Obsah:

Hra s písmem a kresbou – text

Grafické texty – prezentace

Jan Rajlich ml., biografie

Multioborové umělecké Sdružení Q, založeno 1968 – 55 výstav, 38+11+62 publikací…

Sdružení Bienále Brno, založeno 1991 – 96 výstav, 38+62  publikací

Mezinárodní bienále grafického designu Brno, založeno 1963

Článek z almanachu Krásné stroje 3, VUT Brno, SBB, 2014

 

-------------------------------------------------------

Text příspěvku:

 

Jan Rajlich

HRA S PÍSMEM A KRESBOU / PLAY WITH TYPE AND DRAWINGS

 

Vážení přátelé,

rád bych Vás dnes seznámil s několika poznámkami na téma grafických textů, které používám ve své vizuální tvorbě.

 

Nejprve bych se však měl představit. Mé působiště město Brno snad každý zná.  V programu kolokvia jsem uveden jako zástupce Bienále Brno a Sdružení Q.

Ano, jsem členem výtvarné sekce multioborového Sdružení Q, pro které v posledních 15 až 20 letech vytvářím např. čtvrtletní zpravodaj – KVÉ- buletýn (vyšlo už 62 čísel) a také výpravné Almanachy…  Mimochodem už se chystá Almanach č. 12, který vyjde za rok, k 50. výročí vzniku Sdružení Q.

Co se týče Sdružení Bienále Brno, tak od roku 1999 tento „spolek“ vedu: organizujeme výstavy (96), vydáváme katalogy a rovněž jako u Q připravuji zpravodaj s titulem SBB.  Organizovali jsme i řadu mezinárodních akcí jako například fax-mail design Identita, plakáty Theatre World, Horizonty ilustrace, číslo „20“ atd., atd. Další mezinárodní výstavní akci ale máme v plánu až na rok 2020.

Sdružení Bienále Brno bylo od počátku svázáno s Mezinárodním bienále grafického designu, které založil můj otec v roce 1963 a do roku 1992 vedl a já jsem poté v letech 1993–1998 předsedal 3 ročníkům Bienále.

 

Zde na kolokviu bych chtěl ale, jak už jsem uvedl na začátku, říci pár slov o své vlastní tvorbě.  „Přednášky v zahraničí, na kterých prezentuji v posledním desetiletí svoji plakátovou a grafickou tvorbu, jsem nazval Hra s písmem a kresbou / Play with Type and Drawings. Jsou zaměřeny na široké použití písma a kresby v různých formách grafiky zejména užité, tedy v designu vizuálních komunikací.“ To cituji z článku, který jsem publikoval pod stejným názvem Hra s písmem a kresbou před 3 roky v Almanachu Krásné stroje 3 (AKS, úplný text viz příloha). Almanach jsme vydali na mém vysokoškolském pracovišti – Odboru průmyslového designu FSI VUT Brno.

 

Ručně kreslím ilustrativní motivy („figurky“, symboly apod.) a ručně píšu texty do grafik. Grafiku vesměs plakátového formátu kolážuji z ručně kreslených podkladů – dříve jsem je montoval fotograficky a užíval i koláže ze svých počítačově modifikovaných kreseb z 80. let – v posledních 15 letech už vše (až na výjimky) zpracovávám kompletně počítačově.

Kreslené texty, o kterých je řeč, jsou „automatické texty“, někdy úplně volné, ale většinou se alespoň přibližně formálně nebo obsahově dotýkají tematiky sdělení plakátu či grafiky.

