Několik příkladů fotoinformelů Evy Hubatové s hudební symbolikou

Doc. Jiří Bezděk, Ph.D. /CZ/ - composer, theorist, teacher, Plzeň University

 

Abstrakt

 

Novou techniku FOTOINFORMEL objevila Bc. Eva Hubatová a získala za ní od Úřadu průmyslového vlastnictví ochrannou známku. Je založena na počítačové proměně fotografií. Velmi často autorka takto transformuje snímky zašlých zdí či kovových předmětů. Vznikají tak abstraktní výtvarná umělecká díla, u kterých hudební skladatel, teoretik a publicista Doc. Jiří Bezděk objevil hudební symboliku. Na ukázkách dokumentuje analogie v oblasti hudebního strukturování, sémantiky, interpretace, hudebních stylů, dokonce konkrétních hudebních skladeb a hudební akustiky.

 

Klíčová slova: Fotoinformel, ochranná známka, výtvarné umění, hudba, hermeneutika

 

___________________________________________________________________________

 

Abstract

 

FOTOINFORMEL new technique appeared Bc. Eva Hubatová and won the Industrial Property Office of the trademark. It is based on the transformation of computer images. Very often, the author follows transforms images faded walls or metal objects. This creates abstract art artwork in which the composer, theorist and publicist Doc. George Bezděk discovered musical symbolism. The examples documented in the music analogy structuring, semantics, interpretation, musical styles, and even concrete pieces of music and musical acoustics.

 

 

Key words: Fotoinformel, trademark, art, music, hermeneutics

 

 

 

 

   Umělecká fotografka, výtvarnice a novinářka Eva Hubatová vkládá do snímků zdánlivě bezvýznamných několikacentimetrových prvků destruktivních zdí či zašlých zákoutí svoji fantazii a pomocí počítačové techniky je povyšuje na jedinečná abstraktní díla. Experimentuje též s prvky z kovových předmětů i s jinými rozličnými materiály vykazujícími známky značné sešlosti. Pro tuto vlastní originální uměleckou techniku, která v zásadě propojuje fotografii s malbou, zvolila adekvátní název FOTOINFORMEL[1].

   Ve fotoinformelech Evy Hubatové vznikají tvarové i barevné abstrakce (často podpořené i neobvyklým materiálem^[2]), které mají symbolický ráz např. pro prostředí soudobé vážné hudby. Nejde však v žádném případě o tzv. muzikálie, které používají hudební písmo pro čistě výtvarné účely^[3]. Tvorba Evy Hubatové je hudební „zevnitř“ – souhrou všeho, co se v jednotlivých obrazech objevuje. Zapříčiňuje to kooperace kontrastů a scelovacích prostředků^[4], stejně tak faktura, rytmus, instrumentace a další složky původně hudebního vyjadřování^[5].

 

Ukázky z tvorby Evy Hubatové s „hudební“ charakteristikou:

 

a) oblast hudebního strukturování

obr. č.1

Labyrint tónů

Toto dílo nazvala výtvarnice Labyrint tónů. Tóny jsou pro ni cesty barev, které jsou zde jakoby nevypočitatelné. Proto ani jediný barevný tok není stejný. Barvy se však opakují, i když v různých kontextech. A tak je to i s tóny. Obrazu porozumíme stejně jako hudbě, když si jednotlivé tóny (zde toky) začneme spojovat do větších celků a začneme obraz vnímat v celkovém tvaru. Je v něm pohyb i klid, identita i kontrast. A to jsou také hlavní hnací síly hudebního vývoje hodnotné skladby.

 

obr. č.2

 

Hudební evoluce

Expozice a evoluce v hudbě tvoří principy, bez kterých se neobejde žádný hudební děj. Expozice je představení hudebního materiálu, evoluce pak jeho vývoj^[6]. Aby byl posluchač schopen se v hudbě orientovat (pokud to chce), musí skladatel zvolit jen malé množství témat, se kterými pak provádí vývojový proces. Tak je to v obraze. Na zeleném podkladě probíhá vývoj zmnožené černé a červené linie. Jejich multiplikaci můžeme chápat jako pestrost vývojového průběhu, tedy jako zajímavou tematickou práci. Ta může být prováděna v odplývajícím čase v jedné linii nebo paralelně ve více liniích současně. V tomto smyslu se v obraze tedy děje mnoho.

 

obr.č. 3

 

Téma s variacemi

Skladba této formy má vždy pevně stanovené téma, které se obměňuje obvykle tím způsobem, že jednotlivé varianty se mu postupně vzdalují tak, až původní východisko někdy zcela zmizí. Jednotlivé obměny (variace) se vztahují nejenom k tématu. Vytvářejí totiž dále další relace mezi sebou, které jsou nejen na základě sousedství, ale i na dálku. Obraz tuto strukturu vztahů tématu a variací transparentně vyjadřuje, díváme-li se na něj jako na proces odvíjející se lavinovitě od levého spodního rohu do rohu protilehlého.

