Mé hořící ruce / My burning hands

Usedavé vzpomínky / Sore memories

Názvy kreseb záměrně odkazují k osudovosti let normalizace, kdy se zdálo, že soudruzi zde budou „na věčné časy a už nikdy jinak“. Fatální předurčenost lidského života visí nad námi konečně i dnes. Uměleckým ztvárněním však přece jen zákonitě probleskuje víra, že to může být „i jinak“. Z toho pohledu je mně blízké jinak komunisty zmanipulované dílo českého básníka Jiřího Wolkera. Mám zde na mysli zvláště jeho málo známou báseň Noční déšť…   

Names of this drawings deliberately refers to years of fatal normalization when it seemed that the communists there will be "forever and never otherwise." Fatal predestination of human life hangs over us, finally, till today. But through artistic activities still lights indestructible belief that it can be really "otherwise"....