Všudypřítomná hudba se stala důvodem a vysvětlením pozdější polarity expresivně-statického cítění kompozice. Hudebnost ve výtvarném umění jsem nikdy nezaměňoval za seismografii – prvoplánové spojitosti v souvislosti výtvarně-hudebních kontextů mně vždy byly cizí. Dodnes mně překvapuje, když lidé za názvy mých obrazů hledají okamžité odkazy. Pomalý způsob mé práce vylučuje poměrně spolehlivě reakce na momentální vnější podněty. Umění nesvědčí spěch – sebevtipnější glosátorství rychle stárne. Umění musí být monolit sám o sobě – zpravodajství ať obstarají jiní!  

The ubiquitous music became a reason and explanation of my later expressive polarity-sensitivity static composition. I have never considered the musicality in the visual arts as a seismography - superficial continuity in the context of artistic-musical contexts has been always  foreign to me. It still surprises me when people seeks immediate links behind the names of my paintings . Slow way of my work fairly reliably excludes momentary reaction to external stimuli. Art is not racing - art must be a monolith to itself...