To jsou ti co vybělili svá roucha / These are those who bleached his clothes
____________________________________________________________________________________________________________
| PhDr. Jiří Machalický NG Praha | ||
Světla - stíny - odlesky |
Light - Shades - Reflects |
|
| Světlo hraje ve výtvarném umění od počátků významnou úlohu,která se v každém období, slohu nebo směru proměňuje. Někdy má hlavně výtvarný význam, jindy převažuje duchovní rozměr a symbolika spjatá s dobovou filozofií. V některých epochách se jeho podíl při vyjádření snižuje, když převládá hmotnost, jednoduchost, a sumárnost objemů. V dalších periodách se naopak zvyšuje, když se prohlubuje duchovní rozměr, zvyšuje se rafinovanost a křehkost projevu. Jindy má spíš optický význam při stavbě prostoru na základě vztahu různých barevných odstínů. Také záleží na tom, zda převládá smyslovost nebo spirituálnost, citovost nebo intelektuálnost.V románském umění bylo světlo potlačeno. V gotice se jeho role prohloubila s utvářením sugestivních scén chrámových oken, jejichž oslnivé barvy pronikaly do vnitřního prostoru a okouzlovaly a fascinovaly věřící. Jejich poselství působí na návštěvníky kostelů dodnes, i když jiným způsobem než kdysi, protože se mění význam náboženství, ztrácí se obecná znalost církevní symboliky a tak lidé vnímají biblické výjevy spíš emotivně a esteticky než na základě znalosti ikonografie. V období renesance, kdy se v kompozici a utváření prostorových vztahů prosadil racionalismus, byla role světla znovu spíš potlačena. Zato v manýrismu a baroku nabylo světlo opět na důležitosti. Ozářené figury vystupují z temného pozadí a tak má imaginární záře nejen výtvarný, ale do značné míry také symbolický význam. Strhující dynamika vypjatých představa dramatických příběhů má ohromit diváka nebo v něm dokonce vyvolat dojem vlastní nepatrnosti a bezvýznamnosti. Světlo má prvořadou roli také v romantickém malířství, například v tajuplných krajinách Caspara Davida Friedricha.V moderních dějinách došlo k nejvýraznějšímu převratu s vlnou impresionismu, v němž obrazová skladba vznikala na základě skládání čistých tónů. Malíři přestali využívat lomených odstínů a nechali působit zářivé barevné akordy. Objevů optiky naprosto racionálně využívali divizionisté. Přesné rozmístěné body jejich obrazů se ve výsledné barevnosti složily ažv oku diváka. Samozřejmé nelze zapomenout na vynález fotografie, který způsobil převrat v malířství a zásadním způsobem přispěl k jeho budoucí proměně. Fotografie do značné míry nahradila veristickou malbu, začínající pozbývat smyslu. Stejné výrazně zasáhl do vývoje umění objev filmu nebo dalších technik pracujících se světlem, které si vyžádaly nové tvůrčí přístupy a pohledy.Způsob užití světla se v různých uměleckých oborech výrazně mění od konce minulého a počátku našeho století, kdy došlo k nesmírnému technickému pokroku. Tak mohlo umělé osvětlení ovládnout ulice mést a prostory interiérů. Jeho záření může být měkké, intimní, nenápadné a příjemné, rozptýlené nebo soustředěné do jediného místa. Lampy křivolakých uliček starých historických měst působí romanticky, ostrá záře výrazně barevných moderních reklam na nás agresivně útočí. To všechno se zrcadlí v malířství, sochařství, kresbě, grafice, experimentálních postupech, akčním umění a samozřejmě třeba v divadle a dalších tvůrčích oblastech. Světlo vstoupilo v nové podobě do avantgardního umění meziválečného období. Klasickým i netradičním způsobem se promítlo do fotografie, fotomontáží a objektů, v nichž často hrálo roli umělé světlo, jehož možnosti mnohdy vyjadřovaly velmi převratné a objevné představy. Stačí připomenout například experimenty Zdeňka Pešánka, jehož tvorba daleko předběhla svou dobu a nadlouho zůstala téměř zapomenuta.Na zcela opačném pólu stojí malířské dílo Josefa Šímy, pro nějž měly význam některé rané zážitky, ovlivňující jeho vnímání po celý život. Zapůsobila na něj záře blesku, krajina, jejíž fragmenty vystupují z mlžného oparu, práce na chrámových vitrážích. Světlo prostupuje zvláště hluboce malířovým pozdním dílem, v němž se prolínají dosavadní zkušenosti a prohlubuje se jeho cítění a vnímání přírody v její rozmanitosti a vývojové složitosti. Legitimním pokračovatelem Josefa Šímy se nesporně stal Václav Boštík, který se postupně odpoutával od sošného objemového cítění počátečního období, až s léty dospěl ke zcela nehmotnému duchovnímu vyjádření přírodních dějů a vztahů a rozumem neuchopitelných kosmických vzdáleností, procesů a nepředstavitelných časových rozdílů. Vzpomínám si, že Jan Sekera o něm řekl, že každý Boštíkův obraz je pro něj modlitbou. Je v něm ztvárněn jeho životní postoj, v němž se spojuje etika s výtvarným