Vesmír / Universe 1972

To je jeden z mála zachráněných obrazů patnáctiletého chlapce, mého prvního „olejového“ období / nyní ve vlastnictví mého přítele a spolužáka ze studií Mirka Chytky – budiž mu dík, že obraz nevyhodil a zachoval, visí dokonce v pokojíku jeho syna /

Byl jsem tehdy máchovsky rozervaný romantik, po uši zamilovaný do jedné světlovlasé dívky - psal jsem jí v duchu dlouhé dopisy, které nikdy nečetla…

Na samotné ploše obrazu jsou patrné pastózní stopy předchozí malby, maloval jsem tehdy převážně na sololit, který unese i velké vrstvy barev. Pamatuji se docela dobře, že pod tímto obrazem je Pilařova ulice v Kroměříži vedoucí ke konzervatoři – maloval jsem to jednoho podvečera  na ulici - když se u mne zastavila ONA, aby se podívala co maluji. Srdce jsem měl až v hrdle, neschopen slova. Bylo to neuvěřitelně krásné. Snad v následné abstrakci, kterou jsem ex-post nazval Vesmír zůstala trocha nekonečnosti toho, co jsem jí tehdy chtěl říci…

I tak by mohla vypadat nostalgicko-poetická vzpomínka na mládí. Ve vzduchu však jistě cítíte otázku po zařazení právě takjových věcí do retrospektivy. Po formální stránce je pro mne po letech překvapivé, že celková kompozice obrazu připomíná mé pozdější amorfní „kosmické“ vize s antropo-figurálním základem. Snad je teď zřejmé, že mně nikdy nešlo o lacinou nápodobu – vše jsem si musel poctivě oddřít se všemi zákrutami spletitého vývoje. Hledá se klíč k tomu co je teď a co teprve bude…    

Universe 1972

This is one of the my few rescued paintings / boy of fifteen /, my first "oil" period -  now owned by my friend and classmate from studies Mirek Chytka - let him thanks for protecting of that image – it is even hanging in the room of his son… /
I was torn romantic, I was in love with a black-haired girl - I wrote her in the spirit many long letters that she never had read ...
On the area of the image are visible traces of earlier paintings – I painted mostly on wood, which can support large layers of colors. I remember quite well that under this image is one of  Kromeriz street leading to the conservatory - I painted it during one evening on the street - when stopped by me SHE, looked what I was painting. I had a heart in my throat, speechless. It was incredibly beautiful. Perhaps in a subsequent abstract composition remains a bit of what I had wanted to tell her ...

Even so, it might look nostalgic, poetic memory of youth. But certainly in the air you feel the question of the inclusion of just takjových things into this retrospective. After the formal aspect is for me after years surprising that the overall composition reminds me later amorphous "universe" anthropological vision of figural base. Perhaps it is now obvious that I was never seeking for some cheap imitation -     I had been hard working with all abrasions intricate development. There is maybe the key for what is now and what will be in the future…