Osa tématu je následující: Aniž bychom si to uvědomovali, jsme stále kulturou obrazu. Neseme si s sebou určitý obraz o světě. Je to obraz, který je spojen s křesťanstvím (a s jeho kořeny ve Starém Zákonu). Když člověk častěji, pozorně čte biblické texty, zjistí, že jsou velice obrazové, je v nich ukrytý velkorysý obraz světa a jeho pnutí. Některé biblické obrazy jsou úchvatné: např. "Viděl jsem na oblacích někoho jako Syna Člověka". "Nebe a země se políbily a vykvetla naděje". Anebo kosti, které ožívají a znovu se stávají živými bytostmi. Či hora, na jejímž vrcholku září světlo. Chrám, z něhož vytékají čtyři řeky na čtyři světové strany. Nebeské město, které sestupuje na zem, Anebo Ježíš na hoře Tábor, kdy mu roucho zbělalo jako nejčistší světlo. To jsem jenom tak namátkou vzpomenul na několik obrazů, i když citace jsou nepřesné. Je jich tam ve skutečnosti nezměrné množství. Je zajímavé, že například Tomáš Akvinský mluví o stvořeném světě jako o souboru obrazů - Čím více těchto obrazů poznáš a pochopíš, tím více jsi uchvácen jejich krásou a skrze ně můžeš pochopit, kdo je jejich Stvořitel.

Obraz, v symbolickém smyslu je základem umělecké tvorby, divadelní, či filmová díla mívají "první, druhý a třetí obraz, atd.", režisér Tarkovskij skládal své filmy z řady obrazů, které se postupně rozsvítily a skládaly se jeden ke druhému, až po monumentální finále. V hudebních skladbách můžeme objevit silnou stopu "uměleckého obrazu", atd. Umělec nemůže tvořit, když v sobě nenese určitý základní obraz světa a jeho smyslu.

Žijeme v době, kdy útok zaměřený na likvidaci obrazu vypadá, jakoby už dosáhl svého cíle. Vše směřuje k rozbití toho základního obrazu, který je nahrazován chaotickými fragmenty čehokoliv - Je to takové překrmení polystyrenem, máme plné břicho, je nám z toho špatně, neumíme to ani strávit, ani vyvrátit a jsme dezorientováni. Už ani nemáme na nic chuť, nic pořádného nejsme schopni přijmout a navzdory přesycenosti umíráme hlady. Útoky na obraz, které se udály ve výtvarném umění nejsou ničím jiným, než ozvěnou toho základního útoku, jehož podstatou je subverze, pokus podvrátit celou kulturu, pokus definitivně zničit koncept obrazu jako ikony, obraz, skrze nějž hledí nebe na člověka a člověk nahlíží alespoň do malého koutku nebe.

Obnovený obraz, s jeho původní kulturní a duchovní dimenzí, je odpovědí na tuto dnešní rozbitou a rozhádanou dobu. Obnovená kontemplace, jako radostné nahlížení, radostné znovuobjevování pěkných věcí. Obnova naděje…

Odpověď nejen "vlající ve větru", odpověď je ikona, komplexní a plně optimistické vidění světa.