ROBERT FEASLEY, MALÍŘ
Prof. William Feasley – USA – University of Maryland Baltimore county
Rád bych začal svůj příspěvek o malbách mého otce Roberta Feasleyho malým úvodem. Jsem hudebník, ne výtvarný umělec nebo historik umění s hlubokými znalostmi o světě umění všeobecně. Většinu z toho, co o výtvarném umění vím, jsou znalosti, které jsem nabyl prostřednictvím konverzace s mými rodiči a přes všechny ostatní možnosti rozvíjení mých znalostí v tomto oboru, které se mi kdy nabízely, jsem stále ve svých úvahách ovlivněn nejvíce prostředím svého domova a svými rodiči. Dále chci říci, že jsem velmi potěšen možností sdílet s vámi zde některé ukázky z práce mého otce a rád bych poděkoval mým přátelům Vaculovičovým, že mi tuto prezentaci umožnili.
Můj otec, Robert Feasley se narodil v Downers Grove v Illinois v roce 1926. Sloužil v armádě u letectva během druhé světové války a získal akademický titul v oboru výtvarné umění na Oregonské univerzitě v roce 1951. Nejvýznamnějším inspiračním zdrojem při jeho studiích v Oregonu byly práce jeho učitelů, vznikající na půdě Institutu umění v Chicagu. Tito pedagogové byli silně ovlivněni Pařížskou školou – zejména Cézanem. V otcových raných pracích je tento vliv velmi patrný.
První z děl, které uvidíte, můj otec vytvořil, když mu bylo devět let. Jeho talent se projevil poměrně brzy. Koneckonců i můj bratr vytvořil kresbu psa uhlem již v šesti letech. Moje matka je skvělá v oblasti užitého umění – je to mistryně v zapomenutém umění malby na oděvy. Když jsme já a můj starší bratr byli mladí, rodiče nás zásobili papírem, uhlem, temperovými barvami atd. a povzbuzovali nás v tom abychom trávili část každého dne kreslením a měli s sebou vždycky skicáky, když jsme na cestách. Očekávali od nás od začátku, že budeme dále rozvíjet rodinné geny, což je vlastně očekávání, které trvá dodnes.
-----------
Další silný vliv na ranou tvorbu mého otce měla Německá abstraktní škola. Tento vliv byl posílen ještě jeho postgraduálním studiem na Mills College v Californii, kde v létě roku 1950 studoval u velkého německého expresionisty, Maxe Beckmana. Feasley dále pokračoval ve studiu na L´Academie de La Grande Chamiere v Paříži v letech 1952 – 1953. Byl hluboce zasažen díly Pierra Bonnarda a často se vracel prostřednictvím svého díla do jakýchsi uměleckých svatyň do kterých byl tímto významným koloristou uveden. Ačkoliv je mnoho z otcových děl spíše abstraktního charakteru, jsou pevně formálně ukotveny – jsou to krajiny, portréty, pohledy na moře, mraky, města atd. V jeho malbách z 50. let je patrná jistá dichotomie směřování - pohybují se mezi abstraktním expresionismem k impresionismu a zpět.
------------
Feasley byl vždy ovlivňován místem kde právě pobýval – ať už žil v kopci obklopeném univerzitním městě, u moře, nebo při cestách do Španělska, Itálie, Řecka, Francie…
------------
Strávili jsme s ním rok života v Costa del Sol v jižním Španělsku v letech 1968 – 1969 za Frankovy éry. Byl fascinován španělským obyvatelstvem a krajinou – zejména „pueblos blancos“ , „bílými vesnicemi“ v Andaluzii. Železná pěst fašismu byla patrná ve všech sférách života tehdejšího Španělska a mohli jsme ji cítit rovněž v dynamickém napětí mnoha otcových maleb z té doby.
------------
Robert Feasley byl 30 let profesorem malby a kresby na Washingtonské státní universitě v Pullman Washington. Východní Washington je znám jako Palouse region a je pokryt převážně velkými farmami na pšenici. Krajina je většinou bez stromů - ale nikdy plochá. Byl fascinován mírně zvlněnými kopečky, tvary a barvami této krajiny.
------------
Velmi důležitá v jeho díle byla také fascinace lidskou postavou. Byl vyhledávaným učitelem kresby lidské postavy. Vždy chtěl napsat knihu o všech technikách, které kdy v životě použil a o svých uměleckých východiscích a úvahách, ale dosud se k tomu nedostal. Stále se zdokonaloval v umění kresby (obrázky 10 – 12). Olympijské hry v roce 1972 ho inspirovaly k vytvoření celé série prací, nazvané Track and Field - šlo o apoteózy člověčenství.
------------
Nejtypičtější pro otcův umělecký život byla práce portrétisty. Vybíral si modely počínaje cizinci, které potkával na cestách (obraz Stará Španělka a její vesnice) a konče blízkými přáteli a příbuznými. Vytvořil např. portrét abstraktního malíře Roberta Sterlinga krátce poté, co mu zemřel syn (Truchlící horal) nebo portrét anglického spisovatele Gabriela Fildinga – krátce před jeho nervovým zhroucením. V těchto pracích se Feasley dokázal hluboko vcítit do psychických traumat portrétovaných osobností. Portrét mého dědečka (matčina otce) je emocionálně také velmi zajímavý – tento muž si ve třetím ročníku studia medicíny zařídil letní brigádu jako úředník na dráze a nakonec zde vydržel skoro čtyřicet let.
Závěrem chci říci, že je pro mne velkou ctí možnost prezentovat ukázky z prací mého otce na tak prestižním a skvělém festivalu, jakým je Forfest. Můj otec je ve svých 85 letech fyzicky silný, ale trpí Alzhermerovou chorobou. Přijímá ji však takovým způsobem, že to téměř popírá vážnost jeho stavu. I když už nemaluje, 75 let jeho umělecké práce je důkazem silné a nekompromisní umělecké integrity. Rád bych ještě jednou poděkoval Václavovi a Zdence za to, že mi umožnili o mém otci zde pohovořit.