Zjevenchvilkuplulopoobloze1517.jpg

Zjevení chvilku plulo po obloze / Revelation  floated at this moment across the sky

tempera / tempera

 

Ztěžklá atmosféra doby není rozhodně idylkou - je především velkou výzvou. Nezajímají mne kurátoři, kteří donekonečna přežvykují své paranoidní ambice permanentně někoho iritovat nebo něco “znejišťovat”. Lidské bytí na tomto světě má svoji přirozenou heroičnost, své tajemství i hrdost nepoddávat se nemyslícím hlupákům…

 

Abstraktní tvar je v dějinách umění přítomen po celá staletí – jen způsob čtení ze strany diváků se mění. K problému 20. století: někde na konci expresivní abstrakce padesátých-šedesátých let nastává možná onen zřetelný posun k estetizaci a „vyšumění“ v nezávaznou dekoraci. Současná infantilní upovídanost doby má snad své kořeny v potlačené vizualitě – věk vizuálních ataků způsobil paradoxně neuvěřitelnou necitlivost k barvě a základním / obrazovým / vjemům. Vzniká logicky další hlad po dosud nezprofanovaných oblastech lidského vědomí…

 

 

 

Revelation at this moment floated across the sky

 

Grew heavy atmosphere of this epoch is not definitely idyll - it is particularly challenge. I am not interested about curators, who endlessly chews their paranoid ambitions for permanent irritating someone or something "insecure". The human being in this world has its natural heroic face, a secret and pride to not give reason to mindless fools...

 

Abstract form is present in art history for centuries - just a way of reading of audience is changing. To the problem of 20th  Century: somewhere at the end of the expressive abstraction fifties-sixties maybe occurs this distinct shift to aestheticisation and "trivialization" in a non-binding decoration. The contemporary infantile verbosity of our period has perhaps its roots in repressed visuality - the age of visual attacks paradoxically caused an incredible insensitivity to the color and basic visual perception. There logicaly starts hunger for not profaned areas of human consciousness ...

 

 

 

Mé obrazy jsou snad vážné – nikdy však tragické. Téma smrti a života je vždy vyvážené pozitivní silou a chcete-li vírou v konečné vítězství života nad smrtí.

 

My paintings are perhaps serious - but never tragic. The theme of death and life is always balanced by positive forces and faith  in final victory of life over death.