„Jde zhusta o náhodně sestavované věty, někdy dialogy, nebo nesoustavně a náhodně vybíraná slova a jejich nahodilá seskupení mající budit záměrně dojem věty, pokynu nebo i například slovníkového srovnání významu. Někdy je omezení automatického textu tématem plakátu docela značné (psaní takto omezených textů je o dost složitější než mít zcela volnou ruku), přesto o ,automatické‘ textíky jde skoro vždy, texty právě vytanuvší na mysl a nijak dodatečně neupravované. (…) …některá sdělení mají smysl takřka nulový, a některá (což při psaní přece jenom podvědomou snahou je) nějaké fragMENTÁLNÍ poselství, byť třeba postavené na hlavu, nabízejí…  Občas jde i o delší souvislý text, který má většinou naprosto nahodilý vznik, ale je svázán běžnými pravidly, tzn. obsahuje úvod, stať i závěr, což opět vytváří dojem předem připraveného a korigovaného, záměrně koncipovaného literárního útvaru. Není tomu ale tak, všechny použité texty na grafikách a plakátech vznikají ad hoc a již nejsou až na nepatrné výjimky (či spíše chyby) opravovány.“ (AKS)

V těchto svých kreslených textech nehledám otázky, ale ptám se, nehledám odpovědi, ale odpovídám, nevypravuji příběhy či příhody, ale kladu slova za sebe tak, aby vznikla věta, aby věta měla obsah, aby obsah tak či onak souzněl s tématem, náladou či rytmem, vyhledávám a vypisuju to, co postupně nějak uvízlo v paměti a je mi schopno poskytnout v daném momentu „akce“ alespoň na oko ucelený tvar. Jde o jakousi výpověď o aktuálním stavu mého myšlení. A pak, třeba až po letech, jsem občas zaražen, ohromen i potěšen (tedy pozitivně naladěn) tím, co vlastně vzniklo – že i nějaký na první pohled „blábol“ může v určitém kontextu mít smysl, že jsme já, ale předpokládám i ostatní lidé podvědomím či NADvědomím vedeni tak, že máme-li smysl pro úsudek zachován, leckdy nevycházíme z údivu.

 

„Pro lepší představu uvedu fragment takového rytmizovaného textu:  ,...kliky s fíky, k výčepu v podřepu, punčocháče pro chlupáče, opatření k vypáření, ředkvička pod víčka, posolíme oholíme, restaurace bez matrace, špagety rozsety, schodiště pro klíště, do ponorky lapat norky, okurka potvůrka, nádraží s kuráží…‘ (2011). Nevím, zda jde o surrealistické automatické psaní, jak je zavedl André Breton, nebo dokonce o ,autentickou poesii‘ podle Jiřího Koláře. Spíš bych je v dnešní době post-postmodernismu (který mě oslovil už při studiích) pojmenoval jako pop-artové kreace spojující výtvarno a slovesno.“ (AKS)

 

Nedělám si iluze, že si všichni lidé, diváci, potencionální čtenáři, texty na mých grafikách a plakátech čtou. Někdy je to velmi těžké až zhola nemožné, textů je mnoho, času většinou málo, některé texty se kroutí do spirál, do vlnovek, jsou občas i vzhůru nohama atp., atp. Zkrátka v dnešním kamsi se řítícím světě chybí trpělivost… A já nikoho číst nenutím, text na ploše vibruje jako plocha, jako odstín neznámé barvy a nemusí být za každou cenu čten...
Mám i určitý feedback – jednak z facebooku, jednak z výstav. Určitě mě motivuje, když vidím, co budí zájem a co tzv. „propadá“… Zmíněné ohlasy jsou různé, od zamítání po obdiv, ale nedělám své grafické práce, aby byly s úžasem obdivovány, ani programově tak, aby byly zatracovány jako holé nesmysly. Cílem je snad i určitý esteticko-výtvarný efekt, to nepopírám. A když se na ně někdo podívá a něco si přečte, jsem rád – v těch textech nejsou žádná filozofická poselství či proklamace, jsou občas provokativní, jsou leckdy i na rozhraní nonsensu a vtipu, prázdnoty a významnosti. Vypozoroval jsem, že ten, kdo je jejich „fanoušek“, se i často (nebo občas) může ztotožnit s tím, co se dočte… Čtěte, nečtěte, hodnoťte, procházejte kolem i bez zájmu, ale alespoň někdo, když na vteřinku otevře oči a něco vidí, i to stačí.

