1. Prolog

Stav poválečné mezinárodní situace byl poměrně neutěšený. Příkladem otřesené důvěry v možnosti mezinárodní komunikace by mohla být světová výstava Expo 1958 v Bruselu, první tohoto druhu v poválečné historii. Expo se mělo stát první velkou událostí na mezinárodní úrovni, která by sjednotila válkou fragmentarizovanou světovou scénu. (Poslední světová výstava se uskutečnila v roce 1939 v New Yorku.) Ovšem i v tomto období zmítaném nejistotou pramenící ze studené války, amerických jaderných testů a začínajícího soupeření o ovládnutí vesmírného prostoru se objevila celá řada tvůrčích idejí kombinujících přístupy umění, vědy a techniky.

2. Otázka techniky

Ve známé přednášce Die Frage nach der Technik (1953) si Martin Heidegger klade otázku po významu pojmů technika, techné a technologie. Jednou z odpovědí je, že technika je činnost člověka, která slouží jako prostředek k určitému účelu. Jak zdůrazňuje, je důležité zacházet s technikou přiměřeně, udržet ji pod kontrolou. Výraz technika vychází z řeckého ????? (techné), které označuje nejen řemeslnou zručnost, ale také tzv. vysoké umění či výtvarná umění. Dalšími konotacemi termínu jsou ??????ľ? (epistémé) and ??????? (poiésis), tedy pravé vědění či poznání a tvoření. V tomto smyslu tedy pojem ????? zahrnuje technologii, vědu i umění. Heidegger říká, že ????? se vztahuje na hledání pravdy a krásy. Jednou ze závěrečných tezí jeho přednášky je, že my – lidské bytosti – můžeme čelit technice/technologii pouze ve sféře umění. Jedním z takových pokusů o vyrovnání se s tlakem technického vývoje na civilizaci byl projekt Poeme électronique realizovaný pro pavilon firmy Philips na Světové výstavě v Bruselu roku 1958.

3. Edgard Varese, Iannis Xenakis, Le Corbusier: Poeme électronique

Poeme électronique označuje kolektivní umělecké dílo vytvořené Edgardem Varesem, Iannisem Xenakisem a Le Corbusieem. Jak se ukazuje, toto dílo získává v průběhu 20. století a zejména na počátku 21. století na důležitosti. To souvisí se skutečností, že se nemění dílo jako takové, ale interpretační rámec a tedy i úhel našeho pohledu.

Poeme électronique vznikala v letech 1956-58 a jako ojedinělé umělecké dílo anticipovala celou oblast nového umění. Le Corbusier – tehdy již proslavený architekt švýcarského původu – byl požádán uměleckým ředitelem firmy Philips sídlící v Eindhovenu o návrh a realizaci pavilonu určeného k firemní prezentaci na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. Le Corbusierovým prvotním záměrem bylo vytvořit „nádobu“ obsahující zvuk, světlo a pohyb, zkrátka Elektronickou báseň. Při hledání pojmenování pro tento projekt byl beze sporu ovlivněn dílem francouzské GRM (Groupe de Recherches Musicales), jmenovitě Pierra Schaeffera and Pierra Henryho. Jejich týmová kompozice využívající přístupy konkrétní hudby nese jméno Symphonie pour un home seul (Symfonie pro osamělého člověka; z let 1949-50) a zřetelně se včleňuje do kontextu sociálního myšlení:

“How should we answer the screaming of crowds? By violin? By oboe? And which orchestra can show off its ability to balance the shouting of the crowds, which one man in his loneliness is not able to produce?”.
 (“Jak odpovědět na křik davů? Houslemi? Hobojem? A který orchestr dokáže soupeřit s křikem davů, který člověk ve své samotě není schopen vyprodukovat?”)

Postavení člověka uprostřed davu je hlavní otázkou doby. Vztahuje se k soudobé filozofii existencialismu, který byl zase reakcí na socialismus (a¶ už komunistický nebo nacionalistický) a marxismus. Sám Varese byl zaměstnán myšlenkou sjednocení lidstva prostřednictvím své hudby. Jeho koncepce rozsáhlé kompozice nazvané Espaces (Prostory) spatřila světlo světa roku 1929. Přesto, že na ní skladatel pracoval několik let, zůstala vlivem jeho tehdejší tvůrčí krize nedokončena. Vareseho ideou bylo provést toto dílo simultánně v mezinárodním prostoru propojeném radiovými vlnami (v době, kdy Nam June Paikovy experimenty se satelitní komunikací byly vzdálenou budoucností). Nicméně zvukově-prostorové koncepce zůstávaly v jeho mysli i v průběhu druhé světové války. Další příležitostí k realizaci jeho plánů byl projekt Poeme électronique. Varese byl požádán Le Corbusierem, aby vytvořil zhruba desetiminutovou elektroakustickou kompozici. Le Corbusier prosadil angažování Varese navzdory představám vedení firmy Philips, jejichž původní představou bylo oslovit některého z představitelů relativně tradiční linie artificiální hudby, jako byl William Walton, Aaron Copland nebo Marcel Landowski (Ouellette 1968: 197). Z tohoto důvodu byla Vareseho pozice během přípravy projektu v laboratořích Philips v Eindhovenu poměrně složitá. Zvukoví technikové nebyli přehnaně motivováni asistovat Varesemu při realizaci jeho projektu. Práce pokračovala jen pomalu, osm minut zvukové koláže si vyžádalo více než půl roku příprav (od počátku září 1957 do počátku května 1958).

