Henning Frederichs (1936-2003) Pašijní vyprávění Marie Magdaleny (1985) Hans Peter Türk (*1940) Sedmihradská pašijní hudba k Velkému pátku (2005)

1. Krátký pozdrav a poděkování (česky)
2. Úvod

Chtěla bych vás dnes seznámit s dvěma skladbami s pašijní tématikou, které vznikly v roce 1985, resp. 2005 v Německu a Sedmihradsku (Rumunsko).

Obě skladby zazněly v evangelickém městském kostele v Remscheidu v roce 2001 a 2014; mluvím o nich tedy na základě zkušenosti interpreta, který je také nastudoval.

Nejprve bych vám chtěla představit začátek obou skladeb (CD T.1MM + 2 SP.)... Představím vám nyní krátce oba skladatele a výstavbu jejich děl:

1. Henning Frederichs a "Pašijní vyprávění Marie Magdaleny ".

Henning Frederichs se narodil 8.5.1936 v Königsbergu (může se jednat buď o bavorské město Königsberg, nebo Kaliningrad, pozn. překl.). Po válce složil maturitu na klasickém gymnáziu v Göttingen, získal stipedium Nadace německého lidu a studoval nejprve v Hamurku a později v Kolíně nad Rýnem na Vysoké hudební škole (dirigování, varhany a církevní hudba, skladba), v Bochumi hudební vědu a teologii. Obdobně mnohostranná byla jeho profesní cesta: nejprve jako mladý dirigent ve Státním divadle Braunschweig. Po šestiletém působení jako církevní kantor v Bochumi se stal prvním univerzitním hudebním ředitelem na nové Ruhrské univerzitě a dosáhl akademické hodnosti Dr. Phil. (Jeho disertace nesla titul: Vztah textu a hudby ve skladbách na text Brockesových pašíí od Keiserse, Händela, Telemanna a Matthesona", 1974).

V roce 1974 jej Vestfálská církev jmenovala Hudebním ředitelem. Do roku 1988 vedl Wittenský bachovský sbor, s kterým provedl množství velkých oratorií. V roce 1978 byl povolán na Institut pro evangelickou církevní hudbu na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem jako profesor řízení sboru, dirigování a varhanní improvizace. Tam ovlivnil množství církevních hudebnic a hudebníků – v posledních letech také ekumenicky, neboť evangelické a katolické oddělení bylo, na jeho podnět, v těchto oborech spojeno, což se skvěle osvědčilo.

Skladatelská tvorba jej doprovázela všemi etapami jeho profesního života. Tak vznikl rozsáhlý a mnohostranný seznam jeho děl.

Těžiště spočívá jednoznačně na duchovní hudbě: 3 oratoria ("Petr", "Pašijní vyprávění Marie Magdaleny", "Jób"), "Missa in pacem německy" (na objednávku Evangelické církve v Porýní pro oslavy milénia v roce 2000). Toto bohaství doplňují kantáty, sborová moteta,varhanní skladby, sólové skladby, písňové cykly, komorní hudba a orchestrální díla ve "světském" okruhu.

On sám byl několikrát zde v Kroměříži a účastnil se koncertů a přednášek.

HF zemřel 28.12.2003 po krátké nemoci ve Wuppertalu.

 

Pašijní vyprávění Marie Magdaleny" vzniklo v roce 1985 na objednávku Ev. Kantorei Siegen, vedeného KMD Almuthem Höfkerem. Tam bylo také 8.3.1986 poprvé provedeno.

Tyto pašije jsou líčeny z pohledu jedné z žen zmíněných v evangeliu, které prožívaly Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení v jeho blízkosti: Marie Magdaleny (MM): Ježíšova učednice, která bývá často popisována jako obrácená hříšnice, nebo dokonce jako jeho "životní družka".

S.2

"Děj" pašijního oratoria přitom vychází z fikce, která nicméně je dobře představitelnou situací: sbor prvotní církve, někdy v prvních desetiletích 1. století po Kristu, slaví památku Velkého pátku. Protože evangelia, která známe dnes, ještě nejsou sepsána, požádá jednoho očitého svědka, aby jim vyprávěl o událostech na Golgotě: Marii Magdalenu. Živé ústní vyprávění má tedy funkci dnešního evangelijního čtení. Přirozeně fakta, o kterých Marie Magdalena vypráví, odpovídají tomu, co čteme v Novém zákoně. Ale skutečnost, že je vypráví právě tato žena, je staví do jiného světla.

Vzpomínky Marie Magdaleny jsou vždy rámovány a přerušovány starozákonními citáty sboru (Luther 1545), které jako by zobrazovaly spontánní reakce církevního sboru. Asociují tak k jednotlivým událostem nebo jenom slovům známé texty Písma, podobně jako evangelisté své zprávy o životě a utrpení Ježíše chápou jako naplnění starozákonních proroctví a proto také znova a znova odkazují na Starý zákon.

