Žízeň po Duchu se stává jedním z nejparadoxnějších rysů této doby, snad tím silnější oč nevědomější. Racionalismu postmoderny se téměř podařilo vytěsnit z umění jakýkoliv transcendentní rozměr a nahradit jej celkem nic neříkající uniformovanou „internacionální“ šablonou – navzájem snadno dnes zaměnitelnou jak na Západě tak na Východě. Ztráta „tváře“ v umění dneška je jedním z tíživých problémů současné kultury…

Thirst for Spirit becomes one of the most paradox features of our time, maybe the more stronger the less conscious it is. Rationalism of postmodernism nearly succeeded in displaying of any transcendental dimension from the art an replace it with altogether senseless unified “international” pattern – mutually easily interchangeable both in the West and in the East. The loss of the “face” which appears in the today’s art  is one of burdensome problems of the contemporary culture…