Zahradní ateliér / Garden studio - 1990

Obrazy: Zmrtvýchvstání - Bolest Bytí / Pictures: Resurrection - Pain of Being

Tam kde je volnost - Přicházíš v ohni / Where is a freedom - You are coming in the fire

_____________________________________________________________________________________

Sedánky - 80.léta / Non conform meetings of Artists

Husákovské „bezčasí“ se všemi zkamenělinami režimních prominentů 80-tých let vytvářelo atmosféru, ve které neoficiální scéna paradoxně kvetla a hemžila se talenty. Mnoho lidí cítilo, že nemá smysl kamkoliv spěchat - zařadit se mezi bizarní panoptikum tehdejšího establishmentu byla čím dál nelákavější perspektiva. Rozvíjení smysluplné tvorby se odehrávalo v soukromí, nijak nezáviselo na nehnuté oficialitě a z dnešního hlediska mělo prostor, který nepodléhal komerčním tlakům - myšlenky měly čas dozrát.  I tak by se dala vysvětlit bohatost originálních nápadů té doby…

Neoficiální Sedánky, které jsme se Zdenkou celé jedno desetiletí pořádali v soukromí naší zahrady a domu, měly podle svědectví účastníků hřejivě rodinný charakter – totéž vlastně bezděčně zopakovala rakouská klavíristka Janna Polyzoydes o desetiletí později o době „oficiálního“ festivalu. Zvali jsme spontánně své přátele hudebníky, výtvarníky, literáty k neformálním setkáním - vzpomínám, že mnoho kolegů tvořilo důsledně v apolitické rovině, která jakoby neměla pražádnou souvislost s děním kolem. Užívali jsme si se Zdenkou dobu šťastné rodinné pohody a režim kolem příliš nevnímali. Věděli jsme o tom, že nás „soudruzi“ zpovzdaleka sledují – jednou se dokonce stalo, že vystoupení Pepy Nose přitáhlo estébáky až k nám do bytu. Nic se však nestalo, zřejmě je odzbrojila přítomnost dětí – nechávali nás proto na pokoji. Také naši hosté a přátelé bystře postřehli ostrůvek svobody, který se tímto nečekaně otevíral – nemohli jsme tušit, že o desetiletí později většinu z nich budeme potkávat jako čelné představitele české kultury. Ten vyvzdorovaný klid a možnost nerušené práce na sobě je pro tvůrčí lidi jedním z nejdůležitějších stimulů pro tvorbu…

Na Moravě měl český „underground“docela jinou podobu – byla méně okázalá než v pražském okruhu, zato však coby do počtu budoucích osobností českého umění plně srovnatelná – nebo možná úrodnější. Je to snad dáno prostým faktem, že komunistickému režimu vadilo hlavně psané slovo, přímá demonstrativní resistence strhávající na sebe pozornost Západu – což u abstraktnějších forem audio-visuálního umění nepřicházelo příliš v úvahu. I tady fungovaly docela dobře předvídatelné společenské mechanizmy: v devadesátých letech jsme měli na tak malou zemi ve vládě pozoruhodné množství literátů, dramatiků, divadelníků. Hudebníci a visuální umělci, kteří potřebují ke své tvorbě zcela jiné podmínky, odpadali z politického života hned na začátku svobodné éry.

Tím by se dala vysvětlit až nápadná apolitičnost české umělecké scény devadesátých let. Festival FORFEST, který byl logickým vyústěním našich snah, se v devadesátých letech vyprofiloval v širokou platformu, otevřenou všem aktuálním tendencím našeho i světového umění. Poznávacím znamením tu byl a stále zůstává onen klenbovní svorník, o kterém se zmiňuje Antoine de Saint-Exupéry ve své Citadele – často jsme se Zdenkou ve styku s novináři používali podobných jinotajů, které chytrým napoví a nedovtipným neposkytují žádnou záminku, které by se mohli chytit. Rychle se zapomíná, že v nejateističtější zemi Evropy bylo dlouho třeba volit formulace, které bránily odpalírovat nejoriginálnější hodnoty českého umění do sféry pouhých fundamentalistických okrajových snah. Základní myšlenkou zde bylo představit spirituálně orientované tendence jako podstatnou součást aktuálních proudů světového umění současnosti.

Sedánky - 80's / Non conform meetings of Artists

"Timelessness" of the totalitarian regime of 80´s with all these fossils of official prominent - created the atmosphere, in which the informal stage, paradoxically, flourished and was full of talents. Many people felt that it makes no sense to rush anywhere - to be among the grotesque waxworks former establishment was increasingly unappetizing perspective. Developing meaningful creation took place in private, does not depend on the motionless official trends - and from today's standpoint - the space of this freedom was not under any commercial pressures - thoughts had time to mature. Even so, could be explained by this richness of the original ideas of this period…

Unofficial Sedánky, which we held together with Zdenka during a whole decade in the privacy of our garden and house - according to the testimony of the participants had warmly familiar character. The same actually inadvertently repeated the Austrian pianist Janna Polyzoydes a decade later during the "official " Festival. We spontaneously invited our music friends, artists, writers for informal meetings. I remember that many of our colleagues had been working at this time consistently on apolitical level, which seemed have not any connection with the events around. We enjoyed the happy family atmosphere with Zdenka and did not too perceive the system around . We knew that our "comrades" / police / are follow us - appearance of Pepa Nos even drew up some policemen to our apartment. But nothing happened at all, maybe the presence of children had disarm them  - so they had let us alone. Also, our guests and friends noticed an island of freedom, which suddenly opened - we could not have guessed that a decade later, most of them we will meet as a leaders of Czech culture. This peace and unhindered opportunity to work together was one of the most important stimulus for creating…

In Moravia had our Czech "underground" quite a different form - it was less spectacular than in the Prague circle, but as to the number of future celebrities of Czech art, it was fully comparable - or perhaps more fertile. This is perhaps due to this simple fact that the communist regime hated mostly written word, demonstrative resistance tearing down to themselves direct attention of the West - which the more abstract forms of audio-visual art was out of the question. Here worked quite predictable social mechanisms: in our small country during the nineties we had in the government a remarkable number of writers, playwrights, theater. Musicians and visual artists who need to work in very different conditions falled from political life at the beginning of democratic era.

By this could be explained very noticeable apolitical attitude of the Czech art scene of the nineties. FORFEST Festival, which was a logical result of our efforts, in the nineties profiled in a wide platform, open to all of current tendencies and world art. Cognitive sign here was this vault bolt, which alludes Antoine de Saint-Exupéry in his Citadel - in contact with journalists we often with Zdenka used similar allegory that tells something only to clever man and do not have anything that could be catch . Here quickly was forgotten that in the most atheistic country in Europe has been necessary to choose the formulation, which prevented destroy the most original values ​​of Czech art - to send it into the realm of mere peripheral fundamentalist efforts. The basic idea here was to introduce spiritually-oriented tendencies as an essential part of the actual currents of the world art today.