Komplex definitivního multimediálního díla se skládal z budovy pavilonu navržené Xenakisem, zvukovou složku obstaral Varese (Poeme électronique) a Xenakis (dvouminutové intermezzo Concrete PH), vizuální složku připravil Le Corbusier (film skládající se ze série statických záběrů kolorovaných barevnými světly). Po ukončení světové výstavy byl pavilon demontován (kvůli obavám o poškození technického vybavení) a původní zvukové stopy byly smíchány do běžné dvoukanálové stereoverze.

V současnosti vznikají nové iniciativy, jejichž cílem je rekonstruovat projekt na základě originální technické specifikace. Vedoucí postavení v rámci těchto aktivit zaujímají dva mezinárodní projekty:
 Nadace Alice v Eindhovenu, která usiluje o fyzickou rekonstrukci pavilonu Philips přímo v ulicích města.
 Projekt VEP (Virtuální Elektronická báseň) zaštítěný univerzitami v Bathu, Gliwicích, Berlíně a Turíně, který usiluje o virtuální „vzkříšení” audiovizuálního prostředí pavilonu.

Na křižovatce médií

Poeme électronique musíme chápat jako “Gesamtkunstwerk” uměleckých forem. To znamená, že při jeho interpretaci musíme zkoumat interkace mezi jednotlivými formami uměleckého vyjádření: obrazem, světlem, zvukem, pohybem, architekturou atd. Z toho vyplývá potřeba dalších detailnějších operací: sémantické analýzy filmové složky, analýzy zvukové struktury, její zápis, způsoby spacializace atd. Nejzajímavější a zároveň nejslibnější částí zkoumání je hledání analogií a vzájemných vlivů mezi jednotlivými vrstvami multimediálního díla.

Architektura pavilonu je v případě Poeme électronique trojrozměrnou projekcí hudební kompozice Metastaseis Iannise Xenakis. Tato prostorová struktura obsahuje další zvukové struktury v pohybu. V souvislosti s pokusem o popis a interpretaci tohoto totálního uměleckého díla zjiš¶ujeme, že postrádáme řádný pojmový aparát. Je velmi důležité zabývat se hledáním přesných pojmů, které budou schopny zachytit a popsat všechny aspekty problému. Skutečně máme k dispozici správné pojmy k uchopení všech stránek multimediálního díla? Předpokládám, že budeme muset provést syntézu pojmů z různých oblastí věd o umění. Jak bylo řečeno na začátku této studie, ne dílo samotné, ale celý pojmový a diskursivní systém se pozvolna proměnil. Do několika posledních desetiletí nebo několika let jsme neměli k dispozici pojmy k pojmenování interdisciplinárních jevů. Pavilon Philips obsahující Poeme électronique může být například popsán jako imerzivní environment obsahující spacializované zvukové vrstvy. Krátce řečeno, tato oblast vyžaduje celý komplex různých přístupů, od vědeckých po filozofické, od metod sociálních věd po metody věd přírodních.

Zaostřeno na člověka

Může se zdát nevhodné hovořit o filozofii v souvislosti s Poeme électronique. Pravda je ovšem jiná. Nejen estetické otázky, ale i čistě filozofické vstupují v této souvislosti do hry. Už jsme zmínili Edgarda Varese a jeho myšlenky o hudbě spojující jednotlivce, masy nebo celé lidstvo. Vynořuje se zde otázka humanismu a lidství a Varese je s ní konfrontován. Už v závěrečné části jeho Espaces nacházíme svého druhu manifest humanismu, jehož autorem je sám skladatel:

