Letnatelir2218.jpg

Letní ateliér / Summer studio - 1995

 

 

 

 

KRAJINY  PATMOSKÉ / Ateliér 2005 /

Městské muzeum a galerie Břeclav, 21. leden – 6. březen 2005

 

 

Václav Vaculovič se řadí svým dílem k umělcům střední generace. Má za sebou již poměrně rozsáhlou tvorbu, vzbuzující respekt. Je umělcem dvou múz: výtvarnému umění se věnuje nejen jako autor, účastnící se skupinových výstav pražského Nového sdružení, jehož je členem, ale i jako organizátor tuzemských i zahraničních výstavních projektů. Současně je také aktivním hudebníkem, věnujícím se  tvorbě a interpretaci soudobé hudby.

Vaculovičovu výtvarnou tvorbu lze charakterizovat jako krajinářskou. Jeho krajiny však jsou krajinami duše. Jak i napovídá název břeclavské výstavy, ale i názvy jednotlivých děl – je to skutečně ona krajina, v níž psal apoštol Jan své vize Apokalypsy – Knihu zjevení. Václav Vaculovič v této krajině skutečně žije. Má-li z ní vyjít, je zraňován a zraňuje. Do jeho krajin se vchází hned za vraty průjezdu jeho kroměřížského domu, nelze jinak. Již formát většiny obrazů je volen tak, aby korespondoval s lidskou postavou, jeho gesty. Počínaje transportem, kdy není možné člověku uchopit tyto obrazy rukama, aniž by v mnohovýznamovém gestu nerozepjal paže, aniž by se obrazů nedotýkal. Velikost pláten zve k tomu, aby divák i třeba jen kolemjdoucí, do nich vstoupil. Krajiny Vaculovičových obrazů nejsou zabydlené. I když se na nich zpočátku objevují obrysy figury, náznaky keře, jsou to zase jen jejich vize, nebo spíše zástupné znaky. Přesto nejsou tyto krajiny pusté. Malíř se do nich vypravil a diváka vyzývá, aby ho doprovázel, tak jako se vypravili církevní otcové na poušť, aby hledali Boha, nechali se jím pohltit. Skutečně to je to místo, kde ztišením lze najít sebe. Zkušenost, kterou podstoupili a znovu a znovu z ní těžili umělci, filozofové a světci od egyptských a syrských poustevníků prvních dob křesťanství, až po Charlese Foucaulta, Antoina de Saint Exupery a Teilharda de Chardin. Sveřepost a tvrdošíjnost, s níž Vaculovič klade své otázky, lze označit jako věrnost tématu. Svědčí o tom zdánlivá jednostrunnost jeho tvorby a práce ve větších cyklech. Používá všech prostředků, které mu skýtá technika oleje, malířského gesta, nebo struktury malířských hmot, aby na svých plátnech zachytil světlo. Toto světlo bylo od samých počátků chápáno jako jeden z atributů duchovní energie. Například v pojetí svatého Augustina, či Dionýsia Areopagity, bývá Bůh chápán jako prasvětlo a bývá s ním i ztotožňován. Světlo uchopené ve Vaculovičových olejích je možné chápat jako malířskou paralelu filozofického termínu spiritualizace hmoty Teilharda de Chardin. Významnou vlastností Vaculovičových obrazů je přítomnost hudby v nich. Více, jako u jiných umělců, se u něj projevuje umělcova dvojdomost. Václav Vaculovič působí totiž také jako hudebník a organizátor a dramaturg hudebních akcí, z nichž nejvýznamnějším je každoroční kroměřížský festival duchovní hudby Forfest. Hudba, jíž se spolu se svojí ženou věnuje a kterou vytváří, zabývá se podobnými problémy jako jeho malba. Tato dvě média se u Vaculoviče setkávají, prolínají a navzájem ovlivňují. A to až do té míry, že lze jeho malířské kompozice hudebně interpretovat. Také se o to již několikrát se svojí ženou Zdenou improvizačně pokusili. Podobně spolu realizovali také interpretace kreslených partitur Petra Štěpána a dalších autorů.

