Polyptych, který jsem vystavil na výstavě Human 2010 v Bratislavě / jde o projekt s mezinárodní účastí – více na: http://www.forfest.cz/print/forfest2010/Ateliér-8-7-2010%20-%20NO%2014-15.pdf / je vlastně složeninou obrazů: IN THE CENTRE - Vysoko nad mořem. Ústřední plátno s figurou naznačující gesto rukou chránící zrak před oslnivým horním světlem – měl jsem na mysli hutnou malbu, která by však opalizovala do jemných éterických tónů ztrácející se kdesi nahoře…. Řazení jednotlivých pláten tak, aby byly s menší mezerou od sebe dovoluje využít určité prostorové zkratky, kterou plátna evokují.
Blue of the Sky will absorb me
Polyptych, which I exhibited at the exhibition 2010 in Bratislava, Human / is a project with international participation - for more information: http://www.forfest.cz/print/forfest2010/Ateliér-8-7-2010%20-%20NO%2014-15.pdf / is actually a composite of images: IN THE CENTRE - High above the sea. The central screen with a figure indicating hand gesture to protect eyes from the blinding light top - I mean dense painting, which would be fine opalizovala the ethereal tones of disappearing somewhere at the top .... Order of screens so that less space by allowing himself to take some shortcuts space, which evokes the canvas.
Přemýšlím o sérii polyptychů monochromně laděných / ne do výšky ale z pochopitelných důvodů do šířky vedle sebe / - asi je to ve vzduchu. Připadá mně to jako nenápadná změna tóniny v hudbě. Pocitově jsme vlastně lidé s více-vrstevným poly-vnímáním – chce to konečně po nás každodenní život. Myslím, že to není na překážku meditaci – jemně odstupňované ladění je zároveň vnímání v čase, který nás obepíná a je vlastně předzvěstí stálosti…
I think the series polyptych toned monochrome / up to but not for obvious reasons, the width of the parallel / - Perhaps it is in the air. It seems to me like a subtle change in tonality in music. Emotionally we are actually more people with vrstevným-poly-perception - it finally wants us to daily life. I think it is an obstacle to meditation - fine-tuning is also graded at the time of the perception that surrounds us and is actually a harbinger of stability...
Na středu tedy bude figurální kompozice podle níž bych nazval celý polyptych: Pohltí mne modř nebes. Nejde zde tak ani o abstrakci: jde o lidskou postavu v naznačeném rouchu vztahující ruce v ochranném gestu před záplavou horního světla. Naléhavost výrazu chci podtrhnout více-vrstevností polyptychu, který by v polokruhu vytvářel dojem potřebné intimity – jak už jsem psal – ale i naznačeného dalekého prostoru a pohybu či chceš-li: proudění energie. Rovnováha dostředné kompozice bude lehce znejistěna krajním levým plátnem / č.1 /, které by tak dávalo tušit další roviny celku.
So, at the centre will be the composition, which I call the whole polyptych: Devour my blue heaven. This is not any way of abstraction: the human figure in the indicated robe covering his hands in a gesture of protection from flooding the top light. I want to underscore the urgency of the term multi-lears polyptych, which would create the impression in a semicircle necessary intimacy - as I wrote - but also suggested the far space and movement, or if you want to: energy flow. The balance of the composition will be slightly concentric Disturbances leftmost screen / No.1 /, which would give another sense the whole plane.
