Pamatuji si, že jako malé dítě mě obzvlášť přitahovali velcí černí práci (ve skutečnosti si nepamatuji, nebo možná jsem ani nevěděl, jaký druh ptáků to byl). Nebylo to o mnoho později, ale přece jen už jsem byl dospělý, kdy jsem objevil v knize o Domorodé americké astrologii, že mé totemové zvíře byl havran. Byl jsem ohromený tím, jak výstižný to byl popis. Do té doby jsem vlastně havrana neviděl Ale od toho okamžiku jsem přitahován mytologií a ornitologií corvus corax, havrana obecného.Havran byl důležitou figurou prakticky ve všech náboženských a spirituálních dokumentech světa. Nacházíme tam množství příkladů a podob, já se chci zmínit pouze o několika.Ve Starém zákoně, první části bible, je havran zmíněn několikrát. Dvě zmínky jsou zvlášť signifikantní tím, že obsahují jedno z nejstarších zobrazení havrana jako zvěstovatele a zdroje potravy.Je to příběh o Noé a potopě:A vypustil havrana; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. Genesis 8,7 A proroka Elikáše havrani krmili:

Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou. 1 Kr 17,4

Stvoření světa je ústřední epizodou mithraické mytologie. Mithraismus byl římský kult (některé prameny ovšem naznačují, že měl kořeny ve starším období Persie), zhruba současný s křesťanstvím. Podle tohoto mýtu sluneční bůh poslal svého hlasatele, havrana, k Mithrovi a přikázal mu, aby obětoval býka.

V norské mytologii havrani Hugin a Munin, myšlení a paměť, jsou poslové boha Odina, tedy Wodana (z jehož jména je odvozeno Wdnesday, středa, v angličtině). Létají nad celým světem a sbírají pro Odina zprávy, šeptají je do jeho uší, sedíce mu na ramenu.

“Morrigan” (tedy “Morrigu”) byla bohyně keltských legend, spojována s hrdinou Cu Chulainn, která uměla měnit lidi v havrany a zase opačně. S těmito legendami souvisí představa havrana jako prostředníka mezi světem živých a světem duchovním; to proto, že uměli mezi oběma létat.

Snad nejvýraznější a nejrozmanitější vyjádření role havrana nacházíme v legendách a příbězích domorodých Američanů, nazývaných obvykle Eskymnáci. Ve skutečnosti ale souvisejí spíš s kmenovými skupinami, zvláště Koyukony, Kwakiulty, Haida, kteří obývají Kanadu a Aljašku (a také severní a severovýchodní Sibiř). Dva příběhy, které existují v mnoha verzích, jsou o havranovi, který ukradne světlo a stvoří denní světlo v dosud temném světě; a jeden o stvoření světa. Budu citovat jednu z mých oblíbených pasáží z druhé zmíněné legendy:

Mytologie z ústního podání lidí ze západního pobřeží Severní Ameriky

Počátek

Na počátku nebylo nic. Jenom voda, temnota a Havran.

Letěl temnotou a na krku mu visel pytel. Letěl dlouho, dlouho a začal být unavený. A tak jak letěl, vyndal z toho pytle skálu a svrhnul ji do moře. Ta skála se stala první zemí. Havran se posadil na tu zemi, aby si odpočinul. Jak tam stál, vyjmul ze svého pytle další skály a hodil je do moře. Tak havran stvořil zemi.

Když si odpočinul, havran naložil na sebe své zavazadlo a letěl dál. Po chvíli se opět unavil, tak se posadil na skálu a vyňal ze svého pytle další předměty. Vyndal jedli, borovici, smrk, sekvoj a všecky stromy světa.

Vyndal také borůvčí, divoké jahody, trávu a všechny rostliny světa, suchozemské i mořské. Všechny ty věci rozházel po zemi a vodě a ony začaly růst.

Havran opět naložil na svá ramena vak a letěl temnotou. A opět se Havran unavil a usedl na vrchol skály. Tentokrát vyjmul z pytle všechny živočichy světa. Vlka, orla, lososa, medvěda, jelena a všechny živočichy na souši I v moři.