„Theme: TODAY. The world awake! Humanity on the march. Nothing can stop it. A conscious humanity neither exploitable nor pitiable. Marching! There is only going. Milions of feet endlessly tramping, treading, pounding, stridling, leaping.
Rhythms change: quick, slow, staccato, dragging, racing, smoothe. The final crescendo giving the impression that confidently, inexorably the going will never stop... projecting itself into space. ...
Voices in the sky, as though magic, invisible hands were turning on and off the knobs of fantastic radios, filling all space, criss-crossing, ovelapping, penetrating each other, splitting up, superimposing, repulsing each other, colliding, crashing. Phrases, slogans, utterances, chants, proclamations. China, Russia, Spain, the Fascist states and the opposing Democracies all breaking their paralyzing crusts.
What should be avoided: tone of propaganda as well as any journalistic speculating on timely events and doctrines. I want the epic impact of today stripped of its mannerism and snobbism.
I suggest using, here and there, snatches of phrases of American, French, Russian, Chinese, Spanish, German revolutions like shooting stars, also recurring words poundingly repeated like hammer blows or throbbing in an underground ostinato, stubborn and ritualistic.
I should like an exultant, even prophetic tone, the writing, however, lean and bare, active, almost like the account of a prizefight, blow for blow, the audience kept keyed-up, tense and unconscious of the style of the announcer.
Also some phrases, out of folklore, for the sake of their human, near-the-earth quality. I want to encompass everything that is human, from the most primitive to the farthest reaches of science.“
(Edgar Varese, „Ionisation – Espaces,“ Twice a Year, No. 7, Autumn – Winter, 1941; in Quellette 131-132)
 Varese si spolu s jinými klade otázku o postavení lidského individua uprostřed šílenství 20. století.
 Druhá otázka, kterou si musíme položit, je, jak mnoho prostoru ještě zůstává pro člověka obklopeného technologií? Je tu ještě místo pro život, práci, umění? Toto je velmi důležitý moment. Tyto otázky také tvoří estetický základ Poeme électronique:

“Ever since Man was created he has been up against sorrow and distress. Torn between the great unattainable ideal and the many small humdrum worries, he endeavoured, with difficulty, to keep his balance. Slowly did he evolve, through hundreds and hundreds of centuries. Towering above the turbulent sea of humanity, rare geniuses of art and science have always shone, fostered and inspired by the more tardily evolving masses below them. Geniuses of our time, like so many before them seized by the march of progress of Mankind, and fired by a masterly spark of one of the greatest among them – Le Corbusier - have created the complete work of art: the electronic poem. The synthesis of art and the latest achievements of science and technology confronts you with the genesis of the earth and the creatures that populate her. It contrasts the playing child with suffering Man, the imminent forces of destruction with the constructive powers of the inspired human mind.“
(Exhibition flyer from Expo 1958, Philips)

Jak je patrné, ve hře je take pojem pokroku. Bylo by vskutku užitečné sledovat linii osvícenského konceptu lidského „pokroku“ do pozdního 20. století. V padesátých letech můžeme zřetelně vnímat technologický optimismus, který byl později tak často zpochybňován a nakonec odmítnut z pozic postmodernismu.

Make it new! Archeologie multimédií?

Postmoderní období je zvláštní součástí historie. V rekurzivním smyslu může vytvoření něčeho nového znamenat opakování známého stejným způsobem. Ovšem třeba na jiném místě, s použitím nových technologií apod. To je take případ projektu nazvaného VEP – Make it new! (Virtual Electronic Poem). Čtyři university (VR&MM Park a Universita di Torino, Department of Computer Science University of Bath, Fachgebiet Kommunikationswissenschaft, Technische Universität Berlin, Instytut Informatyki, Politechnika ©lšska Gliwice) se podílí na projektu pracujícím na “vzkříšení” pavilonu Philips s jeho jedinečným architektonickým a zvukovým prostředím. Nadace Alice sídlící v Eindhovenu usiluje o opětovné vybudování pavilonu přímo na jedné z hlavních ulic města.

Dnes existují tendence směřující k rekonstrukci pavilonu, stejně jako jeho vnitřního prostředí. Rozvíjí se zde celý complex vědeckých přístupů, které bychom mohli jednoduše nazvat “archeologií multimedií”.

„In fact, the supports of the media contents as well as the control devices become obsolete in short time, and the renovated fruition of a multimedia installation becomes a matter of archeological investigation, that must access the media contents with a current technology, discover how such contents were structured in the original installation, propose a method for the description of the performance, provide a mean for the delivery of the new experience that can recreate or mediate the original setting and dynamics. We call this remise-en-oeuvre of an installation archeology of multimedia.“ (Lombardo et al.: 1)

