Za dlouhých let normalizace jsem vždycky snil o tom, že po pádu režimu (o kterém jsem nepochyboval) bude možné zorganizovat festival duchovně inspirovaného umění a prezentovat na něm široké spektrum tvorby z různých uměleckých oborů. Dnes – téměř 20 let po pádu komunistického režimu – existuje festivalů zaměřených na duchovní hudbu celá řada: pražské Svatováclavské slavnosti, festivaly duchovní hudby vznikly v Brně, v Olomouci, v Ostravě a na celé řadě dalších míst.

Většina z nich se však soustřeďuje na interpretaci tradičního repertoáru a jen příležitostně zařazuje skladby vzniklé v uplynulých desetiletích nebo dokonce premiéry. Proto je kroměřížský Forfest, jehož dvacátý ročník právě probíhá, mé původní představě nejblíže – jednak svou všestranností, jednak svým akcentem na soudobou tvorbu různých oborů.

Obojí je mimořádně cenné a obojí se manželé Zdenka a Václav Vaculovičovi, obětaví a nápadití organizátoři festivalu, od samého počátku snaží udržovat a rozvíjet jako základní charakteristiku festivalu, nadto spojenou s jeho mezinárodním charakterem, což pokládám za další zásadní přínos, pomáhající překonávat tradiční domácí zápecnictví.

Koncerty, výstavy, periodicky i kolokvium s reflexí prostředků, smyslu a směřování soudobého duchovně inspirovaného umění – to je programové spektrum dvacetiletí festivalu, které z něj vytváří bohatý a rozmanitý celek. A akcent na soudobou tvorbu je něčím, co festivalu tohoto rozsahu a tohoto zaměření dává specifičnost a velkou cenu.

Pokud bych měl festivalu něco přát do dalších ročníků, pak to, aby obě tyto charakteristiky trvale udržel. A pokud bych měl něco přát sobě, pak abych se ještě ve zdraví mohl řady jeho ročníků zúčastnit.

 Prof. PhD Milan Slavický - HAMU Praha /CZ/