Havran se rozhlédl kolem sebe po světě, který stvořil, a viděl, že byl dobrý, všichni byli v míru a šťastní. Ale předtím, než odletěl, podíval se ještě do svého vaku a uviděl, že tam zůstala ještě jedna věc. A vyndal z pytle člověka a postavil ho na zem.

Richard Nelson ve své knize “Make Payers to the Raven; Pohled Koyukonů na severní les” (The University of Chicago Press, 1983), líčí některé představy těchto lidí o havranovi. Ilustruje komplexní a hluboký vztah, který k němu měli:

Ústřední postavou tohoto starého světa je havran (je nejasné, a možná i nedůležité, jestli tam byl jeden Havran nebo více), který byl jeho stvořitelem, který vytvořil množství jeho proměn. A v protikladu k tomu havran, všemocný klaun, benevolentní tvůrce zla, kašpar a božstvo. – s. 17

Ale začnu – jako to dělal svět Koyukonů – havranem. –S.79

Je to jako bychom mluvili k bohu, proto mluvíme k havranovi. On stvořil svět. – S.83

Jako svědectví o tom, kolik různých zvuků umí havran vydávat, uveďme skutečnost, k že když Koyukonové cítí, že z lesa se ozývá zvuk, který neumějí identifikovat, pak to určitě byl havran.

Nabízí se otázka: proč vznikly všechny ty bohaté a pestré mýty? Moje teorie je, že vznikly z pozorování a studia přirozeného života havranů, tedy z ornitologie. Je k dispozici nesčetně vědeckých článků a studií o rozsahu knihy o havranu obecném, druhu corvux corax; rod corvus, čeleď corvidae. Tři novější práce stojí zvlášť za zmínku. John. M. Marzulff a Tony Angell, In the Company of Crows and Ravens” (Yael Universtiy Press, 2005); a dvě knihy od Bernda Heindricha: “Mind of the Raven” (Cliff Stgreet Book/Harper Collins Publischers, 1999), a “Ravens in Winteraů (Vintage, 1991 – peperback).

Už četba těchto pramenů dá člověku dobrý vhled do komplexní, nepředvídatelné, úžasné a vysoce inteligentní psychiky havranů. Druhá kniha mne zásobila podněty pro hudební myšlenky, z nichž vznikly mé první skladby s tématikou havranů. První, “Corvus Corax 1” byla založena na chování mladých havranů a byla vytvořena pro skupinu vysokoškolských stuedntů v roce 1996. Další verze a rozšířené podoby (Corvux Corax 2-6)byly inspirovány pokračujícím výzkumem. Byly určeny pro různé skupiny interpretů a jevištních umělců. Naposledy byly proveden v Bostonu (2005), Irsku (2005) a Německu (2006).

V těchto skladbách mají umělci za úkol zobrazit chování havranů a jakoby stát se jimi. Jsou to málo řízené struktury s velkým prostorem pro improvizaci a interakci mezi interprety.

Dále jsem vytvořil řadu performancí s performační umělkyní Joanne Rice (členkou skupiny Mobius Artists Group v Bostonu), v níž jsme zkoumali v umělecké galerii šibalskou/zlodějskou stránku havranů a mytologickou stránku úlovku za úsvitu v zimě. Nejnovější performance na Mobius International Festival of Performance Art (Boston, listopad 2006) nazvaná “Styx” – hra o řece z řecké mytologie. Použili jsme při ní 10.000 dlouhých tenkých kusů dřeva. Tématem byl cyklus života a smrti, který umí havran překročit. Vytvořil jsem také performanci “Wednesday- středa” pro tři performery, která čerpá své zdroje z legendy o Odinovi.

Ve všech těchto dílech byl potenciál performačních prostředků rozšířený, aby mohl zahrnout všechny, které jsou k dispozici. A dodejme pro interprety – hudebníky; v jednotlivých podskupinách tohoto díla se uplatňovali tanečníci, performační umělci, výtvarníci, bylo aplikováno video v reálném čase. Vystavuji rád sebe i své spolupracovníky výzvám, vytvořit postup, jak rozmanitými způsoby zapojit performery do celku.

I když toto spojení není možná vždy patrné, myslím a cítím, že Havran bude zdrojem a inspirací většiny, ne-li všech mých budoucích děl. To je výzva, kterou vítám.

Prof. Tom Plsek
performer, teoretik /Berklee College of Music - Boston, USA/