Montekové a Kapuleti 1975
Prokofjevův balet Romeo a Julie mne tehdy v duchu provázel na každém kroku – seznámil jsem se nejdříve s hudební nahrávkou, která dovoluje snít o vlastním zasazení příběhu plném subtilních zákrutů. Tuto kopuli kostela sv.Jana jsem měl denně na očích – majestátně se tyčila nad konzervatorní dvoranou. Dělal jsem si řadu náčrtků / nebo i olejomaleb na sololitu / přímo na místě v nejrůznější denní doby. Později se večerní panorama stalo jakýmsi osobním symbolem - ve výrazu je tento drobný obrázek ještě jasný „insiťák“, ale celková tónina už napovídá pozdější „chladné“ abstrakce. Vždy mně záleželo na tom, aby se původní vjem neztratil a nějakým způsobem fungoval dál v rovině imaginace…
Montagues and Capulets 1975
Prokofiev ballet Romeo and Juliet accompanied me in mind at every step. Prokofiev ballet Romeo and Juliet accompanied me in the spirit every step - I first met with a musical recording, which allows dreaming about its own placing of this story full of subtle twists. This dome of the church of St. John, I had daily before of my sight - it was towering majestically above the courtyard of the conservatoire. I did a series of sketches / or oil paintings on canvas / on-site at various times of day. Later this evening skyline became a certain sort of my personal symbol - in the expression is this little picture yet clear "naive art", but the overall tonality was later suggests "cold" abstraction. I was always seeking for result, which not lose the original perception and by some way is continuing in function in the level of imagination ...
Prokofjevova hudba k baletu Romeo a Julie se stala na dlouhou dobu mým způsobem prožívání reality. Snovost a nadčasovost Shakespearova dramatu jakoby předznamenávala něco osudově i pro mne. Cítil jsem propojení s tímto světem doslova jakoby pupeční šňůrou – pamatuji si jak jsem tu hudbu slyšel všude: na ulici, ve škole, při jídle, nemohl jsem spát. Chtěl jsem, aby podání malby vzbuzovalo podobné halucinogenní podprahové pocity, lehká rozostřenost obrysů aby evokovala snovost představ. Všudypřítomná dualita akordu červené a černé mne proniká až do dnešních dnů…
Julia
Prokofiev's music for the ballet Romeo and Juliet has become for a long period of time my experience of reality. Dreamlike quality and timelessness of Shakespeare's drama seems ominously herald something also for me. I felt a strong connection with this world - I remember how that music I heard everywhere: on the streets, at school, at meals, I could not sleep. I wanted to arouse similar hallucinogenic feelings from my painting - not at all clear contours that evoked the dreamlike quality of ideas. Omnipresent duality of this chord: red and black penetrates me until today ...