Multimédia jako taková jsou hybridním komplexem různých uměleckých forem, které se staly populárními zejména díky jejich mediální (resp. symbolické) reprezentaci reality. Z tohoto úhlu pohledu je také reinterpretována a znovu promýšlena starší historie. Dnes máme tendenci chápat např. antické drama jako ranou formu multimediálního myšlení. V hudbě 19. a 20. století existuje několik oblíbených moment, které bývají vnímány jako vysoce propracované pokusy o sjednocení vicero forem uměleckého vyjádření do jednoho obřího komplexu. Prvním z nich je Wagnerova idea Gesamtkunstwerku, dalším ideje Alexandra Skrjabina, zejména jeho symfonická báseň Prométheus, Poéma ohně. Ovšem archeologie multimédií se zaměřuje na projekty, které spojují umění a technologii jako v případě Poeme électronique. Většina předchozích pokusů o rekonstrukci tohoto díla se zaměřilo především na jeho zvukovou stránku. Existují přinejmenším tři běžně dostupné stereo verze této skladby a Concertgebouw v Bruggách hostí čtrnáctikanálovou verzi kompozice jako stálou instalaci, kterou realizoval Kees Tazelaar. Audiovizuální složky byly také reprodukovány na DVD (Piet Lelieur, Gent, Belgie, 2003), v podobě živých instalací (Bianchini, L., Casali, V., Lupone M., Varese-Le Corbusier. Scene di un pensiero in rivolta: Ricostruzione del Poeme Electronique, Proceedings of ICMC 00, Berlin, 2000.), environment konstruovaných prostředky virtuální reality (Zouhar V., Lorenzy R., Musil T., Zmölnig, J., Höldrich, R., Hearing Varese’s Poeme Électronique inside a virtual Philips Pavilion, Proceedings of ICAD 05, Limerick, Ireland, July 6-9, 2005).

Příklad Poeme électronique ukazuje, že to, co se mění, není dílo samé, ale jeho poselství a interpretace. Více než o technologii vypovídá o člověku, který této technologii čelí.

 Mgr. Martin Flašar - Ústav hudební vědy FF MU, Brno /CZ /

Výběrová bibliografie

Monografie:
1. Cohen, Jean-Louis (2006). Le Corbusier. Taschen Basic Art, Taschen Verlag.
3. Motte, Helga de la (1993). Die Musik von Edgard Varese : Studien zu seinen nach 1918 entstandenen Werken. Hofheim/Ts. : Wolke Verlag.
4. Ouellette, Fernand (1968). Edgard Varese. Translated from the French by Derek Coltman. New York : Orion Press.
5. Treib, Marc: Space Calculated in Seconds: The Philips Pavilion, Le Corbusier, Edgard Varese (1996). Princeton University Press, Princeton, New Jersey.
6. Xenakis, Iannis (1992): Formalized music : thought and mathematics in composition. Additional material compiled and edited by Sharon Kanach. Stuyvesant, N.Y. : Pendragon Press.

Separátní studie :
1. Bienz, Peter (1998). Le Corbusier und die Musik. Braunschweig ; Wiesbaden : Vieweg.
2. Lombardo, Vincenzo - Andrea Valle - Fabrizio Nunnari - Francesco Giordana - Andrea Arghinenti. Archeology of Multimedia. CIRMA, Universita di Torino & ASA-Lab, VR&MM Park c.so Lombardia 190, Torino, Italy.
3. Lukes, Roberta Dorothy (1996). The „Poeme electronique“ of Edgard Varese. Dissertation, ms. Harvard University.
4. Novák, Mirko (1929). Le Corbusierova prostorová esthetika. Příspěvek k rozboru nového tvárného cítění. Rozpravy České akademie věd a umění, č. 75.
5. Musil, Thomas – Zmölnig, Johannes M. – Zouhar, Vit – Höldrich, Robert: Virtual Audio Reproduction Engine For Spatial Environments.
6. Sikiriadi, Elizabeth (2004). The architectures of Iannis Xenakis. Technoetic Arts, sv. 1, č. 3, s. 201-207.
7. Sterken, Sven. Towards a Space-Time Art : Iannis Xenakis Polytopes. In Perspectives of New Music, s. 262-278.
8. V. Zouhar - R. Lorenz - T. Musil - J. M. Zmölnig - R. Höldrich (2005). Hearing Varese’s Poeme électronique inside a virtual Philips Pavilion. In Proc. of the Intl. Conf. on Auditory Display, Limerick, Ireland, July 6-9, 2005.
9. Vivier, Odile (1983): Varese. Éditions du seuil, Ed. Solféges.

Další textové zdroje:
1. Andea Valle - Vincenzo Lombardo: Varese’s Poeme Électronique Regained: Evidence From The Vep Project. Virtual Reality and Multimedia Park andUniversity of Turin; Richard Dobson, John Fitch, Kees Tazelaar, Department of Computer Science, University of Bath.
2. Information flyer. World Exhibition Expo, Philips, 1958.
3. Make it new: Le poeme électronique. Project brochure. Symposium 18. 6. 2006, Eindhoven.