 

 

 

obr.č.4

 

Polyfonie

Obraz podněcuje představu silných toků – homogenních linií, které existují jednak samostatně, ale koexistují i s toky paralelně jdoucími. To je metafora hudební polyfonie neboli vícehlasu. Polyfonie však tvoří harmonii, která je dána součtem hlasů v každém okamžiku jejich souznění. Na obraze jí zvýrazňuje jednotná, jen lehce stínovaná barva. Jednotlivé klikaté široké linie se na mnoha místech obrazu prorůstají. Tak je to i v polyfonii, která také není vždy rigidní. Obraz jako hudební polyfonie má svůj vývoj, který je dán nejenom vývojem jednotlivých linií, ale i celku.

 

 

 

obr.č. 5

Duo

Duo je skladba, kde hrají dva hráči, ale může to být i skladba pro hlasy, které realizuje pouze hráč jeden (třeba na klavír). Na obraze jsou nahoře dvě osoby. Jejich těsný kontakt znamená, že tvoří duo, které harmonuje. Hlasy se pod nimi rozvíjejí v různých podobách, přesto se nakonec stýkají do jednoho toku. Tím, že ani na obraze nejsou uměle odděleny, je vyjádřen jejich úzký vztah. Vzniká jejich komplementarita. Hlasy se doplňují do celku.

 

 

b) oblast hudební sémantiky^[7]

 

obr.č. 6

Pavučina

Název díla sice nevyjadřuje hudební tématiku, ale jemnost červených vláken může evokovat moderní témbrové smyčcové prostředí nesystemizované klasickou notací, ale organizované aleatorně (na základě řízené improvizace hudebníka). Červená barva přináší dramatické až brutální obsahy. Připomíná poetiku skladby Obětem Hirošimy pro 52 smyčců od Krzystofa Pendereckého^[8].

 

 

c) oblast hudební interpretace

obr.č.7

 

Brilance

Brilance přináší vyzařování virtuóza na publikum jeho dovednostmi. Ohromuje rychlostí pasáží i jejich bezchybností provedení. Nejasné paprsky obrazu zpodobňují nezachytitelnost pohybů hudebního virtuóza.

 

 

 

obr.č. 8

 

Lontano

Slovo Lontano znamená „jakoby zvukem ozvěny“ (z it.). Zvuk je tak již méně zřetelný, a někdy se dokonce vytrácí: skladba, která měla v původním akustickém zvuku pevný tvar, se v ozvěně deformuje. V obrazu tušíme též pevné tvary, např. pohled na horskou krajinu z výšky, ale rozostření nám znemožňuje se s krajinou podrobně seznámit.

 

 

d) oblast hudebních stylů

 

obr.č. 9

Verismus

 

Ve veristickém operním díle je vždy smrt a žhavá láska, nenávist i vraždící žárlivost. I v tomto obraze lze vidět proud krve. Tvoří nejsilnější tok. Jeho tvar jako by ovlivňoval linie slabší. A tak je to i s jednajícími postavami nejtypičtějších operních děl, které nacházíme v Komediantech Rugierra Leoncavalla (1892), Sedláku kavalírovi Pietra Mascagniho (1890) a především v Carmen Georgese Bizeta (1875). Krev a smrt se stane řešením nastoleného konfliktu.

 

 

e) konkrétní skladby

 

obr. č. 10

 

Hladina

Obraz Hladina se stal pro skladatele Jiřího Bezděka připomenutím jeho vlastní skladby Opsáno ze stříbřitého jasu (tři věty pro akordeon a violoncello ve stylu minimální hudby). Vazbu mezi obrazem a skladbou charakterizuje autor takto: „Vlnky Berounky za jednoho letního rána mě přivedly k minimalistické kompozici popisující jejich lehké čeření i sluneční jas, který se od řeky odrážel. Světlé odstíny obrazu prohlubují vizi vody a jejího pohybu. Současně prosvítají kameny na dně. Skladba ve své druhé větě vytváří zvláštní virtuální nástroj, který vznikl spojením zvláštních registrací akordeonu a flažoletů violoncella. I v obraze dochází k neortodoxní hře barev a tvarů“.

 

 

 

obr.č.11

Jiří Bezděk: Zpověď maratonského běžce (jednovětá sonáta pro cembalo)

Obraz vznikl na základě autorčina poslechu skladby „Zpověď maratonského běžce“. Název je metaforou člověka pevného ve svých zásadách, vytrvalého a spolehlivého v životě i v práci. Takovému je v této sonátě i v obraze složena poklona. Jeho životní cesta však nebývá snadná. Proto těch, kteří překonají všechna protivenství nebo nepodlehnou laciným lákadlům kohokoliv a čehokoliv, není zase tolik.

 

obr.č. 12

Vodní hudba

Vodní hudba je jedno s nejslavnějších děl Georga Friedricha Händela (HWV 348-350). Velký Mistr je naznačen za vodní hladinou čeřenou drobnými vlnkami, které jsou v této skladbě téměř permanentně přítomny. Vlnky jsou na obraze stylizované do podoby vavřínových větviček. Obrazu i jeho hudebnímu vzoru zcela jistě náleží.

