Ještě na začátku osmdesátých let minulého století byla situace v oblasti hudební kritiky prakticky stejná jako před mnoha desetiletími, ustálená, dobře zaběhnutá. Měla svůj rytmus s časově ustálenými cykly. Byla jednoduchá a ve své podstatě až idylická

Vypadala takto: Kritik přišel na koncert, vyslechnul jej, udělal si případně několik poznámek do svého bloku. Po příchodu domů pak v klidu své pracovny sedl k psacímu stroji a vytvořil text, v němž koncert popsal a zhodnotil. Rozsah textu a jeho literární formu přizpůsobil předem stanoveným požadavkům redakce, hotový text pak do redakce doručil. Donesl jej tam sám, osobně, nebo poslal poštou. Pověřený redaktor jej po redakčních úpravách předal sazeči do tisku. Ke čtenáři se však dostal až teprve po vydání příslušného periodika, tedy až tehdy, když byl dosažitelný v tištěné podobě na novinovém stánku.

V poslední dekádě minulého století se výše popsaný proces začal výrazně proměňovat. K prvním změnám došlo nejprve na jeho samém začátku, díky rozšíření osobních počítačů. Své texty již kritik přestal psát na stroji, začal pracovat s textovým editorem. K tomu použil v podstatě stejného prostředníka, jakého má klasický psací stroj, tedy klávesnici, jenom se tomu zde se říká jinak – keyboard. Textový editor nabízí pisateli celou řadu výhod. Zmiňme zde alespoň některé. Velmi snadno a rychle se zde provádějí korekce v textu, usnadnilo se přeskupování odstavců. Grafická úprava je oddělena od pravopisu a stylistiky. Výsledný text, již nemusí být hned na papíře, déle zůstává v elektronické podobě, kde je tvárným. Mohou v něm tedy být snadno prováděny změny, které jsou ihned ukládány do počítačové paměti. Práce je tam kdykoliv k dispozici k dalšímu využití. Šetří se tak s časem, odpadá zdlouhavé zbytečné přepisování, čímž se i sníží písařská chybovost.

K další změně došlo s nástupem internetu. Recenzent si díky němu může předem, ještě před příchodem na koncert důkladně prostudovat a prověřit všechny potřebné údaje nejen o skladbách, ale i o interpretech a pořadatelích. Vše nalezne na webových stránkách. Již není nutné, aby svůj text fyzicky odnášel, nebo posílal poštou do redakce. Stačí jej tam poslat přímo elektronicky, což se děje bez papíru, okamžitě, kdykoliv, odkudkoliv a kamkoliv. Současně s tím začaly počítače účinně pomáhat i přímo v redakcích. Zvýšila se tam rychlost práce a její efektivita. Zdokonalily se i technické možnosti tiskáren. Výrazně stoupla kvalita typografické práce, všeobecně dostupnější se stala precizní grafická úprava nejen textů, ale i obrázků a výtvarných prvků. Vysoká kvalitativní úroveň tiskovin, která byla dříve výsadou jen exkluzivních a bohatých vydavatelů, se stala rázem běžnou záležitostí i pro skromnější redakce. Toto je ale jiné téma, které zde není třeba dále rozvádět.

Díky internetu, tomuto novému masového sdělovacího prostředku, začalo postupně docházet i k dalším změnám v samotné žurnalistické práci, výrazně se zrychlila. Odpadla totiž nutnost publikovat jen v tradičních tištěných mediích. Nová, internetová platforma je mnohem rychlejší, pohotovější, levnější, a přitom všem snadno dostupná. Internetové portály, tedy i ty úzce zaměřené na oblast hudební publicistiky a kritiky, začaly vznikat na přelomu tisíciletí, si již vybudovaly dominantní postavení v mediálním prostředí.

Objevila se i další výhoda. Protože internet nabízí pisateli na webových stránkách prakticky neomezený prostor, odpadla nutnost šetřit místem. Recenzent se proto může více rozepisovat a doplňovat svůj text libovolným množstvím příloh všeho druhu. Tato nová, dříve nevídaná možnost, však v sobě skrývají i nové problémy. Hrozí nebezpečí, že se čtenář v nabídce velkého objemu dat bude špatně orientovat. Reakcí na to je požadavek na výraznější, několikastupňovou strukturovanost textu, tedy na jeho přehledné rozčlenění, diferenciaci, například volbou různých typů a velikostí písma, efektních nadpisů, doplňujících podtitulů. Ke slovu tak přicházejí stručné citáty, výňatky z hlavního textu, efektní perexy (z latinského sousloví „per extensum“), které heslovitě, již předem, ve stručnosti naznačují, o čem bude řeč. Zvyšují zvědavost publika. Čtenář se díky nim může v předkládaném textu lépe orientovat a včas rozhodnout, zda bude chtít číst úplně všechno, či nikoliv, na co by se měl při výběru soustředit, nebo co naopak může přeskočit.

Vítaným zpestřením internetových textů proto mohou být i relativně dlouhé, pro někoho však nudné, či nepodstatné soupisy, nebo časté odkazy na jiné, snadno dostupné příbuzné texty, které jsou nabízeny jakoby pod čarou hlavního textu. Osvědčilo se rovněž snadné publikování obrazových materiálů, či dokumentárních fotografií, které jsou dnes téměř z každého koncertu pořizovány. Ani pro tento typ doprovodného materiálu totiž neexistují na internetu žádná prostorová omezení. Nejednou příznivě překvapí svojí technickou a uměleckou dokonalostí.

V novém internetovém prostředí hraje významnou roli čas. Ceněna je rychlost prezentace. Příspěvky mohou být zveřejňovány prakticky okamžitě po doručení do redakce. Sympatickým rysem nové doby je totiž absence jakékoliv cenzury, a naopak přítomnost vzájemné důvěry. Čtenář je hned v úvodu informován nejen o dni a hodině, ale dokonce i o minutě zveřejnění. Na portál jsou příspěvky řazeny za sebou tak, jak postupně přicházejí do redakce. Na prvním místě se tedy vždy nachází příspěvky nejmladší, ty starší se posouvají za ně níže. Kdo chce ale události sledovat chronologicky, musí s četbou nabídky začít odspodu, někde hluboko dole. Je třeba si na to zvyknout. Velkou výhodou publikování na serverech je i to, že se nic staršího hned „neodmazává“, místa je dost. Zásoba zveřejněných příspěvků se tedy rychle rozrůstá, brzy jejich počet přesahuje stovky titulů. Zvědaví čtenáři se díky tomu mohou vracet i k událostem z dávné minulosti, a srovnávat tak třeba kritické texty různých pisatelů, nebo obdobných interpretačních výkonů.

V závěru bych chtěl ještě upozornit na jedno reálné nebezpečí, které zde hrozí. Pramení z velkého objemu dat, z rychlosti práce a z honby redakcí za sledovaností. Redaktoři serverů, aby co nejvíce upoutali pozornost svých čtenářů, vítají v publikovaných textech především efektní formulace, a mnohdy až příliš vysokou míru zkratkovitosti. Nabízí se zde proto srovnání se snahami některých politiků, kteří v honbě za svým úspěchem často neváhají překročit hranice podbízivosti, či rovnou populismu.