citem, racionální stavbou prostoru, dělením plochy a rytmem skladby prvků. Michal Ranný navazuje ve svých přímořských krajinách přístupem k přírodě na projev Josefa Šímy a Václava Boštíka. Své motivy do krajnosti abstrahuje, až zbývá jen jakási jejich esence. V díle Adrieny Šimotové se úloha světla s postupem času prosazuje stále výrazněji. Je však víc spojena s fyzickou stránkou života, s doteky, zraňováním, otisky fragmentů lidského těla. Světelné vztahy jsou určeny citlivě rozmístěnými pigmenty, rozrýváním a prorážením vrstev papíru, jeho křehkým a času podléhajícím povrchem.Daisy Mrázková využívá světla ve všech oblastech své rozmanité tvorby. V kresbě vzniká vždy pod jiným úhlem osvětlení odlišná situace, v níž kavky a struktury nebo nedotčená bílá místa různě působí na oko diváka. Rozzáří se barevné tóny stop rozmývaných pastelek nebo se zvýrazňuje či potlačuje linie, oživuje plocha a prostor.Alena Kučerová se zabývá hlavně grafikou, v níž si zvolila pozoruhodnou techniku perforace, umožňující rozvinout její osobitý projev. Jejím prostřednictvím mohla dosáhnout pevně konstruovaných geometrických tvarů, stylizovaných figurálních kompozic a také ztvárňovat polabskou krajinu, kterou má dokonale prožitou a dokáže ji zachytit v jejích proměnách se zdůrazněním příznačných rysů. Právě světlo hraje velmi důležitou úlohu především v pozdním období, kdy se prohloubil důraz na náladu a atmosféru.Ladislav Čepelák se vyjadřuje různými technikami tisku z hloubky. K jeho nejoblíbenějším patří lept a akvatinta, v nichž se věnuje přírodním tématům. Velký cit pro světelné nuance projevil v předjarních krajinách se zářivými pruhy sněhu a především v pozdních oblohách, v nichž se rozehrála celá škála výrazových poloh od temných mračen k rytmicky řazeným lehkým oblakům. Dílem Jaroslava Šerých prostupuje duchovní světlo, vyjadřující hlubokou víru v křesťanské i lidské hodnoty. Zcela odlišně pracuje se světlem věčný experimentátor Dalibor Chatrný, který při svých akcích využíval zrcadel umístěných v přírodě. S odrazem paprsků počítají také kovové variabily Radka Kratiny. Se světelnými efekty pracuje ve svých objektech Milan Dobeš.Pavla Aubrechtová se ráda vyjadřuje koláží, v níž v určitém rytmu řadí natrhaný staniol z krabiček od cigaret. Stříbrné papírky, někdy přibarvované zářivými čistými tóny, jsou volně uspořádány s využitím náhody a přitom se utváří vnitřní řád, z něhož se odvíjejí logicky narůstající série.Do zvláštní skupiny se řadí umělci, kteří v projevu užívají působení ohně. Eduard Ovčáček tvoří koláže, v nichž papír propaluje rozžhavenými matricemi písmen. Tak vlastně oheň, který je jednou z forem záření, zanechává stopu a tím se promítá do obrazové plochy. Jan Steklík kreslí cigaretou, čímž vzniká někdy velmi jemná a jindy drsná rytmická struktura. Svatopluk Klimeš rozrušuje plochu papíru bengálským ohněm a při svých performancích užívá svíček plovoucích na vodě, lampiónů nebo rozmanitých druhů žárovek. V tvorbě Romana Kameše se prosazují pigmenty získané v krajině, která je mu blízká a kam často a na dlouhou dobu zajíždí. Jeho projev se stává jakousi rozmluvou s pi5rodou a klidnou soustředěnou meditací, v níž se překrývají a vzájemně prostupuji různé vrstvy barev, křehkých struktur a linií.Někteří umělci pracují se stínem, odrazem a lomením paprsků a vřazují se tak do širokého proudu konceptuálního projevu. Pavel Maur zaznamenává posuny stínu větví stromů, Margita Titlová-Ylovsky kreslila před polovinou osmdesátých let do vlastního stínu. Světlo proniká až fanaticky rýsovanými strukturami Václava Stratila nebo mnohovrstevnými záznamy Vladimíra Merty.Vnitřní záře vystupuje z grafických listů Jiřího Komatovského,jejichž fantastické tvary se vynořují z hloubky neurčitého temného prostoru. Se světlem pracuje například sochař Čestmír Suška, malíř Václav Vaculovič, Petr Veselý, Jan Tichý nebo autor vrstvených kreseb Roman Havlík.Světlo je nevyčerpatelné téma, které prochází napříč všemi epochami a ve výtvarném projevu nebo dalších oblastech dosahuje tak rozmanitých podob, že je nelze postihnout jednou poměrně úzce vymezenou výstavou, která nemůže zachytit řadu podstatných historických souvislostí. Její koncepce a výběr autorů by však měly naznačit význam světla v českém současném uměni a připravit půdu pro jeho rozsáhlejší a komplexnější zhodnocení, které by měla přinést expozice chystaná v Grafické sbírce Národní galerie v Praze. Jiří Machalický |
