "sign from heaven." In recent years, perhaps too embracing to explore distant ends of the universe, though the final answer found there, but still remains before us many things we are not able to influence more just register the various properties such as weight and immateriality, space, light, movement, to the various forces and their interaction. We can perceive the sky as a hypothesis and as a drama with an endless series of new questions marks and great difficulty in finding clear, definitive answers. Perhaps it will eventually be the main knowledge that the very possibility of asking questions is only achievable answer that we live in an attitude of continuous questioning, trying to reach new horizons and tackle other issues that appear in them. I have outlined topics related to their perception of the exhibition and together with researching how to approach them participating artists. Relationship to "heaven" in the sense of another, different world's leading designers in a variety of times to fundamentally reevaluate difficult soul-ties, and their ability to perceive the current level of knowledge about the meaning of life in diversity, the basic meanings and their complex interaction. Undoubtedly the Bratislava exhibition reflects the experience of the environment in which individual artists have grown up, while the general dimensions of the human quest, which includes issues and challenges, interpretation, cultural references, astonished admiration, celebration and contemplation. It belongs to the space under the sky, inhabited by people with their development of civilization and daily efforts to find new ways and new knowledge.
Antonio Zimarino
(Art theorist and publicist, curator of exhibitions)
