Forfest uvedl „Postní kánon“

Ve čtvrtek 22. června byla Kroměříž svědkem vzácné hudební události. V chrámu sv. Jana Křtitele zde bylo uvedeno – zřejmě vůbec poprvé v České republice – celovečerní dílo Arvo Pärta „Kanon Pokajanen“ (Postní kánon). Rozsáhlá kompozice pro smíšený sbor a cappella trvá bez přerušení téměř 90 minut. To je jistě pro každou interpretaci mimořádně náročný úkol. Dirigent Tönu Kaijuste pojal monumentální dílo jako sled dvanácti kratších či delších chvalozpěvů s výrazně kontrastními dynamickými plochami – od krásně znělého, jasného pianissima až po burácející fortissimo.

Skvěle disponovaný Estonský komorní sbor výborně splnil náročné požadavky skladatele i dirigenta. V partituře se střídají zpěvy jen mužských hlasů vedle částí pro čistě ženský sbor, objevují se sóla i společné „ódy“ celého smíšeného sboru. Skladbou prochází jednotící a zklidňující refrén, v němž smíšený sbor zní v jásavých barvách v plné své šíři..

Pro Postní kánon použil estonský skladatel Arvo Pärt texty kajícího kánonu, který je zmiňován už v nejranějších slovanských církevních knihách, kde bývá připomínán pod názvem „Postní kánon pro všechny dny i časy“. Podle tradice jej napsal sv. Ondřej Krétský (660 – 740 n.l.), autor slavného „Velkého kánonu“. V pravoslavných klášterech se modlí dodnes tento kánon v postní době za úsvitu. Hlavní myšlenkou je zde Kristův příchod na svět. Text kánonu se ovšem věnuje zejména tématu osobního obrácení hříšníka. Pokání se ukazuje jako nevyhnutelné na cestě k rajskému Spasení. Kontrast mezi chválami Boha a zkroušeností nad svými slabostmi ukazuje zde obtíže, které jsou spojeny s vytrváním lidské duše na cestě k Bohu. Kající kánon je jako pláč Adamův před zavřenými branami ráje, kde Adam v slzách lituje svého hříchu a prosí Krista o spásu, tedy o návrat do ztraceného ráje.

Zaplněné prostory chrámu sv. Jana Křtitele svědčily o tom, že uvedení Postního kánonu se setkalo se zájmem kroměřížského obecenstva. Tento koncert, zejména díky hudbě Arvo Pärta se do srdcí posluchačů zapíše možná natrvalo.

Jan Vrkoč