Jednotlivé části pašijního vyprávění je třeba vnímat jako subjektivní zprávy, naplněné silnou osobní angažovaností, nikoli však jako dramatické zobrazení těchto událostí. Všechny vystupující postavy ožívají pouze skrze vzpomínku Marie Magdaleny, mluví jejími ústy, ač je zpívají různé hlasy.

Pašijní oratorium, tedy "vzpomínka na Velký pátek" je členěno tak, že odkazuje na Denní modlitbu církve, která člení celý den. Jejich hudebním zrvárněním jsou latinsky zpívané 12-tónové "gregoriánské" zpěvy mužského sboru – scholy (poslech: hudební ukázka T3). Užití tohoto formálncího prostředku má svůj podklad v pozoruhodné skutečnosti, že už evangelisté tak nápadně znova a znova odkazují na hodiny dne – a že na druhou stranu prvotní církev své označení "hora" odvozovala z událostí pašijního příběhu.

"Neboť přednesly svůj chvalozpěv" = "Laudes" =24 hod., později vykládáno jako "ranní chvála".

"Bděte a modlete se" – "Vigil" = 3 hod.

Tři "noční hlídky" jsou shrnuty jako "Matutin".

"Ráno konali svůj soud" – "Prim" = 6 hod.

"A byla hodina třetí, když jej ukřižovali" – "Terz" = 9 hod.

"A o šesté hodině stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté" ="Sext" – 12 hod. a "Non" = 15 hod.

"A večer přišel Josef z Arimatie" = "Nešpory" = 18 hod.

Závěr dne = "Complet" = 21 hod. - Spolu s Exoreium a Conclusion tedy 9 dílů.

Tento neúprosně se vsakující čas zde představuje jediná předreformační píseň "Kristus, který nám dává blaženost", která v dlouhých dějinách zhudebňování pašijí dosud nebyla použita (poslech: hudební ukázka T4 chorál a MM).

Tak pašijní vyprávění právě kontrastem mezi citovou neutralitou časových údajů a událostmi, které se nás hluboce dotýkají, dosahuje neobyčejného napětí.

Druhý, zdánlivě stejně nezúčastněný pozorovatel událostí na Gologotě, je Slunce (zobrazeno pedálem varhan: vystupuje pomalu od nejhlubších po nejvyšší pedálové tóny, po Ježíšově smrti zase sestupuje): neomylně klene svoji dráhu od svého východu ("Prim") až po svůj západ ("nešpor"). Ale: od šesté po devátou hodinu ztrácí svůj lesk. Dokonce příroda tedy přijímá podíl na Kristově utrpení. Jenom měřič času, stále v pohybu vpřed, a přece mrtvý, jde dál svým pohybem, události se jej nijak nedotýkají.

Hudebně stylistická rovina

1. Starozákonní citáty v Lutherově překladu bible (modální sledy akordů sboru, disonance těch, kdo vedou monolog, a téměř "romantický" zvuk rozšiřují tonalitu tam, kde je přítomná osobní zasaženost zúčastněných).
2. Latinsky zpívané žalmy v podání mužského sboru – scholy v denních modlitbách církve, jejichž 12 tónové řady jsou odvozeny z melodie církevní písně "Ježíši, tvé utrpení".
3. Oddíly vyprávění jsou pojaty ve volné tonalitě, k tomu přistupují aleatorické partine, mluva, volání, klastry.

Instrumentace: skupina bicích nástrojů s vibrafonem, zvonem, tamtamem a rytmickými nástroji; sólová viola je vůdčím nástrojem MM, smyčcový kvintet. Varhany jsou prostorově oddělené: pozitiv (art continuo) a pedál (= pohyb Slunce).

Vedle Marie Magdaleny (mezzosoprán) baryton, který zpívá jak partii Kristovu, tak prorocká slova, 4 sólisté zpívají "vedlejší postavy" (např. Jidáše, Piláta). Ti jsou také protějškem velkého sboru, který zpívá chorály, dramatické Turba-sbory a komentáře, kterými doprovází pozorované dění – velká výzva pro laický sbor!