Vystavená kolekce děl Václava Vaculoviče představuje práce zhruba posledních pěti let. Autor využil prostorových možností břeclavské synagogy i výstavních sálů muzea k tomu, aby představil svá velkoformátová plátna. Je to jen krátký vhled do jeho práce, část obrazů – pars pro toto- vypovídající za všechny. Zcela paralelně vznikají v jeho ateliéru též pozoruhodné monotypy, které sevřenější a úspornější formou zpracovávají podněty, k nimž se pak vrací ve svých malbách.

Přesto, že tvorba Václava Vaculoviče působí poněkud izolovaně a nečasově, je právě z těchto důvodů nezastupitelná. Jako donkichotský hlas volající po duchovních hodnotách ve světě vítězícího konzumu.

                                                                                                             Ivo Binder

(Upravené úvodní slovo z vernisáže)

 

 

 

 

 

PATMOS‘ SIDES

Town Museum and gallery Breclav, 21st January – 6th March 2005

 

 

 

Mr. Vaclav Vaculovic ranks among middle-aged artists. He is already an author of quite a wide production. He is an artist of two Muses: he goes in for visual arts not only as an author, but as an organizer of national and also abroad exhibition projects. At the same time he is an active musician following creation and interpretation of contemporary music.

Mr. Vaculovic’s art production can be characterized as landscaping. But his lands are lands of soul. It is the land, which was described by the Apostle John in his vision of apocalypse. Vaclav Vaculovic does live in this land. If he has to leave it, he is injured and injures. He enters his lands through the gate of his Kromeriz’s house, there is no other way. Even the size of his pictures answers to a human body, to human gestures. As from the transportation – it is not possible to grab them without multivocal stretching out the hands, without touching the pictures. The size of pictures invites visitors to go into them. The Vaculovic’s lands are not settled. Although you can initially see outlines of figures or shrubs. They are just your visions. Still, they are not deserted. The artist goes into them and invites the viewers to wait on him like Fathers went to the desert to find God. Indeed, it is a place, in which you can find yourself by silence. It is an experience of many artists, philosophers and saints who draw on it. Starting with Egyptian and Syrian hermits from the early Christian era and ending with Charles Foucault, Antoine de Saint Exupery and Teilhard de Chardin. Mr. Vaculovic interrogates with barbarity and doggedness, it shows he is loyal to the topic. Apparent bias and working with series reflects that. He uses all the means, which are offered by oil-painting, painter’s gesture or a structure of color to capture light. The light has always been understood as one of attributes of spiritual energy. For example, St. Augustin or Dionysus Areopagitus understood God as a light and God was identified with it. Light in Vaculovic’s oil-paintings can be understood as a painter’s parallel to philosophical term spiritualization (Teilhard de Chardin). One of the important characters of Vaculovic’s paintings is a presence of music in them. More than other artists he expresses his dioeciousness. Vaclav Vaculovic moreover acts as a musician, organizer and dramaturge of musical actions, the most considerable is Forfest, an annually International Festival of Contemporary Art. His music deals with similar problems as his paintings. These two media are blend together and interact. In so far as his painting compositions can be musically interpreted. He and his wife Zdena do it regularly. They have realized interpretations of scores by Petr Stepan and other authors. Exhibited collection of works by Vaculovic presents pieces from last five years. The author has utilized the space of Breclav synagogue and showrooms of a museum to present his large formats. It is just a short view of his works that testifies about others. Concurrently, remarkable monotypes are created in Vaculovic’ studio, they deal with incentives, he later recurs it to his paintings.

Although the production of Vaclav Vaculovic sounds slightly apart and seemingly behind of our present time, for those reasons is irreparable. Like a quixotically voice calling for spiritual values in the world of winning consumption.

                                                                                                              Ivo Binder

(Amended introductory word from opening day)