 

(Zde hlavní obrazová prezentace, viz XX níže)

 

A ještě mezinárodní kontext: velká část těchto prací vznikla jako zadání různých mezinárodních projektů. Plakát se stává médiem, které se dnes může jednoduše odeslat po netu, a na tom netu je vidět okamžitě online kdekoliv na druhém konci zeměkoule, anebo se může během pár minut vytisknout v příslušné velikosti… Zde právě je patrné, že texty, kterými dotvářím vizuálně svoje návrhy a které jsou většinou v češtině, mají v tomto kontextu pouze význam oné vibrující plochy.

 

Abych pravdu řekl, ani nevím, proč to tu vše vykládám, ono to není vůbec nutné – vizuální obraz je třeba bezpodmínečně vidět a pak jej po svém nějak vnímat. Přijmout, odvrhnout, kochat se, pamatovat si, zapomenout... Řeči jsou na nic. (Bohužel houfy studentů uměleckých škol se dnes učí vše tzv. „okecat“ po vzoru houfů teoretiků: co tím dílem chtějí říci, čeho si má divák všímat, co by vlastně mělo být vidět – ale asi není…)

No…, zařadil jsem se mezi ně?! Dost!

Je to přece jen hra!!! Hra s písmem a kresbou… A možná „práce hrou“…

 …A děkuji za trpělivost a pozornost.

 

XX
Několik svých prací hlavně z poslední doby bych Vám rád ukázal, umožní-li to technika a je-li na to čas…

 

GRAPHICAL TEXTS

Plakáty a velkoformátové grafické listy s texty a kresbou / plakátové akce:

Jan Rajlich ml. serigrafie, DC ČR Brno, 1991
Láska je láska / Love is Love, 1991
Dialogy/dvojice, 1991
Stopka, 1996
Today, dddGallery Osaka, 1999
Ekoplakát / Ecoposter, SBB, 2001 a 2009
MadHouse HA!, HaDivadlo (Theatre World), Theatre poster, SBB Brno, 2007
Culture People World, Cultural Diversity, La Habana, Cuba, 2007
Paradise, Čína, 2008
"L" in Bulgarian, 2009
Neviditelné hranice / Invisible Borders, Lasecu Lille, France, 2008
Hojný sen, kujný den, poster-dreambook, Chvalatice, 2008
Fukuda-san just a moment! Tribute to Shigeo Fukuda, La Paz Bolivia, 2009
Friends Network – Přátelé, facebook, 2011
Úhledná džungle / The Neat Jungle (Pocta Ludvíku Kunderovi), Sdružení Q, Kroměříž, 2011
Auto-Mobil, Brno, 2012
The Battle of Nations Leipzig, the 200th anniversary, Germany, 2013
Celebrate JAZZ, Gliwice Poland, 2014
Malinové myšlénky (Raspberry Thoughts), Brno, 2014
Triangl/Trinitas, 2016
Beyond, Love/Life, Taipei, Taiwan, 2016
100. výročí ruské revoluce 1917–2017, Moskva, 2017

 

Poznámky (nepublikovat):

JAZZ – stejné textíky a sem tam vtípek, pár záporných „do not like jazz“ textíků, ale hledejte je…

Malinování – je i recese (nakonec, dnes se to, co dříve bývalo studentskou či jinou recesí, vydává za projev umění…)

1917 – spirály levotočivé, pravotočivé (jen tak, bez nějakého skrytého významu)

 

-------------------------------------------------------------

Doplňující informace k prezentaci:

 

JAN RAJLICH, BIOGRAFIE

doc. Ing. arch. Jan Rajlich, grafický designér, grafik, malíř, pedagog

Nar. 1950 Vyškov, žije v Brně

Studia: 1968 SVVŠ Brno, 1974 Ing. arch. – Fakulta stavební VUT Brno; 1995 doc. – VŠUP Praha

Zaměstnání: 1974–1980 interiérový architekt SPÚO Brno; 1981–1984 a 1989–1994 svobodné povolání; 1984–1989 pedagog SŠUŘ Brno; od 1985 externista a od 1994– akademický pracovník ÚK FSI VUT Brno; 1996–2014 vedoucí Odboru průmyslového designu ÚK FSI VUT

