Psyché - Apoteóza v hudbě Césara Francka

Apoteóza v hudbě Césara Francka je jasná: „ … a ty, božská dvojice spěj ke světlu… „ Je to řečeno jazykem, kterým se dnes už nepíše – jak by řekl Iwaszkiewicz - slovo stárne nejrychleji - kdo zná ten text, ten ví o čem mluvím. Alegorie ztotožnění s lidskou duší je zde očividná, stejně jako novodobé konotace s širším pojetím lásky AGAPÉ jsou již nepřehlédnutelné – nic vám to nepřipomíná? Toto subtilní, téměř éterické vědomí je takříkajíc opět ve vzduchu či „na pořadu dne“ – shledávám jej alespoň v práci dnešních autorů, kteří nejsou vždy na výsluní, ale pro budoucno budou mít nepochybně rozhodující roli.

Doufám, že je mně teď rozuměno: tím nemyslím zaujmout nějakou výhodnou pozici v umění jak je tomu čím dál častěji u jepičích kariér. Problémem dneška je zpochybnění nejen jakéhokoliv pozitivního programu, ale i smyslu vůbec dělat umění…

Psyche - The Apotheosis in music César Franck

Apotheosis in music of César Franck is clear: "... and you, the divine couple go to light ..." It's speaking by the language, which is today not writeable - as Iwaszkiewicz would say - the word is aging most rapidly - who knows the lyrics, he knows what I mean. Allegory of identification with the human soul is evident here, as well as the modern connotations of a broader conception of love, agape, is already highly visible -  reminding it to you something? This subtle, almost ethereal consciousness is in the air again, so to speak:  "on agenda of the day". I am finding it at least in today's works of authors who are not always in the limelight, but for the future they will play undoubtedly a crucial role.

I hope that you understood me now: I do not mean to take an advantageous position in the art - as it is increasingly usual in the short-lived careers. The problem of today is questioning of any positive program, meaning not to make art...