 

 

f) oblast hudební akustiky

 

 

 

obr.č.13

 

Vibrace

 

Vibrace jsou pohyby pružných těles či prostředí, jejichž projevem může být zvuk. Frekvence hudební (tónově doladěné) jsou pravidelného průběhu, zatímco frekvence nedoladěných zvuků nemají takto schematický proces. Na obraze jsou klikaté linie blížící se k frekvenční křivce periodického i neperiodického průběhu Barevné harmonie se vyvíjejí od světlých valérů v dolní části k tmavším, které se nacházejí v části horní. Obraz má tedy také hudební průběh. Musíme si totiž uvědomit, že dnes do hudby vstupují jak periodické akustické děje, stejně tak děje neperiodické. Hranice mezi zvuky hudebními a nehudebními je v současné době velmi křehká.

 

obr.č. 14

Hudební frekvence

 

Obraz je vlastně zpodobněním pestrých akustických dějů, které provází vznik doladěného tónu. Ten je složen z mnoha elementárních procesů, např. v rámci tzv. vyšších harmonických (dříve alikvotních tónů) nebo i z dalších příměsí šramotů, které provází např. geneze zvuku na nástroji.

 

Závěrem

Hudba a výtvarné umění mají své společné jmenovatele, ale i zásadní odlišnosti. Největší odlišnost plyne z toho, že výtvarná díla mají statický charakter a díla hudební se vyvíjí v závislosti na odplývajícím čase. V tvorbě fotoinformelů Evy Hubatové cítíme děj, zpodobnění pohybu odněkud někam. Tím se přibližuje přísné časové vazbě hudby. Mnohá výtvarná díla Evy Hubatové též budí dojem trojrozměrnosti. Stejně jako hudba, která disponuje časem, výškou i šířkou (např. v realizaci instrumentace). Metaforičnost výtvarného výrazu Evy Hubatové zasahuje do hudebních oblastí velmi intenzívně. Důkazem toho je nalézání mnoha styčných bodů jak v oblasti hudebního strukturování, sémantiky, interpretace, stylů či konkrétních děl a hudební akustiky. Eva Hubatová ve své tvorbě kráčí tedy směrem, který sféru uměleckých zvuků a výtvarných prostředků dále přibližuje.

 

 

Použitá literatura:

BEZDĚK, Jiří. Soudobá hudba před tabulí. 1. vyd. Plzeň: FPE ZČU, 2008. ISBN 978-80-7043-669-1.

BEZDĚK, Jiří. Vztah hudby a výtvarného umění z hlediska skladatele soudobé vážné hudby. In : Jiří Patera 1924 – 2003. Plzeň: Zpč. galerie a UVU, 2004. s. 51-54. ISBN: 80-86415-34-1.

HUBATOVÁ, EVA. FOTOGRAFICKÝ INFORMEL. Plzeň. Studio Um, 2008.

HUBATOVÁ, Eva. Fotoinformel. Plzeň: Studio Ulm, 2009.

HUBATOVÁ, Eva. Touha duše. 1. vyd. Plzeň: Studio Ulm, 2011.

HUBATOVÁ, Eva. Fotoinformel 5. 1. vyd. Plzeň: Dragon Print, 2013. ISBN 978-80-260-4373-7.

JANEČEK, Karel. Hudební formy. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1955.

JANEČEK, Karel. Tektonika. 1. vyd. Praha - Bratislava: Supraphon, 1968.

JIRÁNEK, Jaroslav. Asafjevova teorie intonace, její geneze a význam. 1. vyd. Praha: Academia, 1967.

TROJAN, Jan. Dějiny opery. 1. vyd. Praha: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8.

SMOLKA, Jaroslav. A KOLEKTIV. Dějiny hudby. 1. vyd. Brno: TOGGA ve spolupráci s Českým hudebním fondem, o.p.s., 2001. ISBN 80-902-912-0-1.

ZICH, Jaroslav. Kapitoly a studie z hudební estetiky. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1975.

ZICH, Otakar. Estetika dramatického umění : teoretická dramaturgie. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1931.

 

 

 

 

           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[1] Evě Hubatové byla přiznána ochranná známka a podle § 28 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., v plném znění a dne 3. ledna 2014 byla zapsána do rejstříku pod číslem 335278

[2] např. kovovým podkladem pro výtvarný čin

[3] Viz dále BEZDĚK, Jiří. Soudobá hudba před tabulí. 1. vyd. Plzeň: FPE ZČU, 2008. ISBN 978-80-7043-669-1. Podkap.3.3.6

[4] Zde ve smyslu JANEČEK, Karel. Tektonika. 1. vyd. Praha - Bratislava: Supraphon, 1968. Kap.V.

[5] Podrobnější vysvětlení termínů např. v JANEČEK, Karel. Hudební formy. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1955.

[6] Podrobněji v JANEČEK, Karel. Tektonika. 1. vyd. Praha - Bratislava: Supraphon, 1968. Kap.IV.

[7] Hudební sémantika se zabývá výzkumem obsahu v hudbě

[8] Viz dále BEZDĚK, Jiří. Soudobá hudba před tabulí. 1. vyd. Plzeň: FPE ZČU, 2008. ISBN 978-80-7043-669-1. Podkap. 4.6