Podněty pro novou liturgickou hudební tvorbu

P. ThDr. Jan Balík, PhD.

 

XXVI. ročník festivalu FORFEST CZECH REPUBLIC

22 - 24.6. 2015

 

Úvod

 

V říjnu 2014 a v lednu 2015 biskupové schválili dokument s názvem: Směrnice ČBK pro používání liturgické hudby při bohoslužbách, zvláště ve vztahu k mládeži. Jedná se o první dokument ČBK, který se dotýká liturgické hudby.

 

Vznik dokumentu

 

Dokument je výsledkem diskusí, které se uvnitř katolické církve dlouhodobě vedou ohledně liturgického používání hudby, která je blízká většině mladých lidí současnosti. Proto byla jeho sestavením pověřena Sekce pro mládež ČBK, která přizvala hudební, lingvistické odborníky a experty z Liturgické komise ČBK.

 

Obsah dokumentu

Směrnice má dvě části.

 

První teoretická část obsahuje po úvodních poznámkách zásady pro výběr liturgické hudby a zpěvu, pokyny pro novou tvorbu liturgické hudby, obecnou kapitolu o duchovní tvorbě a o hudbě v projevech lidové zbožnosti. V závěru je pak stanoven schvalovací proces nově vznikající liturgické tvorby. Tuto část budu dále rozvíjet.  

Druhou část dokumentu tvoří přílohy, které se zaobírají výsečí liturgické hudby. Jsou v nich schváleny nástroje, melodie ordinárií a zpěvy k liturgickému používání, jak vyžadují Všeobecné pokyny k Římskému misálu.

 

V této schvalovací části se tvůrci potýkali s obtíží neexistující terminologie. Co se týče tvorby, která do liturgie postupně vstupuje od 70. let minulého století, není pro ni v češtině přiléhavý a běžně užívaný muzikologický termín. Mimo jiné i proto, že se jedná o celou řadu hudebních stylů (od folku přes rock, gospel až k worshipu). Termíny: „nová duchovní píseň“ používaný v německé jazykové oblasti nebo „soudobá křesťanská hudební kultura“ vyskytující se v dotazníku Papežské rady pro kulturu z roku 2014, jsou nejednoznačné.  

 

Vzdělávání mladých hudebníků

 

Směrnice je chvályhodný počin, ale praxe vyžaduje vzdělávání a přípravu. Proto má Sekce pro mládež ČBK za úkol spolu s odborníky připravit a uskutečňovat kurzy pro mladé interprety.

 

 

Nová liturgická tvorba

 

V další části se soustředím na nově tvořenou liturgickou hudbu jakéhokoliv hudebního žánru a její charakteristiku.

 

Církev po II. vatikánském koncilu vnímá hudbu a zpěv jako součást liturgie a zároveň deklaruje, že je otevřena tomu, co je pravým uměním. V konstituci o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium se píše: „Liturgická hudba bude tedy tím posvátnější, čím těsněji bude spjata s liturgickým děním, ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, že posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz. Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náležité vlastnosti, a přijímá je do liturgie.“ (čl. 112).

 

Liturgická hudba tedy není vázána na určitý hudební nástroj nebo hudební styl, ale úzce souvisí s liturgickým děním. Proto má všechno – text, melodie i provedení – odpovídat smyslu slaveného tajemství, částem obřadu i liturgické době.

 

Kdo chce skládat nové liturgické zpěvy, musí mít na paměti, že základní požadavek současné církve je účast věřících a sepětí s liturgickým děním. Hudební dílo není doplňkem, ozdobou, ale má umožnit přítomným, aby se zapojili, a má podpořit jejich prožívání. To nevylučuje příležitostné užití zpěvů určených především pro sólový zpěv, scholu nebo sbor. Avšak vždy by mělo platit, že hudba nemá odvádět pozornost věřících od liturgického dění nadměrnou vyumělkovaností či primitivismem a bezduchostí.

 

Exkurz 1

Daleko více než dříve se po II. vatikánském koncilu zdůrazňuje pastorační rozměr liturgické hudby. Kromě její umělecké hodnoty je velmi důležitá složka aktivní spoluúčasti věřících a také myšlenkové souznění společenství s prováděnou hudbou. Tento pastorační rozměr se projevuje i u hudebníků samotných, kteří tuto liturgickou hudbu nacvičují. Rozjímají zpívané texty. U rozsáhlejších skladeb se této činnosti věnuje zpravidla velké množství lidí. Je proto na místě, aby vedoucí chrámového sboru či schóly dokázal přivést ono hudební společenství k hlubšímu vnímání právě nacvičované skladby. Jedná se o úlohu formace samotných interpretů.

 

 

Dále se liturgická hudba vyznačuje:

a) dominuje v ní slovo - biblické a vzaté z liturgických textů,

b) vzniká jako dar Ducha, je darována Bohem,

c) svou skutečnou krásou vede ke Kráse, k Bohu v Ježíši Kristu.

 

Proto, jak napsal J. Ratzinger, vyžaduje odvahu k umělecké askezi a vzniká nejčastěji na místech duchovního života (Taize), z lidové zbožnosti, která dílo prověřuje, a často bývá pozdním a tedy vyzrálým dílem autora.

