Forfest je festival nejvyšší třídy

Vaši skladatelé jsou skvělí. Je škoda, že o nich svět neví, říká skladatel Constantinides

Jedním z hlavních hostů festivalu Forfest, který o víkendu skončil v Kroměříži, byl také významný americký skladatel a dirigent Dinos Constantinides. Tento světově proslulý umělec je držitelem mnoha skladatelských a dirigentských cen a je pravidelně zván ke spolupráci se světovými orchestry.

Kroměříž - Skladatel Dinos Constantinides není zcela neznámý ani hudebním posluchačům v České republice, a má své vazby také ke Zlínu. V roce 1992 nahrála zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů jeho Symfonii č. 2, která pak vyšla spolu se skladbami dalších autorů na kompilační nahrávce rakouského vydavatelství Vienna Modern Masters. Constantinides v současné době působí jako profesor kompozice na Louisiana State University School of Music a je dirigentem tamního symfonického orchestru. Na závěrečném koncertu kroměřížského Forfestu Dinos Constantinides osobně dirigoval své skladby.

Jak probíhala vaše spolupráce s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně?

Moje Druhá symfonie je svým způsobem autobiografická. Byl jsem za ni oceněn jako Skladatel roku státu Louisiana a součástí ceny bylo i financování jejího nahrávání. Kontakt s Filharmonií Bohuslava Martinů tehdy zprostředkovalo vydavatelství, v jehož edici nahrávka vyšla. Bohužel jsem se sám nahrávání symfonie přímo nezúčastnil. Nahrávka je ale velmi krásná, při nejrůznějších příležitostech ji používám jako ukázku své tvorby.

Jste tedy v České republice poprvé?

Už dříve jsem byl v Praze, pokud se ale týká Kroměříže a Forfestu, moje hudba se zde už sice v minulých letech hrála, ale já osobně jsem tady poprvé. A musím říci, že se mi myšlenka Forfestu jako festivalu soudobého duchovně zaměřeného umění velmi líbí. Největší dojem na mne udělali lidé, kteří festival připravují a kteří se jej účastní jako interpreti i návštěvníci. Všechny koncerty jsou na vysoké úrovni jak po stránce interpretační, tak i po stránce kompoziční. Úžasná je také rozmanitost jednotlivých koncertů i doplňujícího programu. Forfest je zkrátka festival nejvyšší třídy.

Jezdíte často do Evropy na hudební festivaly?

Jezdím velmi často. Jsem původem Řek, takže poměrně často jezdím do Řecka, občas také do Velké Británie, Rakouska, kde zrovna před pár měsíci hrál Salzburský symfonický orchestr několik mých skladeb.

Forfest je zcela výjimečný

Je Forfest srovnatelný s některým z evropských hudebních festivalů?

Každý z těch festivalů je úplně jiný. Některé jsou zaměřeny více na hudbu, některé na odborný a vědecký program. Myslím si ale, že Forfest je mezi nimi zcela výjimečný, protože dokáže pokrýt spoustu druhů umění - hudbu, výtvarné umění, literaturu a poezii, a to kombinuje také s odbornými přednáškami. A je výjimečný také svými návštěvníky -někteří posluchači všude na celém světě mají problém se soudobou vážnou hudbou a chtějí slyšet také Bacha či Dvořáka, což se na Forfestu zkrátka nestane.

Forfest je především místem prezentace tvorby současných českých skladatelů. Jsou někteří z nich známí také ve Spojených státech?

Několik českých skladatelů má ve Spojených státech docela dobré jméno. Asi nejznámější je Karel Husa, se kterým se znám osobně a který sklízí ve Spojených státech docela slušný ohlas. Americké orchestry i operní scény samozřejmě hrají hodně české hudby první poloviny dvacátého století, především Janáčka nebo Martinů, a pak samozřejmě romantiky Dvořáka a Smetanu. Musím říci, že předtím, než jsem přijel na Forfest, jsem neznal skoro žádného ze skladatelů, jejichž hudba se zde letos hrála. Ale jejich hudba je přitom skvělá! Je škoda, že o ní svět neví. Bylo by potřeba ji dostat do zahraničních koncertních síní nebo do rozhlasu. Jsem přesvědčen o tom, že by se v Evropě ani ve Spojených státech neztratila.

Vážná hudba musí blíž k mladým

Zajímají se mladí lidé ve Spojených státech o soudobou vážnou hudbu?