1. Obraťme se nyní k druhému dílu, "Sedmihradská pašijní hudba k Velkému pátku" od Hanse Petera Türka:

Hans Peter Türk se narodil 23.3.1940 v Hermannstadtu (Sedmihradsko), ale své dětství strávil v městečku Zeiden, které leží nedaleko Kronstadtu. Studoval hudební pedagogiku a kompozici na Vysoké hudební škole v Klausenburgu (Sedmihradsko). Zde to byl především Casellův žák Sigismund Toduta, jehož důkladné a inspirativní vyučování vtisklo skladateli měřítka, která Türk dosud považuje ve své tvorbě za závazná. Po složení zkoušek zůstal jako pověřený učitel na Vysoké hudební škola v Klausenburgu. Promoval v oboru hudební věda disertací o vztahu harmonie a formy v dílech W. A. Mozarta. Vydal posléze množstí dalších publikací. V roce 1979 mu byla udělena Rumunskou akademií skladatelská cena George-Enescu. Protože nebyl členem Komunistické strany Rumunska, nemohl zaujímat žádné vedoucí pozice ve veřejném životě. Až v roce 1989 byl jmenován profesorem na Vysoké hudební škole v Klausenburgu. V roce 1991 založil Nadaci Sigismunda Toduta, v roce 1992 pak ve spolupráci s Bachovou akademií Stuttgart a Novou Bachovou společností v Lipsku Klausenburskou Bachovu akademii. V roce 1995 mu byla udělena Uměleckým spolkem Esslingen cena Jana Václava Stamice. Türkova díla jsou již dlouho známá ne jen v Rumunsku, ale i v Německu – ač on sám před rokem 1990 nemohl do Spolkové republiky Německy vycestovat. Vedle komorní hudby a orechestrálních skladeb jsou významná především jeho vokální díla s často křesťanským obsahem a vyznavačským charakterem. Psal vokální a symfonická díla, filmovou a komorní hudbu.

Za svoji "Sedmihradskou pašijní hudbu k Velkému pátku" obdržel v roce 2007 Cenu rumunského svazu skladatelů a další ocenění.

Dílo navazuje na starou tradici pašijních hudby Transsilvánska; text se skládá z Matoušova evangelia, chorálů a žalmů, které byly zaznamenány ve zpěvnících luterských sborů až do 60. let 20. stol. a v pašijovém týdnu se vždycky znova zpívaly. První část takové "Pašijní historie" podle Matouše zkomponoval Rudolf Lassel (1861 – 1918) – po svém studiu na Královské konzervatoři v Lipsku – jako liturgickou hudbu pro Zelený čtvrtek pro sbor, sólové hlasy a varhany. Toto dílo bylo často uváděno, ač jde vlastně o torzo, neboť chybí celé dění Velkého pátku. Kurt Philippi, dloholetý vedoucí Hermannstadského Bachova orchestru, navrhl svému příteli Hansi Peteru Türkovi, aby zhudebnil tuto druhou část liturgického textu, ve stejném obsazení (tedy jenom s doprovodem varhan, sólisty a sborem), ale v jeho vlastní řeči 21. století a s volným výběrem hudebních prostředků a výrazových možností.

S.4,-

HP Türk přijal tuto výzvu a tak vznikl v letech 2003-2006 druhý díl Sedmihradských Matoušových pašií. Nastudování proběhlo za spolupráce s prof. dr. Chr. Brödelem z Drážďan.

Sedmihradská pašijní hudba byla poprvé provedena na Velký pátek 2007 v Hermannstadtu (Sibiu bylo tehdy hlavním kulturním městem Evropy). Pod vedením prof. Chr. Brödela zpíval Hermannstadtský Bachův sbor (sbormistr Kurt Philippi) a Míšeňští kantoři 1961. V roce 2008 zazněly pašije v drážďanské Kreuzkirche a na dalších místech v Německu. Vznikla CD nahrávka u firmy Dabringhaus a Grimm, ověnčená několika cenami. 23.3.2014 byla tato skladba provedena v evangelickém kostele v Remscheidu ve spolupráci s Míšeňskými kantory a sborem evangelického městského kostela pod vedením prof. Brödela. Varhanní part hrála Ruth Forsbach. Uslyšíme dnes ukázky z živé nahrávky tohoto koncertu.

Türk sám k tomu píše: "Pokusil jsem se jít vlastní cestou, ve snaze zachovat, příp. dále rozvíjet tradiční evangelickou sakrální hudbu, jak nás potkává především v díle J.S.Bacha. Nebylo vždy lehké pohybovat se v Bachových stopách s přiměřeným odstupem." Jako ukázku uslyšíme T.5 "Barabášovo zvolání" a začátek následujícího chorálu)

Türkův kompoziční styl v sobě spojuje hudební tradice jeho vlasti, ozvuky dřívějšího vícehlasu, formy a figurální řeč baroka (např. chromatika), které ovšem jsou rozšířeny a kontrastovány silnými disonancemi, velmi specifickou, napjatou harmonií, aleatorickými partiemi a pod. Sbor zpívá chorály, moteta a volání davu (Trubae- sbory); velké tenorové party (rozsáhlé úseky bez doprovodu) nacházejí novou volně tonální řeč s velkými emocemi. Varhany se svými barvami a plností zvuku doprovázejí toto působivé dílo a mají také několik vlastních sólových částí.

