Usedám do ticha / I sit down in silence - 1987
_______________________________________________________________________________________________________
Světla - stíny - odleskyKroměříž, Muzeum Kroměřížska, 20. 6. - 1. 8.
|
||
| Současné chápání světa a umění v něm vyžaduje komplexnější pohled, otevřený in?terdisciplinárním přístupům. Z tohoto aspektu Ize tedy uvítat aktivitu organizátorů kro?měřížského mezinárodního festivalu současného umění s duchovním zaměřením ?FOREST, který, přes svou vý?razně hudební orientaci, počítá ve své dramaturgii i s pre?zentací výtvarného umění. Do programu letošního, již 10. roč?níku festivalu zařadili jeho or?ganizátoři výstavu s názvem Světla - stíny - odlesky. Jiří Machalický tematizoval výběr kreseb a grafiky úlohou světla v umění 20. století.Jako „magnus parens" moderního českého umění byl na výstavě uveden Josef Šíma. Komorní průřez jeho tvorbou dává nahlédnout do proměn, jimiž role světla v celé jeho tvorbě procházela. Jeho intelektuální přístup k spirituálním vlastnostem světla s jeho schopností dematerializovat zobrazené, se stal nosným pro celou řadu umělců, jejichž tvorba je na výstavě zastoupena. Patří k nim především klasik české malby Václav Boštík, zastou?pený kolekcí kreseb na téma bod v prostoru, a předčasně zesnulý Michal Ranný, jehož nepředmětné kresby tuší ze 70. let jsou doplněny křehký?mi záznamy krajin z konce 60. let. Krajinou jsou také volně inspirovány grafické listy Ladislava Čepeláka a Aleny Kučerové. Světlo v kresebné struktuře je tématem kreseb Václava Stratila a Vladimíra Merty. i3iomorfní tvary v grafických listech Miloše Ševčíka a Jiřího Kornatovského jsou jedním pólem problému, na jehož druhém kon?ci jsou záznamy osobní aury v monotypech Václava Vaculoviče, a především v ucele?ném souboru kreseb pigmenty od Adrieny Šimotové, nazvaném Co tělo vyzařuje, který je bezesporu jedním z vrcholů výstavy. Jedním z aspektů působení světla v moderním umění jsou také stopy ohně, s nimiž jsme se na výstavě setkali v raných kolážích Svatopluka Klimeše, lettristických pracích Eduarda Ovčáčka nebo kresbách ciga?retou Jana Steklíka, které překvapují svým popřením hmoty. Živel ohně je také zvláštním způsobem přítomen ve spirituálně inspirovaných leptech Jaroslava Šerých. Kresby Petra Veselého a Daisy Mrázkové oslovují svojí čirou jednoduchostí, pl?nou zámlk, zakomponované do nedotčených bílých ploch papíru. To, že problematice světla se nevyhnul ani výtvar?ný experiment, dokládaly kresby do vlastního stínu od Margity Titlové a interpretované koláže Dalibora Chatr?ného.Promyšlená koncepce výstavy, pečlivý výběr zastou?pených prací a citlivá instala?ce by si zasloužily větší pozornost odborné veřejnosti a v neposlední řadě také důkladnější dokumentaci, než jen informační dvoulist s textem autora výstavy, který byl k výstavě vydán.
Ivo Binder |
||
