Autoportrét / Self-portrait

Znovu-rozpuštění ve studiu reality mělo pozitivní vliv na mou kresbu, kterou jsem se soustavně do té doby vlastně nezabýval. Vladimír Kokolia později možná žertem, ale výstižně označil toto období jako „Moravské baroko“. Vladimír měl na mne vliv, který si tehdy neuvědomoval ani on ani já. Byl to on, který mne přivedl k práci na grafických monotypech. Ani nevím jak jsem se dostal do tempa a oproti minulým létům dělal s posedlostí, která mne samotného zaskakovala. Skutečně se se mnou něco stalo – stovky kreseb a monotypů mne v dobrém slova smyslu pozitivně „nakoply“.

Našel jsem vlastní řeč, vlastní tepnu – a už mně nic nevadilo okolo. V následujících letech jsem souběžně usiloval využít samozřejmě tento „motor“ v malbě. Znovu krkolomné pokusy, které se odehrávaly před zraky přátel / Sedánky / Každé plátno bylo pětkrát-desetkrát přemalováno, povrch obrazu se změnil v měsíční krajinu nánosů barev. Uvědomoval jsem si dobře „nečasovost“ své práce, připadal jsem si místy trochu šíleně / kdyby to tak viděli spořádaní kolegové ve škole…/ - dnes vím, že právě v tom „nevědění“ byla největší síla, dnes se „rozpomínám“ na to, kde jsem už jednou byl…

Re-dissolution in the study of reality had a positive influence on my drawings, which Vladimir Kokolia later perhaps in jest, but it aptly describes as a "Moravian Baroque". Vladimir had influence on me, which he did not realize neither he nor I did. It was he who brought me to work on graphic monotype. I did not know how I got into the pace and made ​​drawings with an obsession, which surprised me alone. Really something happened to me - hundreds of drawings and monotypes me in a good positive sense "started".

I found my own language, its own artery - and it not bothered me nothing around. In the following years I tried to use parallely this "engine" in the painting. Again awkward attempts that took place before the eyes of our friends / Sedánky /. Each canvas was painted over five-ten times; the surface of the paintings has changed in color layers of lunar landscape. I knew well about "outside-temporality

" of my work, sometimes I felt to be a little crazy / if it have seen my respectable colleagues at schoo... / - Today I know that just in this "nothing knowing" was the greatest power, today I try to "remember" to where I once was...