Ranní ostrovy / Morning Islands  1977       

Jde asi o další z mých životních témat – jistota, s kterou je rozvržena kompozice z roku 1977 mne neustále podněcuje k dalším zhodnocením úlohy černé a červené barvy. Jsou to barvy, které cítím jako samu esenci symbolické řeči mířící k výstavbě ryze abstraktních forem. V mém případě je to zdá se nutnost neztratit kontakt s obsahem sdělení. Ve Vincentových listech / Vincent van Gogh / najdeme na mnoha místech obavu opustit vizuální realitu – byla pro něj živnou půdou jeho / abstraktního / umění. 

Snovost a světelná atmosféra ostrova stromů a hvězd mně z odstupem let splývá s tajemnou světelností poledního slunce zdejších letních lužních lesů a samozřejmě mé milované Podzámecké zahrady. 

Téma mne intenzivně zaměstnává po více jak třicet let – mezi první verzí a posledními velko-formátovými olejomalbami z let 2009-2010 je patrný rozdíl. Asi jako mezi větami symfonie, či delikátní a promyšlené odstíny v hudbě Oliviera Messiaena / Ptáci /. Jak vidíte - Ranní ostrovy jsou pro mne záminkou k vyjádření ryze abstraktních pocitů. Tak trochu žárlivě si střežím jejich skutečný smysl, není určen pro běžný výstavní provoz, který mne po pravdě unavuje a opakovaně zklamává.     

Morning Islands 1977 

This is about more of my life themes - security, which spans the composition of the 1977 constantly encourages me to further appreciation of the role of black and red. These are colors that feel like the very essence of symbolic language pointing to the construction of purely abstract forms. In my case it seems to need to lose contact with the contents of the communication. By Vincent letters / Vincent van Gogh / can be found in many places, leaving concern visual reality - it was the breeding ground of his / abstract / art.

 The dreamlike quality of light and atmosphere of the island of trees and stars from the distance of years I merges with the mysterious aperture of the midday summer sun of the local floodplain forests, and of course my beloved Chateau Garden.

This topic intensively employs me over more than thirty years - the first version and the last big-format oil paintings from the years 2009-2010 is a marked difference. Like a symphony between sentences, or subtle and sophisticated shades of the music of Olivier Messiaen / Birds /. As you can see - Morning islands are a pretext for me to express a purely abstract feelings. I am a little jealously protecting their real meaning, not intended for normal operation of the exhibition – of which I am honestly tired and repeatedly disappointing.