 

Chce-li tedy skladatel vytvořit nový zpěv, je důležité, aby vycházel ze své víry a z touhy přiblížit druhé k Bohu, prohloubit jejich modlitbu. Správnou motivací jistě není zviditelnění ani touha po originalitě.

 

Exkurz 2

Není snadné dostát všem požadavkům kladeným na liturgickou hudbu po II. vatikánském koncilu, poněvadž se kromě její vysoké umělecké hodnoty klade důraz i na její „liturgičnost“. Proto je obtížná snaha úspěšně a účinně motivovat a směrovat nevěřící hudební skladatele, kteří nemají žádnou vazbu na liturgii, liturgickou dobu, prostor a jeho posvátnost, ke tvorbě nové liturgické hudby. Je těžší přiblížit její zákonitosti skladateli, který nebyl a není od svého mládí „církevně socializován“.

 

 

Textové prameny

 

„Texty určené pro církevní zpěv ať jsou v souladu s katolickou naukou a ať jsou vybírány především z Písma svatého a z liturgických textů“ (SC 121)

 

a) Biblický text: Pokud půjde o konkrétní mši svatou, pak platí, že hlavní myšlenka celého obřadu vyplývá obvykle z evangelia. Nevylučuje se ovšem ani inspirace ostatními biblickými texty z bohoslužby slova nebo celkovým zaměřením liturgické slavnosti nebo doby (např. konkrétní svátek Páně, svátek světců).

 

b) Liturgické texty: Texty z misálu (např. vstupní antifona, antifona k přijímání) a z lekcionáře (např. zpěv před evangeliem, sekvence, antifony pro zpěv responsoriálního žalmu), inspirací je i Graduale Romanum a Graduale simplex.

Obecně jsou možné v propriu (texty při mši na konkrétní den) používat parafráze. Při ordináriu se vždy používají texty z misálu, které jsou závazné.

 

c) Duchovní literatura (např. modlitby světců či texty o světci).

 

d) Vhodným zdrojem po melodické i obsahové stránce může být bohatství vlastní tradici české lidové duchovní písně (např. literátská bratrstva, kancionály a graduály minulých staletí).

 

Znalost liturgie

 

Pokud někdo tvoří hudbu pro liturgii, musí přemýšlet nad významem liturgického úkonu, při kterém hudba bude znít. Jeho úkolem je umocnit prožívání liturgie. Měl by se seznámit alespoň s konstitucí Sacrosanctum Concilium a s Všeobecnými pokyny k Římskému misálu.

Podrobné rozbory jednotlivých částí mše svaté a vhodnost výběru zpěvů jsou uvedeny ve Směrnici v části s názvem: Zásady pro výběr liturgické hudby a zpěvu.

 

 

 

Jazykové a umělecké hledisko zpěvů a styl instrumentalizace

 

Tvůrci dokumentu se vyhnuli přesnému výčtu, co znamená literární a hudební kvalita. Důvod spočíval v tom, že posouzení hodnoty kvality písně z umělecké stránky bude vždy do jisté míry záviset na subjektivním dojmu odborníků. Vyjmenování konkrétních hledisek by vytvořilo dojem, že lze jazyk i hudbu, tedy umění, vtěsnat do běžně měřitelných kategorií.

 

Avšak přesto bylo nutné se i této stránky dotknout. V liturgii má místo skutečné umění. Kvalitnímu teologickému obsahu má odpovídat literární zpracování i umělecká hodnota melodie respektující přízvučnost spisovné češtiny.

 

Též je třeba zvážit vhodnost zpěvu i způsob instrumentalizace vzhledem k chrámovému či jinému prostotu. Jinak bude vypadat instrumentalizace písně v barokním kostele a jinak při mši svaté na stadionu či velkém prostranství pod širým nebem.

Požadavek schvalování

 

Podle Všeobecných pokynů k Římskému misálu (IGMR) schvaluje biskupská konference mešní propria, melodie ordinária a jiné nástroje pro použití v liturgii (IGMR 393). Důvodem je posouzení teologické správnosti textů a vhodnost melodie.

 

 

Závěr

 

Liturgie církve je tím nejposvátnějším a nejsilnějším, co existuje. Jedná se o aktuální propojení s Bohem, ze kterého prýští Boží síla do života lidí. Katolická církev je otevřena každé autentické kultuře a přispívá k očištění toho, co je v projevech různých umělců dekadentní.

 

Podílet se svým hudebním darem na liturgii je jistě velkou výzvou, ke které vám přeji odvahu a trpělivost.

 

P. ThDr. Jan Balík, PhD. se narodil v roce 1965. Jedenáct let byl prvním zodpovědným za Arcidiecézní centrum pro mládež v pražské arcidiecézi a za Arcidiecézní centrum života mládeže - Nazaret v Praze - Kunraticích. Od roku 1993 byl tiskovým mluvčím Sekce pro mládež ČBK. Od roku 2001 do roku 2005 byl ředitelem Sekce pro mládež ČBK a pak do června 2011 farářem v Praze – Strašnicích. V současnosti je podruhé ředitelem Sekce pro mládež ČBK. Je členem tvůrčího týmu časopisu IN! a je autorem řady knih pro mladé (např. Objevit tajemství růžence, Neboj se, jen věř!, Máš na víc) a o pastoraci mládeže (např. Na cestě s mladými, Jan Pavel II. v dialogu s mladými, Diecézní centra života mládeže, Monitoring mínění mladých lidí v církvi).