Since the beginning light plays a significant part in creative graphic art, which varies in every era and style. It sometimes bears a creative importance, another time spiritual dimension and symbol linked to the philosophy of the period prevails. During some eras its proportion diminishes when material element, simplicity and summarization of volumes prevails. In other eras the importance of light increases, when spiritual dimension intensifies and when impression becomes more refined and delicate. Still another time it has rather an optical meaning when constructing space on the basis of the relation of various colour shades. It also depends on what prevails if sensitivity or spirituality, emotionality or intellectuality.In Romanesque art light was suppressed. In Gothic art its part intensified with creation of suggestive scenes of cathedral Windows, the dazzling colours of which penetrated the inner space and enchanted and fascinated worshippers. Their message is effective up to this time, of course in another way than previously, as the meaning of religion is subject of changes, the general knowledge of church symbolism diminishes and therefore people perceive biblical scenes sooner emotionally and aesthetically than on the basis of the knowledge of iconicity. In the period of Renaissance when in composi6on and spase relations forming rationalism broke through, the part of light was rather suppressed once more. On the other hand during Mannerism and Baroque light became more important again. Lighted figures step out of the dark background and thus the imaginary glass has not only creative but to a considerable extent also a symbolic meaning as well a captivating dynamic of extreme ideas and dramatic tales is to have effect on beholder or even evoke the impression of one's littleness. Light plays a primary part also in romantic painting, e. g. in mysterious landscapes of Caspar David Friedrich. In modem art history the most radical change came with the wave of impressionism, the picture composition in which originated on the basis of composing pure colours. Painters stopped using broken tones and they let shing colour chords affect spectators. The divisionists made use of discoveries in optics quite rationally. Coloured points of their paintings composed exactly according to the purpose of painters only in the eye of spectators. Of course the invention of photography which caused revolu6on in fine arts and fundamentally contributed to its future transformation, must not be forgotten. Photography mostly replaced naturalistic art which began to lose its sense. With the same strength the discovery of film and other technologies operating with light interfered in the development of art. They called for a new creative approach and a new way of observation.The way of utilisation of light has hanged great deal in various art areas since the end of the last century and the beginning of our century thanks to an enormous technical progress. Thus the artificial light could get a control over town streets and interiors. Its immision can be soft, intimate, inconspicous and pleasant, dispersed or focused on one point. The lamps of tortuous streets of old historical towns produce romantic emotions, the flare of coloured modem neons attacks us aggressively. This reflects in painting, sculpture, drawing, graphic art, experimental processes, art of action and of course e. g. in drama and other areas of art. In a new form light entered avantgarde art of the era between two wars. In classical and non-traditional way fit broke into photography or montage or into objects, in which often artificial lights played its part, the possibilities of which often expressed revolutionary ideas. Let us only recall experiments of Zdeněk Pešánek whose creative work was far ahead of the times and remained nearly forgotten for a long time. An opposite position occupies the creative work of Josef Šíma, which was inaffected for a long time by some very early experiences. He was impressed by a flash of lightning, a landscape the fragments of which step out of hare, work on church Windows. Light particularly penetrates the painter's tater work, which pervade his experience and in which his emotions and nature perceiving are depending. The actual continuator of Josef Šíma indisputably became Václav Boštík, who gradually shook off his sculpture cubic feeling in his younger period. Stage by stage be grew to entirely spiritual expression of natural processes and relations and to cosmic distances which reason cannot grasped. to processes and to unimaginable time differences. 