Sedící akt v protisvětle / Sitting act with backlighting 1985

olej, plátno / oil, canvas 80 x 65 cm

Hlubší, skrytý rozměr těchto až impresionisticky podaných aktů je dobrat se podstaty lidské existence, jsou to vlastně psychologické sondy-portréty, kde hlavní důraz je kladen na přesné vystižení atmosféry vnitřního světa člověka. V dalším – především expresivně pojatém rozvíjení této myšlenky – jsem se dostal až na samou hranici symbolu – znaku. Uvědomil jsem si nebezpečí schematičnosti, v kterém si libují konceptuální tendence. Výstavy Na hranici znaku a Znak a svědectví o deset let později obě pracovaly s termínem znaku – a dlužno říci, že v diametrálně odlišné rovině…

Pozdější trendy v devadesátých letech pokračovaly ve formálním cizelování – bohužel povýšenecký náhled na obsah, donekonečna opakované „znejišťování“ a „rebelování“ nepřineslo očekávané kvality. Devadesátá léta byla obecně vzato ve znamení žáčkovského vyplňování úloh „uložených“ ambiciózními kurátory. Nová média u nás zdá se nedohnala geniálně vyslovená poselství Billa Violy.

Akty první poloviny 80. let byly přímým rozjezdem k velkým figurálním kompozicím začátku 90.let. Přehodnocení vizuální zkušenosti do více abstraktní podoby dokumentují kresby a monotypy té doby. Většina produkce 80. let nebyl nikdy vystavena – nikdy nebyl čas vracet se: kurátoři svobodné éry vyžadovali stále nové a nové obrazy. Vždy mne takový jednostranný přístup udivoval – obraz nejsou noviny, které druhý den strčíte pod jabka…

Sitting act

The deeper, hidden dimension of these almost impressionistic acts is to get to the essence of human existence, it's actually a psychological probe-portraits, where the main emphasis is on capturing the atmosphere of man's inner world. In the following works  - particularly expressive development conceiving of this idea - I got to the boarder of symbol - sign. I realized the danger of schematization, in which indulges conceptual tendencies. Exhibitions “The Sign and Testimony” and “On the boarder of Sign” of a decade later were also working with the term of sign - and it must be said that completely different way...

Later trends in the nineties had been continued in the formal patina - unfortunately lofty view of the contents, endlessly repeated "uncertainty" and "rebelling" yielded the expected quality. The nineties were marked by generally pupil way of thinking by ambitious curators. New media in this country seems caught up brilliantly spoken messages of Bill Viola.

Acts of the first half of the 80th were starting a direct flight to the great early 90's figural compositions. Rethinking of visual experience into a more abstract form documents a numerous monotypes and drawings of this time. Most production of the 80th years had never been exposed - curators of “free era” of 90-ties were requiring more and more new works. I was always amazed by such a unilateral approach - a picture is not the newspaper, which we would next day stick under the apples...