Zmrtvýchvstání / Ressurection - 1987

olej, plátno / oil, canvas 140 x 200 cm

Obraz jsem namaloval mezi lety 1987-88 – nešlo tedy o reakci na porevoluční nadšení, jak se na jedné výstavě myslelo. Pro mne to bylo jedno z pláten, které přineslo jasno do příštího směřování – exprese stylizace a celková / těžká / atmosféra spolu s protějškem Bolesti bytí / plátno stejného rozměru / byla rázným vykročením dál k velkým formátům, věděl jsem to. Obě tato plátna jsem vezl do Polska na Congress Cracow 93 – šlo tehdy o velkou evropskou výstavu spirituálně orientované tvorby. Vědělo se, že se od této události hodně očekávalo u odborné i širší veřejnosti / podobně jako od české varianty o dva roky dříve „Znak a svědectví“ / - že se tak nestalo není vina ani organizátorů ani účastníků. Po pádu železné opony se konečně dal očekávat zpětný náraz, který společnost – teď už globální - hodil zpět o celá desetiletí. Všechno znova zatuhlo, myšlenkový i faktický akademismus ovládl pole spolu s těžko pochopitelnou intolerancí. Nesmíme zapomínat, že dnes vedle nejrůznějších odrůd náboženských fundamentalistů existuje i ateistický fundamentalismus, který si coby do nesnášenlivosti věru nezadá s těmi ostatními.   

Avšak zpět k tomuto obrazu – doufám, že je jasné, že jsem v poloze důsledné apolitičnosti a nezájmu o jakoukoliv ideologizaci. Vidění postavy, která přes všechen protitlak pomalu vstává hýčkám ve svém vnitřním zraku po řadu let.

Resurrection

 The picture I painted between 1987-88 - therefore was not a reaction to post-revolutionary enthusiasm, as was thought after one exhibition.  For me it was one of the paintings that brought clarity to the next development - and the overall expression of stylization / heavy / atmosphere along with being a counterpart of Pain of Being / canvas of the same size / was a decisive step to the increasingly large formats, I knew it. Both of these paintings, I drove to Poland at Cracow Congress 93 - that was a major European exhibition of spiritually oriented art. It was known that from this event was very much expected from professionals and the general public / similar to the Czech variant, two years before "Sign and Testimony" /. That did not happen does not blame the organizers or participants or public audience. After the fall of the Iron Curtain it was finally expected backlash, the society  - now global - was thrown back for decades. All was stiff again, and post-modern academism dominated the field with hardly understandable intolerance. We must not forget that today, in addition to different varieties of religious fundamentalists exists also atheistic fundamentalism, who is certainly similarly dangerous as the others.

But back to this painting - I hope that it is clear that I am in a position of consistent apolitical and uninterested at any ideological doctrine. Vision of Man who despite all the back pressure slowly raises I nurtured in my inner vision during numerous of years...

Václav Vaculovič (Ateliér č. 18/1992 - článek o kolektivní výstavě SETKÁNÍ - BEGEGNUNG )

...jde tedy o současné duchovni umění, nebo chcete-li - umění inspirované křesťanstvím. Umění dvojnásob nevítané, zvlažte v této pohnuté době. Jedněmi odmítané proto, že odkazuje na hodnoty společnosti opět odsunuté do pozadí, pod povrch svědomí; druhými nevítané proto, že se opovážilo nebýt konfesní zakázkou, ale uměním. Jedněm se nehodí do škatulek -ismů, druzí se cítí zklamáni, protože čekali laciný zážitek z kýče, který se nedostavil. K dovršení zmatku přispívá fakt, že celý hodnotný systém, v kterém je každý druh kultury rozvíjen, vnímán a udržován, v naší společnosti vlastně dosud neexistuje.

Presto se dá v tomto směru hovořit již o celistvé kultuře, celistvém umění. Několik výstav, které proběhly po republice po listopadu, dává tušit, že se zde propracovává ke světlu umění původní a neodvozené. Zatím snad stále rozptýlené díky všeobecné neujasněnosti hodnot na všech stranách, avšak vykazující etapy jednotné kultury a přinejmenším skutečného tvůrčího hlediska nediktovaného ničím vnějším.

V zemi, kde tradičně vítáme jako moderní to, co už je ve světe dávno pasé, je málo těch, kteří mají dostatek odvahy a soudnosti se za něco skutečně postavit a prosazovat původní hodnoty s rizikem případného nepochopení. Neboť přiznání svébytnosti současné duchovni tvorbě je dramatem nejen pro křesťany. Dramatem, v jehož konečném důsledku běží nejen o smysl tvorby, ale o původ samotné naší existence, nejde zde totiž o nic menšího než o přežití živé viry v okamžicích, kdy jakákoliv slova ztrácejí na účinnosti. Komu se zda tato spojnice poněkud patetická, nechť si uvědomí, že současný stav hmotného a především duchovního ohrožení lidstva a paralelně se otevírající možnosti záchrany v nikdy předtím netušené míře k jistému patosu opravňují. Jestliže samotní křesťané netuší, čím vším by se mohla současná duchovní tvorba stát, jak by potom měli mít představu, oč se jedna, lidé vně křesťanských konfesí?