Členství: 1981–1994 ČFVU, 1988–1990 SČVU, od 1990– multioborové umělecké Sdružení Q, od 1992– Sdružení Bienále Brno (od 1999– předseda SBB)

Výstavy: 28 samostatných výstav (např. Ahmedabad, Brno, Bratislava, Emmerich, Fort Collins, Moskva, Olomouc, Ósaka, Ostrava, Vídeň, Varšava atd.) Účast na cca 300 mezinárodních a národních výstavách plakátu, grafického designu, malby apod.

Ceny: od 1974 ceny v národních soutěžích na značky, plakáty a za malbu; 2001 Cena města Brna

Kontakty: +420 541 142 544; Honza@Rajlich.cz; www.rajlich.cz/JanRajlich.html

 

SDRUŽENÍ Q / Q ASSOCIATON

O Founded in 1968

O Art association of visual artists and architects, writers, musicians, dramatic artists...

O 116 individual members in CZ + SK + DE + PT + SR + CN + JP (in 2017)

O 6 collective members

O 55 exhibitions (1970, and since 1990)

O Music festival of a new music: Setkávání nové hudby plus

O 38 publications (catalogues)

O 11 Q-almanacs

O 62 issues of the Association Q Newsletter

facebook: @SdruzeniQ

 

SDRUŽENÍ BIENÁLE BRNO / BRNO BIENNALE ASSOCIATION

O Founded in 1991 (by Jan Rajlich Sr.)

O Professional association of visual communication design, graphics, illustration and publicity design in the Czech Republic

O 57 members in CZ + SK (in 2017)

O 66 honorary members abroad (in 2017)

O 96 exhibitions (since 1992)

O 38 publications (catalogues)

O 62 issues of the SBB / BBA Newsletter

www.sbb-bienale-brno.cz

facebook: @sdruzenibienalebrno

 

 

 

CITACE vyznačené v textu příspěvku kurzivou jsou z tohoto autorova článku v Almanachu Krásné stroje 3,  Brno : VUT Brno, Sdružení Bienále Brno, 2014, s. 45–46, 8 obr. – ISBN 978-80-86830-26-1

 

Jan Rajlich

HRA S PÍSMEM A KRESBOU / PLAY WITH TYPE AND DRAWINGS

Klíčová slova: grafika, plakát, serigrafie, počítačová grafika, kresba, automatický text, konkrétní poezie | Key words: graphic, poster, serigraphy, computer graphic, drawing, automatic text, concrete poetry

Přednášky v zahraničí, na kterých prezentuji v posledním desetiletí svoji plakátovou a grafickou tvorbu, jsem nazval Hra s písmem a kresbou / Play with Type and Drawings. Jsou zaměřeny na široké použití písma a kresby v různých formách grafiky zejména užité, tedy v designu vizuálních komunikací. V tomto článku bych se chtěl věnovat jenom jedné části z uvedené oblasti a to používání tzv. „automatického textu“.

Jednou z hlavních byť paralelních výtvarných činností, kterými se zabývám už od ukončení vysokoškolských studií vedle designu a malby, je autorský plakát a velkorozměrová grafika. Ručně kreslené ilustrativní motivy („figurky“, symboly apod.) a ručně psané texty jsou od počátků mé grafické tvorby součástí výpovědi mých návrhů. Jde o grafiku vesměs plakátového formátu kolážovanou z ručně kreslených podkladů – dříve klasickými fotografickými technologiemi, při kterých jsem používal i koláže ze svých počítačově modifikovaných kreseb z 80. let – nyní, tj. v posledních 15 letech, už zpracovávanou (až na výjimky) kompletně počítačově. A to se týká nejen kreseb, ale i textů jak titulkových, tak ilustrativních. Řadu let naplňuji plakáty i grafiky a někdy i kresby „automatickými texty“, které jsou někdy úplně volné, ale většinou se alespoň přibližně formálně nebo obsahově dotýkají tematiky sdělení plakátu či grafiky.