1 recall what Mr. Josef Šíma said about hitu that avary painting of Václav Boštík is for him a prayer. Every Boštík is painting reflects his approach to life, in which ethics joins his creative art, his rational construction of space, his distributing of the area and his rhythm of elements composition. Michal Ranný links up in seaside landscapes with the expression of Josef Šíma aríd Václav Boštík through his approach to nature. He extremely abstracts his motifs so that only a certain essence of them remains.In the work of Adriena Šimotová the role of lights is gradually carried out ever increasingly. It is however more linked to the material side of life, to touches, injuring, to imprint of human body fragments. The light relations are determined with delicately placed pigments, with scraping and breaking through paper coatings.Daisy Mrázková utilises light in all areas of her diverse creative art. In her drawing orginates an every new situation thanks to a new angle of light, and lines and structures or just untouched white spots differently affect the eye of a spectator. The light makes shine coloured tones of the traces of moistened crayons or makes more or less clean-sut lines, gives life to area and space.Alena Kučerová is engaged in graphic art and in it she chose a remarkable technique of perforation which enabled to develop her individual expression. Thus she could grasp firmly constructed geometrical forms, stylized figure compositions and also give a true picture of Polabí landscape which she lived through to the full and which she can express in its transformations with accented peculiar features. And it is light which plays a very important part above all in her late period when emphasis on mood and atmosphere intensified.Ladislav Čepelák expresses himself through various techniques of print. To his most favoured ones belong etching and aquatint, in which he pursues nature motive, he demonstrated a great artistic flair far light nuances in pre-spring landscapes with brilliant strips of snow and above all in late skies, in which the entire range of expression positions from obscure clouds to rhytmically lined light little clouds. A spiritual light permeates the work of Jaroslav Šerých. It expresses a profound belief in Christian and human values. The ever continuing experimenter Dalibor Chatrný works with light in a quite different way. During his performances he makes use of mirrors situated in the open. Also metal variabilities of Radoslav Kratina take reflects of ray into account. Milan Dobeš, works in his performances with light effects, too.Pavla Aubrechtová likes to express herself through collage. In a certain rhythm she arranges shredded pieces of paper from cigarette boxes. Silver little pieces of paper sometimes coloured with shiny tones, are arranged freely with the use of chance and - at the same time - at continuous work with chance - she creates an inner order, from which logically increasing series derive.Another group is formed by artists who use fire in their activities. Eduard Ovčáček creates collages in which paper is burnt through with the help of red hot matrices of letter. In this way fire which is also one form of light, leaves its trace and thus light is projected into picture area. Jan Steklík paints with a cigarette so that there takes origin sometimes very delicate and another time a rough rhythmic structure. Svatpluk Klimeš affects the paper area with bengal light and during his performances he used candles floating on water surface, further Chinese lanterns or various kinds of bulbs. The work of Roman Kameš is pervaded by pigments gathered in the landscape which is dear to him and which he often and for a long time visits. His expression becomes a certain discussion with nature and a quiet concentrated meditation, in which various layers of colours, delicate structures and lines coinscide and one another pervades. Some artists work with shadows, Pavel Maur takes down shifts of branches shadows, Margita Titlová - Ylovsky paints into her own shadow. Light shines through almost fanatically designed drawings of Václav Stratil or through structural designs of Vladimír Marta.The inner light radiates from graphical sheets of Jiří Komatovský, the fantastic shapes of which step out from the depths of an indefinite dark space. Light is used in the works of sculptor Čestmír Suška, painters Václav Vaculovič, Petr Veselý, Jan Tichý or the author of stratified drawings Roman Havlík.Light is an unexhaustible theme which crosses all eras and in fine art and other fields fit reaches such various forms that they are not apprehensible at only one and strictly defined exhibition which cannot grasp a number of essential historical chains of events. I believe that the choice of authors will indicate the importance of light in the Czech contemporary art and that fit will prepare the background for further studies and expositions to this theme not only in our but even in the international stale, too. Jiří Machalický |
|