Neboť toto umění si nežádá více než pokračovat tam, kde přirozená kontinuita staletí byla přerušena. Těžko říci, zda to bylo před čtyřiceti nebo sto lety; těžko tvrdit, že půjde o pouhý návrat. Nic se v historii neopakuje. Pokračovat znamená nechat za sebou to předchozí. Těžko předpovídat, jaká bude duchovní tvorba jednadvacátého století. Dá se však s jistotou očekávat, že bude jiná. Odcházející "pokrokové" století bude zřejmé hodnoceno také z jiného úhlu. Doufejme, že to bude úhel méně zaujatý. Toto století zažilo příliš mnoho "úsvitů" nových epoch, příliš mnoho manifestů. Formální výboje posledních let přinesly hlavně únavu, je načase vrátit se k obsahu.

To nejdůležitější v umění se napříště odehraje ve vnitřní dimenzi lidství. Žádné vnější poznávací znaky nemohou zde být vodítkem. Věc Ducha je rozluštitelná a poznatelná opět pouze duchovní cestou.

Vaclav Vaculovič (ATELIÉR No. 18/1992 - Magazine of Contemporary art - The article on collective exhibition MEETING - BEGEGNUNG)

... It is a contemporary spiritual art, or if you want - art inspired by Christianity. Art doubly unwelcome, especially in this turbulent time. Just some turned away because it refers to the value of the company once again displaced into the background, beneath the surface of conscience, others unwelcome because they dared not confessional order, but an art. It does not fit into boxes-isms, others feel disappointed because they expect the experience of cheap kitsch, who did not. The completion of confusion contributes the fact that the valuable system in which every kind of culture developed, maintained and perceived in our society actually does not exist yet.

Yet we can talk in this direction has a massive culture, inclusive art. Several exhibitions that took place around the country after November, suggests that there elaborates on the original art to the light and not derived. While perhaps still scattered through the general ambiguity of values ​​on all sides, but showing a single stage of culture and creative point of view at least a real nediktovaného anything external.

In a country where traditionally we welcome it as a modern, what is already passé in the world long ago, the few who have enough courage and discernment to truly stand for something and promote the original values ​​with the risk of possible misunderstanding. For returns current spiritual identity formation is a drama not only for Christians. Drama, in which ultimately runs both a sense of creation, but the origin of our very existence, the issue here is nothing less than the survival of live viruses in moments when words lose any effectiveness. Who is that this connector rather pathetic, let him realize that the current state of physical and especially spiritual threat to humanity, and simultaneously opening the possibility of salvation in a never before to a certain extent unexpected pathos warrant. If the Christians themselves have no idea what all this could be the current state of spiritual formation, how then should have an idea what it is, people outside the Christian denominations?

For this art requires not more than continue where centuries of natural continuity was interrupted. It's hard to say whether it was forty or a hundred years ago, difficult to maintain, it will be a mere return. Nothing in history is not repeated. Continue means to leave behind the previous one. It is hard to predict what will be the spiritual formation of the twenty-first century. We can not confidently expect to be different. Leaving the "advanced" century will be seen also examined from another angle. Hopefully it will be less biased angle. This century has experienced too many "Dawn" new eras, too many manifestos. Formal discharge in recent years have brought mostly fatigue, it is time to return to the content.

The most important thing in the art will henceforth take place in the inner dimension of humanity. No external identifications can be a guide here. Spirit thing is knowable and decipherable only spiritual path again.

Bolest bytí -  klíčový obraz 80.let má řadu předstupňů – pokusím se alespoň dochované uvést v rámci těchto stránek v příslušných souvislostech. Obsahově zde nešlo jen o nálady spojené se soumrakem komunizmu – to by bylo samozřejmě příliš prvoplánové vysvětlení. O konci časů lidstvo přemýšlí přes dva tisíce let – a stále nebylo vše řečeno, stále zde zbývá prostor pro individuální vyjádření.

Myšlenkové „dvojče“ – plátno Zmrtvýchvstání je potom logickým vyústěním snah dobrat se jakési obecnější roviny. Namaloval jsem jej v roce 1987 – tedy nikoliv v roce „Sametové revoluce“ jak by se snad slušelo a očekávalo. Spojnice umění s politikou mně byly vždy cizí…

Téma obrazu vrcholí v monumentalizované podobě triptychu – přesněji: třídílného plátna. Více-dílná plátna jsem začal používat hlavně z prostorových důvodů – jsou zkrátka skladnější. Věděl jsem, že na velký formát se musím dlouho a důkladně rozbíhat, že jich musím udělat hodně, abych došel k nějakému přesvědčivějšímu celku. Zdánlivě jasná rozvržení vznikala stálým „dobrušováním“  zlepšováním, opravováním.

The Pain of Being - This key image of 80's has a number of previous versions – I will try to bring at least selection of these sites in their respective contexts. The content here was not just a mood associated with the twilight of communism - of course; it would be too superficial an explanation. About the end of times thinks people more than two thousand years - and there still remains a space for individual expression.

Thought "twin" – the canvas Resurrection is a logical result of efforts to draw some more general plane. I painted it in 1987 - that is not in the "Velvet Revolution" as would be expected, and perhaps handsome. Connection of art with politic has always been foreign to me ...

Topic of this picture culminates in the form of a triptych - or more accurately the three-part canvas. I began to use multi-canvas piece mainly for space reasons – it is shortly just more suitable for transport.  I knew that the large form needs a long and hard work, I knew that must have to do a lot of works to come to any convincing whole. Seemingly clear layout was created by permanent improvement of details.