To je velmi složité a je to asi stejné všude ve světě. Televize a rozhlas hraje spoustu populární hudby, která je lehce stravitelná, a soudobá vážná hudba jí může jen stěží konkurovat. Ale musíme bojovat a snažit se ji k mladým lidem dostat.

Jak to lze udělat?

Je mnoho způsobů. Ve Spojených státech třeba existují univerzitní orchestry, které koncertují na fakultách nebo v knihovnách a tím dostávají hudbu blíž k mladým lidem. Já osobně mám zkušenost s koncerty pro mladé lidi na školách i pro seniory v domovech důchodců a jsem přesvědčen, že je možné hrát soudobou vážnou hudbu také velmi malým dětem. Tyto děti jsou čisté a vnímavé a možná i díky tomu jsou schopny přijímat hudbu bez předsudků a neodmítají ji. Nabízet vážnou hudbu teenagerům je pak samozřejmě o dost složitější, ale pokud se tito mladí lidé dostali do styku se soudobou vážnou hudbou již dříve, něco z ní v nich přece jen zůstane.

Klasika nikdy nebude komerčně zajímavá

Festivaly vážné hudby většinou mají problém se zajištěním potřebných finančních prostředků, protože tato hudba není zajímavá pro sponzory a možnosti veřejných zdrojů jsou omezené. Jak vypadá po této stránce situace ve Spojených státech?

Vážná hudba nikdy nebude komerčně zajímavá. Finanční problémy samozřejmě existují i ve Spojených státech. Některé americké orchestry to řeší tak, že čas od času dávají populárnější kusy, na které prodají více vstupenek a přilákají sponzory. Orchestry získávají finance z veřejných zdrojů, některé také od univerzit, způsobů je opravdu mnoho.

Ve Spojených státech navíc nejsou orchestry státní, jak je tomu zvykem například v některých zemích západní Evropy, tudíž problémy s financováním jsou o to větší. Které z těchto zkušeností by bylo možné využít při pořádání takového festivalu, jako je Forfest?

Zařadit do jeho programu populární koncerty rozhodně není ta správná cesta. Pořadatelé podobných festivalů ve Spojených státech nebo v západní Evropě se ovšem mnohem více obracejí na své okolí s žádostmi o dary nebo sponzorské příspěvky. Je třeba najít takové komerční podniky, jejichž aktivity se nějakým způsobem dotýkají festivalového dění, a požádat o finanční příspěvek je. Mohou to být hotely, restaurace nebo kdokoliv jiný, kdo pracuje v oblasti cestovního ruchu. Ve Spojených státech tohle funguje bez větších problémů. Je ovšem na druhou stranu pravda, že Forfest je zaměřen na menšinový žánr, takže jeho koncerty asi nikdy nebudou mít masový ohlas a díky tomu by bylo hledání sponzorů velmi těžké.

Hudba je tím nejpravdivějším, co mohu říci

Na letošním Forfestu zaznělo poměrně hodně ukázek vaší tvorby. Co vás inspiruje?

Každý skladatel chce svou hudbou představit sám sebe, své nitro. Má hudba je tedy jakýmsi mým vnitřním hlasem, mým krédem, tím nejpravdivějším, co můžu vůbec říci, a mohu jenom doufat, že posluchači toto poselství v mé hudbě odhalí. Má tvorba je samozřejmě ovlivněna i prostředím. Velmi silně se do ní promítá také dědictví řecké hudby.

Považujete se tedy za řeckého, nebo amerického skladatele?

Myslím, že jsem tak trochu obojí. Na Řecko mám stále silné vazby a velmi často tam jezdím, ale stejně tak mne při komponování ovlivňuje život ve Spojených státech, do kterých jsem odešel studovat v sedmadvaceti letech a prožil jsem v nich tedy větší polovinu života. Má hudba je ovšem ovlivňována také jinými krajinami než Řeckem a Spojenými státy - například na závěrečném koncertě Forfestu zazněla skladba s názvem China II., která je záznamem mých dojmů z návštěvy Číny.

Na tomto koncertě jste své skladby také dirigoval - raději své skladby dirigujete sám, nebo je svěřujete jiným dirigentům?

To samozřejmě záleží na tom, jaký je to dirigent. (smích) Rád je diriguji sám, ale pokud se jich ujme výborný dirigent, jsem rád, že se můžu posadit někam opodál a jenom tiše poslouchat.

Radim Bačuvčík