Mobius a Lewis Gesner na FORFESTU 2007

Ateliér 2007

V souvislosti s opětovným hostováním členů bostonského centra současného umění MOBIUS /Ateliér 18-2004 / na letošním XVIII. ročníku mezinárodního festivalu současného umění FORFEST CZECH REPUBLIC 2007 v Kroměříži proběhla poměrně rozsáhlá výstava dokumentárních fotografií současných performancí v olomoucké Galerii G a kroměřížské galerii U Artuše, která se uskutečnila ve spolupráci s Unií výtvarných umělců Olomoucka a za kurátorství Marka Trizuljaka.

Jako nejvýraznější osobnost skupiny se tentokrát projevil Lewis Gesner, který v průběhu festivalu realizoval řadu pozoruhodných projektů. Tento všestranně vzdělaný Američan spojuje zkušenosti vizuálního umělce, instrumentalisty a hudebního skladatele / studoval na School of the Museum of Fine Arts, Boston, Tufts University, Medford, /MA. B.F.A. se zaměřením na performance a konceptuální umění /. Jako instrumentalista prošel školením u Thomase Hoffmana a Willie Maidena /jazz/ video animaci u Betsy Connerse / MIT, Cambridge, MA/. Kompozici dělal u Roswell Rudda and Thomaes Hoffmana / University of Maine at Augusta/.

Jako vstup k týdennímu maratónu akcí vybral Gesner performanci s názvem „Vlečené objekty“, kdy skutečně za sebou vlekl v růžici ulicemi města důmyslně upravená dřívka různé délky, které vydávaly na měnícím se podkladu různě odstupňované příjemně se měnící zvuky. Projekt počítal s míšením reálných zvuků městské dopravy s jemným předivem minimalistického „závoje“ hudby autora. Paralela s historicky nedávnými výboji tzv. konkrétní hudby 60. let zde byla očividná.

Na zvukové stránce byla vystavěna také další performance tentokrát s „posouváním“ cihel po městské dlažbě / Velké náměstí v Kroměříži /. Hru s přesně vypracovanými pravidly pro spoluhráče / Brick pushing with Sticks Trio / nazval autor ve své teoretické stati „instrumentismem“ , který zahrnuje do konečné „kompozice“ vedle délky a rytmu posouvání dokonce i pozici aktérů, další rozlišování kvality vydávaných zvuků až po interaktivní zapojení okolo stojícího či míjejícího publika. V rámci letošního festivalového bienále kolokvia „Duchovní proudy v současném umění“ za účasti hostů z deseti zemí světa se Gesner uvedl přednáškou s názvem „Instrumentismus a nižší vědomí ve spirituálním světle“. Šíře horizontu uvažování je zde opět zajímavá zapojením ne-hudebních hledisek do hudebních vztahů a důrazem na původní nepředpojatou vizualizaci. V závěru dospívá k předpokladu, že „celý svět je hudbou a uměním, v každé jeho manifestaci“. / Mezi účastníky kolokvia byla mezi jinými významná též participace slovenských hostů kunsthistorika Vladislava Grešlíka / Prešovská universita / a skladatele Vladimíra Bokese / VŠMU – Bratislava /.

Konceptuálně cítěné vizuální a hudební východiska domýšlí autor do důsledků v podobě grafických partitur, které ke každému projektu podrobně vypracovává. Tradici, kterou známe z přelomu 60. let rozvíjí hravou, lyrickou formou, která ovšem nevylučuje čtení zápisu ve více úrovních. Vidí svět kolem sebe daleko barvitěji a dokáže svou fantazií rozehrát každý jeho detail.

V performanci pro slavnou Podzámeckou zahradu v Kroměříži / For Winds - Tree Puppets / Gesner experimentoval s lidskou intervencí do přírodního prostředí - šňůrami něžně svázané keře a stromy se staly na chvíli dalším „instrumentářem“ pro “human music”. V této poloze Gesnerovo ohleduplné soucítění s větrem, stromy a zvířaty nemá daleko k všeobjímajícímu gestu Františka z Assisi o několik století dříve.

Performance „Scream Aria“ realizovaná ve dvoraně kroměřížského Alma Klubu kladla důraz na lidskou komunikaci v dnešním odosobněném světě. Tématem vztahů člověka a věcí se zabýval v performanci „Vaclav’s Workshop“ kde v dílně Zahradního ateliéru navzájem propojil provázky předměty, nástroje a věci denní potřeby v jeden homogenní celek, na který posléze „hrál“ jako na nástroj. Autor sám mizel ve středu dění a byl pozorovatelný jen zvenčí prosklenou stěnou přístavku. Patrně si nelze představit být více „in“.

Gesnerovy vizuální akce mají ve své jednoduchosti překvapivé souvislosti také například s některými aktuálními tendencemi současné industriální hudby. Ve svém vnějším odmítání techniky se podobají purismu Johna Cage, který prý ve svém bytě v New Yorku neměl ani sebeskromnější magnetofon. Stávají se tak cennou polemikou s dnešní převážně technokratickou společností.

Václav Brodský