Text neobsahuje básnické vložky (např. árie), je zde několik "Ariosi" a sbor zpívá několik větších motet. Ukázka T.6 z 3. dílu (Ježíšův pohřeb: "Ti, kdo sejí se slzami" – začátek). Z vlivů sedmihradské hudby zmiňme, vedle modální melodiky a harmonie, heterofonii (dvě stejné melodie, které, rytmicky posunuty, znějí současně), dále pak zvyk "Oplakávání mrtvých", který později uslyšíme. Türkovým záměrem bylo, uplatnit i několik ekumenických akcentů: vstupy varhan, které sugerují rumunské (pravoslavné) pastýřské flétny, chorál (evangelický) je přerušen recitováním dvou sólových hlasů, jejichž duktus se má podobat (katolické) litanii.

Dílo je rozčleněno do tří dílů: I. Ježíš před Pilátem, II Ježíšova smrt, III Ježíšův pohřeb

********************************************

1. Chtěla bych Vám nyní představit postupně vybraná místa z obou zhudebnění pašijního příběhu, ve sledu dramatického průběhu událostí:

a) nejprve oba různí vypravěči: MM se svým doprovodným nástrojem, violou T.7

b) a nyní Testo (tenor ; varhany)z SP T. 8

1. zvolání litu T.9 SP Barabáš (skandovaně) a MM + velekněz + samomluva. T. 10

1. zvlání křižovaného + "krev" SP T.11 // a MM T 12 (současně) // SP T-13 (jeho krev)

e) zastavení po odsouzení: MM T 14 (Ó, člověče, kde je tvůj bratr?)//

SP T15 (Pane, smiluj se, Ó hlavo – začátek)

f) Árie MM T.16 (ukázka) Zajisté, on nemoci naše nesl (Izajáš)

g) Křižování a výsměch Ježíši: // SP T.17 Ty, kterýs chtěl zbořit chrám MM T. 18 Fuj, ty

h) Zemětřesení: MM T.19 skandovaně, // SP T. 20 Pukněte, skály

1. Ježíšova smrt MM T.21 /ale Ježíš hlasitě vykřikl//

SP T 22 Mariin nářek (Když se teď mám odloučit – začátek) T.23 MM "Kde" (nářek MM)

S.6-

j) "Vpravdě tento je Syn Boží": SP T.24 Ústřední místo je u Türka to, kde tónina As Dur zobrazující Ježíše se střídá s D Dur, jež zobrazuje hřích a vinu, vzdalují se od sebe slabiku po slabice. (MM T.25 postupně ztlumit)

k) Děkovný zpěv: T.26 SP chorál "Děkuji ti z celého srdce" (ženský sbor – aleatorika)

MM T.27 "Chci tě velebit"

1. Shrnutí obou děl s pašijní tématikou

Oba skladatelé nacházejí novou, jim přiměřenou a současnou vypovídací sílu starých textů:

H. Frederichs vlastním sestavením textů v různých vrstvách (evangelium, Starý zákon a chorál "Ježíši, tvé utrpení"), formálně v podobě denní modlitby církve, která je uvedena "exordiem" a uzavřena "conclusiem", celkem 9 částí.
Relativně malé instrumentální obsazení, které ale dosahuje překvapivě bohatého a diferencovaného zvuku.

Zvláštnost: vyprávění ženy jako text.

HP Türk převzetím tradičních textů ze sedmihradských zpěvníků (Matoušovo evangelium, žalmy a chorály) a převzatým obsazením, jež zahrnuje pouze sbor, sólisty a varhany.

Přesto přináší ve své kompozici velmi originální důrazy prostřednictvím volné tonality textu, působivých sborových motet – a pomocí chorálů, které se stále více harmonicky a melodicky proměňují v jeho vlastní harmonii plné napětí – a skrze poctivost svých výpovědí.

Jeho Pašije jsou rozděleny do tří velkých částí

Obě díla vykazují řadu paralel, jak jsme to mohli slyšet v ukázkách: dramatičnost davových scén; působivé momenty ztišení; oba působivé žalozpěvy Marie (SP) a MM. Oba užívají skandovaných sborových pasáží a aleatorických partií. Obě díla mají také zhruba stejnou délku – 75 min.

Můžeme tedy říci, že v těchto dvojích Pašijích byla vytvořena platná a směrodatná zhudebnění této tradiční části evangelického hudebního zvěstování.

Poslyšme na konci tohoto mého vystoupení ještě působivé poslední části obou děl:

T.28 MM Conclusio "Ó, pomoz, Kriste" (z klastru v souzvuku s hlubokým a, a s 12 údery zvonu)

T.29 SP chorál "Na kříži" se závěrem "smiluj se nade MNOU" (v D Dur, tónině hříchu) – tedy s osobním vyznáním vin každého jednotlivého člověka a s prosbou o odpuštění.

Děkuji vám za vaši pozornost

KMD Ruth Forsbach