Jde zhusta o náhodně sestavované věty, někdy dialogy, nebo ne-soustavně a náhodně vybíraná slova a jejich nahodilá seskupení mající budit záměrně dojem věty, pokynu nebo i například slovníkového srovnání významu. Někdy je omezení automatického textu tématem plakátu docela značné (psaní takto omezených textů je o dost složitější než mít zcela volnou ruku), přesto o „automatické“ textíky jde skoro vždy, texty právě vytanuvší na mysl a nijak dodatečně neupravované. I proto se někdy na jednom návrhu některá slova opakují a to i vícekrát (i když to záměrem většinou není) a některá sdělení mají smysl takřka nulový, a ně-která (což při psaní přece jenom podvědomou snahou je) nějaké frag-mentální poselství, byť třeba postavené na hlavu, nabízejí… Občas jde i o delší souvislý text, který má většinou naprosto nahodilý vznik, ale je svázán běžnými pravidly, tzn. obsahuje úvod, stať i závěr, což opět vytváří dojem předem připraveného a korigovaného záměrně koncipovaného literárního útvaru. Není tomu ale tak, všechny použité texty na grafikách a plakátech vznikají ad hoc a již nejsou až na nepatrné výjimky (či spíše chyby) opravovány.

Pro lepší představu uvedu fragment takového rytmizovaného textu:  „...kliky s fíky, k výčepu v podřepu, punčocháče pro chlupáče, opatření k vypáření, ředkvička pod víčka, posolíme oholíme, restaurace bez matrace, špagety rozsety, schodiště pro klíště, do ponorky lapat norky, okurka potvůrka, nádraží s kuráží…“ (2011). Nevím, zda jde o surrealistické automatické psaní, jak je zavedl André Breton, nebo dokonce o „autentickou poesii“ podle Jiřího Koláře. Spíš bych je v dnešní době post postmodernismu (který mě oslovil už při studiích) pojmenoval jako pop-artové kreace spojující výtvarno a slovesno. Mezi vážené „vykladače“ mé tvorby patřil bohužel letos zesnulý prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc., který při několika příležitostech mě právě uvedl do souvislostí s konkrétní poezií. To, co dělám, přináší i negativní ohlasy a nepochopení, ale na druhé straně existuje řada příznivců mé tvorby, jejichž podpora je docela znatelná – a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně. Zprostředkovaný pohled na svět mých „obrazů“ vystihl např. PhDr. Jiří Hlušička (bývalý ředitel Moravské galerie v Brně) takto: „...počítá více se sděleními, která vtěluje do jednotlivých malířských, kreslířských nebo grafických realizací /…/ už od jeho mladosti. Ve snaze o účinné obsahové poselství nikdy neváhal volit rozmanité technické postupy, od těch klasických přes možnosti, jež mu nabídl počítač, až po serigrafii... /…/ Nebezpečí neosobního technicismu však grafik čelí díky fantazijnímu fondu i smyslu pro nadsázku. Drží se při tom zásady upoutat a nepustit. Jeho plakátová díla totiž zpravidla ovládá ústřední motiv, jímž jsme lapeni natolik, že nám nemůže uniknout detailní pojednání druhého prostorového plánu skladby, v němž si můžeme číst: je přeplněn reáliemi i symboly a hlavně je zalidněn spoustou bytostí, z nichž každá jako by žila svůj vlastní osud. Pohltilo je neklidné hemžení davu a někdy až jakýsi kosmický vír, jemuž podléhají jejich pohyby a gesta. Jemná, spíše psaná kresba vytváří dynamickou strukturu a tím i protiklad dominantnímu, většinou plošně pojatému motivu plakátu. Jako by se v jeho afiších střetal makro- a mikrokosmos dnešního světa.“

 

Summary: The author describes a part of his work based on drawings and handwritten texts. The texts are related to the content of a poster or graphics mostly only at random and they are created “automatically”. They can be classified as a so-called concrete or authentic poetry.